Byl to prevít, žárlivec, nevěrník a násilník, ale stejně mi je nějak líto, že odešel tak brzy. Mohl by mi  být ukradený, neviděla jsem ho nějakých čtyřiadvacet let, ale zpráva o jeho nedávné smrti mě docela sebrala

dead

Možná to je tím, že čas zahojí všechny rány, křivdy a člověk zapomene na to zlé. V paměti mu zůstanou jen hezké vzpomínky, byť by jich moc nebylo.

Náš vztah byl doslova šílený, Itálie hadr. Hrozně jsme se hádali, vzduchem létalo všechno možné i nemožné… ale nějak jsme jeden bez druhého nedokázali žít. Dnes už to absolutně nechápu, ale tenkrát jsme byli hodně mladí, temperamentní a divocí. Kolikrát jsme se rozešli a zase dali dohromady? Tahle vztahová houpačka nám vydržela pět let. Pak jsme se v nějakém pomatení smyslů vzali. Nevím, co jsme čekali? Že se to změní?

Jediným štěstím bylo, že z našeho manželství nevzešel žádný potomek. Po dvou letech to šlo stejně „do kopru“. Rozešli jsme se v klidu, po rozvodu si dali panáka, objali se, a od té doby jsme se neviděli.

Jen občas jsem zaslechla zprávu, že odjel do Itálie (temperamentem zemi blízké), pracuje tam, a dokonce se oženil. Žila jsem v domnění, že tomu je tak dodnes, protože tady o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Přece není možné, abychom žili v jednom městě a vůbec o sobě nevěděli. Zvlášť, když se oba pohybujeme v umělecké branži, v níž tamtamy bubnují naprosto spolehlivě.

Kdybych bývala četla bulvár, dozvěděla jsem se, že před půl rokem (pár dní po Vánocích) zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 51let.

Ale protože jdou tyhle plátky mimo mě, koukala jsem s otevřenou pusou, když na něj přišla řeč na jednom babinci. „Já myslela, že to víš,“ divila se jedna moje kamarádka, která byla mockrát svědkem našich „výměn názorů“.

Vůbec jsem neměla potuchy, o to víc mě to „zdrblo“. Pak jsem si tu zprávu našla na internetu a bylo mi úzko. Na fotce, která byla patrně jeho poslední, nebyl k poznání.

Nemocí znetvořený obličej byl kdysi tak krásný…

Byl to prevít, děvkař a surovec, ale tohle jsem mu fakt nepřála.

Reklama