Reklama

vzpomíná ve svém dnešním příspěvku čtenářka s nickem ekleinovka. Bohužel, komunisté dědovi sebrali majetek i s koňmi a on to těžce nesl do konce svého života. Ale v tradici pokračuje neteř, které se stali koně prací i koníčkem

Jsem milovník všeho živého, tedy ani koně nevyjímaje.  Můj dědeček měl svoji stáj a v ní pět koní. Já si je pamatuju pouze z fotografií. Děda - velký fešák v rajtkách a kožených jezdeckých botách, držící za uzdu svého nejoblíbenějšího bělouše Danta.

Dědeček ,,pracoval hlavou“ a tak jeho láska ke koním byla pochopitelná. Vypnul ,,mozek“, jak říkával a ze sedla koně zapomínal na starosti všedního dne. Těžce nesl, když mu po válce komunisté sebrali veškerý vydřený majetek včetně stáje a milovaných koní. Vždy, když o tom mluvil, jeho černé oči posmutněly a hlas zeslábl.

Bolelo ho to do konce života.

Co se týče mne, ke koním mám kladný vztah. Párkrát jsem se na jejich hřbetech svezla a byla jsem jak Alenka v říši divů. Úplně něco nového. Pocit volnosti, svobody. Jedním slovem krása. Tiše závidím těm, kteří se mohou prohánět na vlastních koních v přírodě, starat se o ně, prostě sdílet společné chvíle.

Koňáci mají lásku ke koním zakódovanou v sobě. Vidím to na své neteři. Ta už odmala namísto panenek toužila po konících. Švára jí vyrobil stáj a Ania jiné hračky nepotřebovala. Jakmile poporostla,  začala docházet do jezdeckého klubu. Parkur se stal její vášní. Mnohokrát jsme se jeli podívat na závody. Obdivovala jsem tuhle křehkou dívenku, jak skvěle ovládá svého koně.

Je jí třicet let a práce s koňmi ji dokonale naplňuje. Žije v Rakousku a pracuje jako trenérka. Je navýsost spokojená, její práce je i jejím koníčkem. 

Chtěla jsem napsat ještě pár řádků, ale nechám si něco zase na příště.

Pohodový a pozitivní den všem

ekleinovka

Milá ekleinovko, vašeho dědečka je mi moc líto, vůbec si nedokážeme představit, co tito lidé prožívali.

A neteři držím moc place, je to krásné povolání a v Rakousku jistě i dobře ohodnocené

Text nebyl redakčně upraven

Jaký máte vztah ke koním, milé ženy-in?

Máte vlastního koně? Jak jste k němu přišla? Máte ho doma, nebo si platíte ustájení?

Můžete říct, že umíte jezdit? Jak často jezdíte? Závodně nebo rekreačně? Kolikrát jste spadla?

Máte nějakou příhodu?

Co vaše děti? Zdědily lásku ke koním po vás, nebo jim to nic neříká?

Napsat můžou i ženy, které se koní bojí.

Máte nějakou negativní zkušenost, nebo je to jen přirozený respekt? Líbí se vám kůň jako zvíře, ráda se na něj díváte, ale nikdy byste se k němu nepřiblížila?

Chodí ke koním vaše děti? Podporujete je, nebo spíš odrazujete?

Napište nám, na vaše příspěvky, příhody, názory, ale i fotky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz