Děti pořád něco chtějí. Jsou bezelstné, a tak klidně řeknou, že závidí Adélce krásnou panenku, že by chtěly mít lepší lego než Davídek nebo že sousedovic Barunka už má svůj počítač. Každé dítě má nějaké přání. Po čem jste jako děti toužily vy?

Vyrůstala jsem v socialismu, kdy nebyly běžně k mání žádné pěkné věci. Džíny nebo Coca Cola byly k dostání jenom v tuzexu, banány v zelenině jen před Vánoci a oblečení se dědilo po všech příbuzných v rodině.

hair

My jsme jako rodina nikdy moc peněz neměli, a tak jsme neznali ani žádné pěkné věci. Mně osobně bylo třeba úplně jedno, co nosím na sobě, byla jsem celkem spokojené a nenáročné dítě, doma i ve škole byla pohoda, rodiče fajn... Po hmotných věcech jsem tedy nijak netoužila.

Mít tak vlasy jako Zlatovláska

Měla jsem úplně jinou touhu, nesplnitelnou, jak jsem zjistila, když jsem pobrala trochu víc rozumu. Od té doby, co jsem trochu vnímala, dívala se na pohádky o princeznách a sledovala holčičky ve svém okolí, přála jsem si jediné: krásné dlouhé vlasy. Samozřejmě jsem měla (a dodnes mám) na hlavě pravý opak: vlasy jemné jako chmýří, které mi nikdy nenarostou delší než na ramena. Už jsem se s tím smířila, ale že mi to trvalo!

Všem holkám jsem dlouhé vlasy záviděla. Abych si to aspoň trochu vynahradila, při našem hraní se sestrou jsem si na hlavu dávala různé šátky, šály a dokonce punčochy, abych měla „jako“ dlouhé vlasy. V tom jsem se vyžívala. Někdy nám mamka půjčila dokonce svůj ustřižený dlouhý cop, který si schovala z mládí, když se nechala ostříhat nakrátko.

Nejhorší bylo, když přijely na návštěvu sestřenice. Obě měly vlasy až na zadek, jedna černé, druhá světle hnědé. Ráda jsem jim pletla copy a dělala všelijaké jiné účesy a litovala jsem, že sama takové nemám. Vlasy jsou totiž velkou ozdobou a ženy, které je mají pěkné, mají půl starostí. Dlouhé vlasy jsou samy o sobě krásné, ani se s nimi nemusí nic dělat, stačí je umýt a vypadají dobře. Zatímco s krátkými jemným vlasy se člověk pěkně natrápí...

Když jsem vyrostla, samozřejmě jsem pochopila, že sen o dlouhých vlasech zůstane snem. Touha ale zůstala. Kdoví, třeba až budu mít zbytečných třicet tisíc korun, nechám si vlasy prodloužit v nějakém nóbl salonu a pak si chvilku užiju svých pár měsíců slávy. Jestli do té doby nebudu moc stará...

A jak jste na tom vy, milé čtenářky

Téma dnešního dne je: Po čem jste jako dítě toužila?

  • Měla jste jako dítě nějakou touhu nebo přání?
  • Co to bylo?
  • Splnilo se vám to?
  • Nebo se vám to splnilo třeba až v dospělosti?
  • Proč se vám to nesplnilo?
  • Máte nějakou zajímavou historku?

Pište, na vaše příspěvky se budu moc těšit. Jedna z vás se může těšit na dárek, tentokrát tři DVD s dětskými pohádkami. Příspěvky posílejte do dnešních 14.30 hodin, adresa je redakce@zena-in.cz, heslo TOUHY.

vec

Reklama