Bulvár

Můj idol na mě koukal skrz prsty


Hezký den všem :)

Tak asi jako převážná většina žen používám dekorativní kosmetiku. Ráno přetáhnu řasy černou řasenkou, na víčka světle růžovo-hnědé stíny a přes zimu pudr. V létě pudr moc nepoužívám, přeci jen je pleť opálená od sluníčka, takže zas až tak nevypadám jako právě probuzená mrtvola. :) A na rty světlounce růžovou rtěnku, nebo balzám na rty se světlým odstínem.

Líčit jsem se začala zhruba ve 14 letech. Popravdě tomu s odstupem času neříkám líčení, ale spíš jsem ze sebe udělala dokonalou velikonoční kraslici. Stíny jsem používala modré a fakt mi neslušely. :) Jenže byly jediné, které jsem měla, a každý říkal, jak blondýnám modrá sluší. Tak jsem si to vztáhla i na sebe. Taky jsem chodila tajně ségře krást svítivě růžové a fialové rtěnky, ty tenkrát frčely.

Naštětstí ta doba je pryč a už jsem pochopila barevnou typologii a jaké barvy se dají kombinovat.
Ven nenalíčená občas vyjdu, nebo si alespoň „nařasím řasy", ale do práce se líčím pravidelně, jinak si připadám, jako bych byla nahá, či co. O víkendu nechám obličej odpočinout od šminek, ať přítel nezapomene, jak doopravdy vypadám. A když někam vyrazíme, nepřeháním to s líčením, jsem zvyklá na tu svou klasiku a na tu nedám dopustit. Líčení neměním podle nálady, např. jednou zelené, druhý den modré, pak zase do červena. To období je už zdárně za mnou.

Na co ale snad nikdy nezapomenu je příhoda, která se mi stala v devítce na zákl. škole. Byla zima, hustě chumelilo a já byla na cestě do školy, samozřejmě bez deštníku. V tu dobu jsme měly od učitelů povoleno, že smíme používat k nalíčení pouze řasenku. Tak jsem toho s radostí využívala. Vesele si kráčím do školy, sněhové vločky padají ještě veseleji a já se těším, až potkám svůj školní idol. Přijdu do šatny a je mi jaksi divné, proč na mě všichni tak potutelně koukají. Někteří se dokonce i pošklebovali. Přejdu to mávnutím ruky a jdu dál, směrem ke třídě. Škola je plná puberťáků a říkám si, jak mi to dnes sluší... A co se nestane... Naproti mně jde můj vysněný idol!!! Kouká na mě, jako bych byla prašivá... Tak tak se pozdravíme a já ženu do třídy za kamarádkou, abych jí pověděla, že ten dotyčný má dnes extra „blbou" náladu. Jenže ještě než stačím cokoliv říci, kámoška vyvalí oči a už mě táhne na toalety, ať se jdu umýt. Ty pitomý vločky mi úplně rozmazaly řasenku! Měla jsem všude po obličeji černé šmouhy. Už mě trklo, proč se všichni v šatně tak pochichtávali, proč můj oblíbenec mě ani nechtěl pozdravit a koukal na mě skrz prsty... Bylo mi do breku, ale nakonec jsme s kámoškou brečely smíchy. :) A od té doby v zimě používám voděodolné řasenky... nebo deštník. :)

Dooma 


Milá Doomo,
tak podobnou příhodu si zažila asi nejedna z nás. Čím víc se chceme líbit, tím pravděpodobněji nám to něco (nebo někdo) zhatí.

   
05.04.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme