Docházení k lékaři - muži, není nic neobvyklého. Lidská nahota je věcí přirozenou a obzvláště, co se zdravotnictví týká. Proto Lence nepřišlo nic divného na tom, když byla po úraze svěřena do rukou muže, fyzioterapeuta. Později ale poznala, že jiné ženy v jejím okolí by s tím měly velký problém, a ani by se před ním nesvlékly…

„Když jsem v rámci rekonvalescence po úrazu, který se mi stal loni před Vánoci, dostala poukaz na deset rehabilitací, neváhala jsem a šla jej uplatnit do jednoho soukromého rehabilitačního centra, které mi doporučila ošetřující lékařka. Na recepci mi pak rozplánovali dny, kdy se mám dostavit, a už od první chvíle jsem věděla, že budu chodit k muži. Nijak zásadně mi to nevadilo, je to přece úplně normální!“ začíná s vyprávěním Lenka (28), která momentálně stále dochází dvakrát týdně na fyzioterapii.

„Když jsem šla na svoji první rehábku, sice jsem si říkala, co asi za chlapa to bude, ale nijak extra jsem to neřešila. V momentě, kdy mě na recepci vyzvednul asi třicetiletý atraktivní chlap v bílém, jsem se trochu zarazila, ale co, šla jsem. Má vstupní prohlídka trvala přes hodinu, musel totiž přesně zjistit můj zdravotní stav a je pravda, že jeho otázky se mi zdály poněkud zvláštní, vlastně se mě nepřímo zeptal, jestli mám přítele, ale nijak jsem to neřešila, brala jsem ho jako profesionála a basta. Ve spodním prádle jsem se sice necítila úplně ve své kůži, prohlížel si mě dost zevrubně, ale pořád jsem za tím neviděla nic zvláštního,“ pokračuje Lenka, jejíž vnímání rehabilitací se ale za nějakou dobu změnilo.

„Samozřejmě jsem pak vyprávěla kamarádkám, že docházím dvakrát týdně na rehábku k pěknýmu chlapovi, který je vlastně stejně starý jako já, cvičím před ním ve spodním prádle s různými pomůckami a někdy jsem i bez podprsenky. Všechny do jedné mi k mému překvapení řekly, že by k němu rozhodně dál nechodily, protože by se neskutečně styděly.“ Jedna z Lenčiných kamarádek dokonce prohlásila, že pokud by si ji na recepci vyzvednul někdo takový, tak by se rozhodně před ním nesvlíkla a zažádala by si o ženu, fyzioterapeutku.

„Když o tom tak teď přemýšlím, je pravda, že s ním trávím ve spodním prádle dvakrát týdně celou hodinu, povídáme si, ptá se mě na docela osobní věci, ale zase si říkám, že se snaží být milý a nějak konverzovat. Faktem ale je, že tam má ženy jako na stříbrným podnose. Rehabilitace není jako běžné vyšetření, už několikrát jsem přemýšlela, kolik svých pacientek asi takhle sbalil,“ směje se Lenka a dodává: „Fakt je ten, že když se ženská skoro celá svlíkne před chlapem, čímž vlastně odkryje svoje případný tělesný nedostatky, a on jí dál nadbíhá, může se cítit polichocená. Svým kamarádkám jsem řekla, že se teď vlastně na každou rehábku těším, sice hodně z nich nechápe, že se nestydím a úplně v pohodě to překonávám, ale to je jejich věc. Jestli mě ovšem můj fyzioterapeut pozve na rande, tak narazí, jsme totiž zadaná,“ uzavírá svůj příběh s úsměvem Lenka.

Čtěte také:

Reklama