Každá těhotná žena má nějaké obavy. Z těhotenství, porodu, z toho, jak bude život fungovat po narození dítěte... A také z toho, jak se k situaci postaví tatínek dítěte. V tomto případě Emu její přítel opravdu překvapil.

Pětatřicetiletá Ema dlouho toužila po dítěti. Jenže dlouho neměla přítele, a tak ho neměla s kým mít. Když se skoro ve třiceti letech seznámila s o deset let starším Karlem, všechno se najednou změnilo. Ti dva spolu brzy začali žít, zjistili, že si rozumí a je jim spolu dobře. Samozřejmě se bavili i o budoucnosti a o dětech, takže Ema znala Karlův názor - na děti se těší a rád by měl aspoň dvě, i když už měl dvě děti z předchozího manželství.

chůva

Přesto byla Ema docela nešťastná, když už po pěti měsících zjistila, že je těhotná...

„Tehdy mě to docela vykolejilo. Děti jsem moc chtěla, ale přece jenom jsme spolu nežili dlouho, ještě jsme se tolik neznali, netušila jsem, jak bude reagovat. Těhotenství přišlo hodně brzy a napadalo mě leccos. Bála jsem se, i když jsem věděla, že Karel je hodný a spolehlivý chlap, říkala jsem si, že mě v tom nenechá. Ten den, než jsem mu to řekla, jsem byla tak nervózní, že jsem nemohla ani jíst...

Strašně se mi ulevilo, protože zareagoval úžasně. Měl radost a hned začal přemýšlet o tom, že bychom potřebovali větší byt, protože v jeho 2+1 je málo místa pro miminko a navíc tam není výtah, takže bych musela kočárek tahat do schodů nebo nechávat ve sklípku. A tak jsme se přestěhovali do většího. Byla jsem šťastná. Jediné, co mě trošku mrzelo (a mrzí dodneška) je, že jsme se nevzali. Mluvili jsme o tom několikrát, ale Karel mi rovnou řekl, že se ženit nechce, protože mu to nepřipadá důležité. Jeho první manželství nevyšlo, a tak to nechtěl zkoušet znovu. A nakonec na tom až tak nezáleží, ostatně je to jediné, co bych v našem soužití změnila.

O děti se pořád stará

Když se pak narodila Nikolka, nestačila jsem žasnout znovu. Karel se úplně proměnil. V noci k Niki vstával a přebaloval ji, nosil ji, když plakala, jezdil s ní na procházky s kočárkem... Prostě když nebyl v práci, pořád se o ni staral. Kdyby mohl, tak by ji snad i kojil! Když pak rostla, pořád si s ní povídal, četl jí pohádky a všechno ji učil. Teď už je z ní pětiletá slečna a tatínka miluje. Stejně jako Kája, který se narodil dva roky po Nikolce. Obě děti jsou na tátovi závislé, vždycky čekají, až přijde z práce, a o víkendech mu nedají pokoj ani chvíli. Já můžu v klidu vařit nebo dělat cokoliv jiného a vím, že je o ně stoprocentně postaráno.

Karel je prostě úžasná „chůva“. Málokdy dětem řekne, aby mu daly pokoj, že je unavený nebo nemá čas, vůbec na ně nekřičí, všechno se jim snaží vysvětlit. Někdy musím zakročit, protože se mi zdá, že jim dovolí moc, ale říkám si, že v tomhle věku jim trocha toho rozmazlování neuškodí...

Jsem šťastná, že moje děti mají takového skvělého tátu. Karel si je opravdu užívá. Asi je to i tím, že dvě starší děti z prvního manželství si moc neužil, měl je hodně mladý a hodně tehdy pracoval, takže chodíval domů pozdě a na děti moc času neměl. Teď už jsou oba dospělí a mají své životy, ale naštěstí se s tátou pořád stýkají, chodí k nám docela často na návštěvy a mají rádi i své mladší sourozence.

Co bych si mohla víc přát?“

Více v našem magazínu:

Reklama