Můj bývalý se dopracoval k těžké intoxikaci alkoholem, ale bydlel u matky. Protože se neozýval a nikomu neotvírala ani jeho matka, donutil mě syn vtrhnout k nim téměř násilím. Byl v bezvědomí a matka samá modřina. Volala jsem RZ, popisovala jsem jim, že ho nemůžu probrat, ale syn ho něčím polil a on se probral a začal se dobývat k alkoholu a křičet na matku. No a operátorka to uslyšela a řekla, že nejedou, že si na něho máme zavolat policajty. V tom nám zabránila jeho matka, prý by udělala scénu a svedla to na nás, že jsme ji zmlátili my.

Jediné, co jsem mohla udělat, bylo zavolat jeho doktorce, přesvědčit ji, aby ráno přijela k nim (se mu totiž dařilo šikovně svůj alkoholismus skrývat tak, že to nikdo z okolí netušil). Když jsem pak lékařce volala druhý den, tak prý ho musela nechat odvézt na internu a prý kdybysme ji nezavolali a neprobrali ho, tak by to nepřežil. Co nejrychleji jsem se snažila rozvést, ale překvapilo mě, jak berou soudci laxně alkoholismus jako důvod k rozvodu, chtěli po mně předložit důkazy, jenže bývalý tvrdil, že to byl jen náhodný úlet, samozřejmě v důsledku konfliktu se mnou, ze které udělal nejhorší cuchtu, co se prý ani nestarala o děcko, no soudkyni ani nebylo divné, jak mohl to děcko kojit, když byl většinou u matky.

Nakonec nás po roce rozvedli, protože jsme se za tu dobu ani jednou neviděli a já jsem mu prý bránila ve styku s 16-ti letým synem, kterého taky ani jednou neviděl. Myslím, že soudkyně prostě potřebovala snížit procento rozvodů způsobených alkoholismem, jinak to nevidím.

Bonda


Děkujem za příběh z drsné reality.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně!

redakce@zena-in.cz

Reklama