.

Můj bývalý muž má deprese. Chtěl se i zabít...

Vztahy

Můj bývalý muž má deprese. Chtěl se i zabít...

Partnerský život není jednoduchý, ani když všechno funguje normálně. Pokud se však do vztahu přidá nějaká nemoc nebo jiný problém, může to skončit špatně. Tak jako v manželství paní Veroniky.

Veronika se svým manželem nežila dlouho, jen čtyři roky. Brali se po třech měsících známosti, Veronika už byla v té době těhotná. A vypadalo to, že Ivo je dobrý chlap. „Jenže jenom vypadalo, vlastně jsme se neznali. Teprve když jsem se k němu nastěhovala, začala jsem zjišťovat, že mi leccos nevyhovuje. A když se pak narodil Tomášek, začalo to být strašné. Litovala jsem, že jsme se vůbec brali, bez svatby bych prostě malého sbalila a odešla od něj, ale takhle to bylo mnohem složitější.

Přečtěte si také:

Ivo je totiž nemocný, má deprese. Sice to tehdy ještě neměl diagnostikované, ale teď už vím, že má maniodepresivní psychózu. S takovým člověkem se žije dost těžko, Ivo to navíc nechtěl řešit, nechtěl si dojít k doktorovi, i když jsem ho prosila. Tvrdil, že není blázen a k žádnému cvokaři nepůjde...

deprese

Ale příznaky byly jasné. Nikdy jsem nevěděla, co bude, jak se Ivo bude chovat. Bylo období, kdy měl spoustu energie, pořád něco plánoval a byl ze všeho nadšený, a najednou se to úplně otočilo - ležel doma, nechtěl nic dělat a všechno ho otravovalo, včetně mě a Tomáška. Po třech letech jsem se rozhodla, že s takovým člověkem žít nechci, vůbec se nesnažil to nějak změnit, psychiatra pořád odmítal.

Třikrát se pokusil o sebevraždu

Tak jsem mu řekla, že se chci rozvést. A to teprve nastalo pozdvižení! Bála jsem se, že nám ublíží, jak se choval. Řval, lítal po bytě, držel mě pod krkem... Tehdy jsem odešla k rodičům a už se k němu nevrátila. Neriskovala bych ani svůj, ani Tomáškův život.

Nakonec jsme se rozvedli, jako důvod jsem uvedla odmítání léčby a obavy o život - soud mu pak nařídil jít k psychiatrovi, který potvrdil maniodepresivní psychózu. A Tomáška svěřili do péče mně.

A teď jsem šťastná, že jsem to udělala. Od té doby se Ivo už třikrát pokusil o sebevraždu. Jednou ho našel jeho táta podřezaného ve vaně, jednou skoro skočil z okna. A potřetí... Potřetí se pokusil zastřelit. To se mu taky nepovedlo. Vůbec netuším, kde vzal pistoli.

Jsem šťastná, že už nejsme manželé. Nedovedu si představit, že bych s ním tohle všechno prožívala. A hlavně jsem šťastná, že to nezažívá Tomášek.“

Vydržela byste s člověkem, který je duševně nemocný, ale odmítá se léčit?

Možnost%
Určitě ne, může být nebezpečný.27,7
Spíš ne, ale ještě bych ho zkusila přesvědčit, aby šel k lékaři.34
Nevím, o tom jsem nepřemýšlela.10,6
Asi ano, ale musel by se jít léčit..14,9
Určitě ano, takový člověk potřebuje pomoc, a můj odchod by mu ještě víc ublížil.2,1
S takovým člověkem žiju.4,3
Jiná odpověď (napište do diskuse).6,4

Další zajímavé články:

   
05.02.2014 - Ona s ním - autor: Lucie Paličková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [48] Zuza70 [*]

    Zrovna dneska jsem četla článek o tom, jak se zvýšilo užívání antidepresiv. V dnešní době se tomu vůbec nedivím.

    superkarma: 0 11.03.2014, 00:28:21
  2. avatar
    [47] Cerpes [*]

    Karo Líná — #1 Tak si dávej bacha pomalu na všechny lidi a hlavně na měSml32, a modli se, abys taky neonemocněla a tví blízcí od tebe nedali ruce pryč, tak jak to děláš tySml16

    superkarma: 1 03.03.2014, 09:53:10
  3. avatar
    [46] Cerpes [*]

    Mám stejnou nemoc, jako muž v článku. V ohrožení života jsem vlastně pořád, stačí jen málo, i když beru léky...

    superkarma: 0 03.03.2014, 07:14:31
  4. avatar
    [45] malvina [*]

    Deprese má dnes strašně  moc lidí.  Ze života na modré planetě, z práce, z obavy o  rodinu, o  děti, a taky  z nedostatku peněz, ze  splácení půjček,  z obavy o  zajištení  bežného  života.   Lidé  žijí dnes ve velkém stresu,  pod stálým tlakem a to   není možné podceňovat. Četla jsem  stastistiku, jak velký počet lidí     musí vyhledat pomoc lékaře,psychiatra. A  jak  velký je nárust daného onemocnění  za  rok  2012-2013.

    superkarma: 0 19.02.2014, 07:52:31
  5. avatar
    [44] peetrax [*]

    knihovna — #42 přesně tak. Ostatní to můžou polykat jako lentilky, nepomůže jim to, jen si rozhasí játra atd. Sml32

    superkarma: 0 12.02.2014, 11:47:51
  6. avatar
    [43] peetrax [*]

    knihovna — #41 super. Věřím, že to pomůže. Sml67

    superkarma: 0 12.02.2014, 11:47:18
  7. [42] knihovna [*]

    Karo Líná — #39 Ty prášky se předepisují těm, kterým nefunfuje chemie v mozku, dopamin, serotonin atd. Zafunguje to, když opravdu tvorba těchto hormonů nefunguje a léky se dobře vystihnou na daný problém.

    1. na komentář reaguje peetrax — #44
    superkarma: 1 12.02.2014, 11:05:35
  8. [41] knihovna [*]

    peetrax — #40 Děkuji za přání štěstí, konečně manžel chce objednat k psychiatrovi, tak snad bude líp

    1. na komentář reaguje peetrax — #43
    superkarma: 0 12.02.2014, 11:03:52
  9. avatar
    [40] peetrax [*]

    Karo Líná — #39 popisované případy by chtěly spíš psychologa. Ale ne na pojišťovnu. Sml32 Nemyslím to ve zlém, někdy člověku pomůže pohled zvenčí a stačí to jako nakopnutí ke změně. Jenže komu není rady... 

    Co je to za jisté společenské skupiny, celebrity? Já jsem měla doteď zato, že ty jedou na jiným prášku. Sml58

    1. na komentář reaguje knihovna — #41
    superkarma: 0 06.02.2014, 01:15:04
  10. [39] Karo Líná [*]

    peetrax — #34 No fakt, přesně jak to popisuju se mi přihodilo před pár lety..... A ty popsané ženské jsou taky skutečné. Ani jedna z nich nepochopila, proč jsem tehdy ty prášky odmítla, prý jsou super a udělala jsem velkou chybu Sml80

    No ale tedy nevím. Ta opuštěná je pořád opuštěná (nový vztah se jí navázat nedaří, víc než přes jedno rande to nepřejde), ta tlustá je čímdál tlustší a ta vystresovaná z práce a z šéfa je čímdál vystresovanější (nicméně jinou, klidnější práci si nehledá a ani nebude). Takže pořád nevím, v čem jsou ty prášky tak super, jak je mi jimi popisováno Sml30

    A věřte tomu, v jistých společenských skupinách je užívání antidepresiv rozšířené víc než hodně. Taky jsem z toho byla v šoku Sml68

    1. na komentář reaguje peetrax — #40
    2. na komentář reaguje knihovna — #42
    superkarma: 0 06.02.2014, 00:19:58
  11. [38] Karo Líná [*]

    peetrax — #34 No fakt, přesně jak to popisuju se mi přihodilo před pár lety..... A ty popsané ženské jsou taky skutečné. Ani jedna z nich nepochopila, proč jsem tehdy ty prášky odmítla, prý jsou super a udělala jsem velkou chybu Sml80

    No ale tedy nevím. Ta opuštěná je pořád opuštěná (nový vztah se jí navázat nedaří, víc než přes jedno rande to nepřejde), ta tlustá je čímdál tlustší a ta vystresovaná z práce a z šéfa je čímdál vystresovanější (nicméně jinou, klidnější práci si nehledá a ani nebude). Takže pořád nevím, v čem jsou ty prášky tak super, jak je mi jimi popisováno Sml30

    A věřte tomu, v jistých společenských skupinách je užívání antidepresiv rozšířené víc než hodně. Taky jsem z toho byla v šoku Sml68

    superkarma: 0 06.02.2014, 00:19:35
  12. avatar
    [37] Lukáš Čejka [*]

    v.poho — #35 jestli jsem ten clanek cetl pozorne, tak ty sebevrazdy prisly az po tom co od nej odesla

    Jestli se leci nebo ne neni z clanku zrejme, ona kazda lecba nemusi byt uspesna, ani setrvani v lecbe neni samozrejmost- uz jsem to tu psal a myslim,ze i ty - patri to k te nemoci. Mimo jine jsou pro to asi dulezite i socialni a rodinne vztahy. Nechci po ni nic, chran buh. Jestli mela nebo nemela sanci na uspech nevim, protoze v clanku neni nic o tom co delala nebo ne,krome toho ze ho posilala k psychiatrovi. Co bych udelal ja kdybych mel pocit, ze nekdo z blizkych potrebuje psych. pomoc a neni schopen jit k lekari jsem psal- sel bych k tomu lekari sam se poradit o tom co to muze byt a co mam delat. Sml80 Je to mozna staromodni a konzervativni, ale v tom jsem vyrustal,ze o blizke se mame postarat.

    superkarma: 0 05.02.2014, 22:52:12
  13. avatar
    [36] peetrax [*]

    v.poho — #35 ja neznam, taky hledim. Spis jsem se setkala s tim, ze lidi antidepresiva odmitaji, i kdyz padaji na hu*u, boji se zavislosti a ze v ocich spolecnosti budou za slabochy...

    superkarma: 0 05.02.2014, 21:49:07
  14. avatar
    [35] v.poho [*]

    Lukáš Čejka — #32 Po sebevraždě se k psychiatrovi dostal automaticky. Má za sebou 3. Evidentně se neléčí dál.

    Co po té ženské ještě chceš? Míru jejího snažení nedokážu posoudit, ale evidentně neměla šanci na úspěch.

    A společnost o tom ví. Sml80 Díky sebevraždě jí to uniknout nemohlo. Karo Líná — #33 Holky, vy skutečně znáte tolik lidí, co nadužívají antidepresiva? Já znám jenom jednu "holku", o které vím, že je brala krátkodobě 2x v životě a to na tom byla opravdu objektivně psychicky špatně.Sml24

    1. na komentář reaguje peetrax — #36
    2. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #37
    superkarma: 1 05.02.2014, 21:39:52
  15. avatar
    [34] peetrax [*]

    Karo Líná — #33 az tak? No tvl... Sml15

    1. na komentář reaguje Karo Líná — #38
    2. na komentář reaguje Karo Líná — #39
    superkarma: 0 05.02.2014, 18:58:32
  16. [33] Karo Líná [*]

    Smutné je, že kdo by se léčit měl, se neléčí a ani nechce, a na druhou stranu jsou v současnosti antidepresiva silně nadužívána. Znám z okolí jen málo lidí, co na nich nejsou. Těžko uvěřit tomu, že mají všichni depresi. Setkala jsem s tím i na vlastní kůži, přišla jsem k doktorce s angínou, napsala mi antibiotika a ptá se, jestli potřebuju vystavit neschopenku. Odpověděla jsem, že nikoliv, protože jsem zrovna ve stavu nezaměstnaných, o práci jsem před pár měsíci přišla, dělala se reorganizace. Načež se mě doktorka zcela vážně zeptala "Tak to vám rovnou napíšu ještě jeden recept, nasadíme antidepresiva, protože jste z toho určitě celá špatná, ne?" Koukala jsem jako mladý jarní  Sml30

    Z vyprávění lidí vím, že to je zcela běžná praxe, stačí přijít k obvoďákovi, svěřit mu svoje momentální bolístky a recept je v kapse. Ani není potřeba se obtěžovat k psychiatrovi. Jedna známá takhle bere antidepresiva, protože ji opustil přítel a je sama, další je bere proto, že se cítí tlustá a nedaří se jí zhubnout, a další je "musí" zobat, protože by jinak neustála stres v práci a protivného šéfa....... Tohle mi přijde dost na hlavu, zvláště když pak slyšíme o lidech, co jsou skutečně nemocní a neberou nic Sml15

    1. na komentář reaguje peetrax — #34
    2. na komentář reaguje v.poho — #35
    superkarma: 0 05.02.2014, 18:17:53
  17. avatar
    [32] Lukáš Čejka [*]

    v.poho — #31 vsak jsem psal -  ze dostat ho do leceni (a pripadne ho pak v nem i udrzet) nebude jen tak

    vzhledme k tomu, ze pise ze ji i napadnul, tak by sance jak ho dostat do odborne pece byla a bylo by to docela i potreba, protoze on neni nebezpecny jen tomu kdo s nim pripadne zije,ale v podstate muze byt agresivni na kohokoli

    mne v tom clanku proste chybi cokoli o tom, ze by ona neco udelala proto, aby mu pomohla Sml80

    1. na komentář reaguje v.poho — #35
    superkarma: 0 05.02.2014, 17:39:14
  18. avatar
    [31] v.poho [*]

    Rikina — #28 Tvá oprava je víc než oprávněné, tyhle nemoci bývají bohužel skutečně dědičné.Sml15 Lukáš Čejka — #30 To, že nemocného dostaneš k lékaři, ještě neznamená, že se bude léčit. Překoná se ataka, on se cítí fajn, léky nechce, k doktorovi nechce, za pár měsíců je to zpátky a tak pořád dokola.

    Nikoho nemůžeš k léčbě nutit, to prostě nejde. My měli i soud s nemocnicí, protože on tam být nechtěl. Nemocnice prohrála a samosoudkyně mi v podstatě řekla, co jsem to za člověka, že ho chci zavřít na psychiatrii, vždyť by stačil psycholog. (On ten proces nějakou dobu trvá a po 14. dnech už prášky zabraly).

    A co se týče téhle paní, jejich vztah neměl žádné základy. Nezatracuji ani ji ani jeho, ale..... ti by se nejspíš rozvedli, i kdyby mu nic nebylo.

    1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #32
    superkarma: 0 05.02.2014, 17:28:53

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Lukáš Čejka [*]

    v.poho — #27 kdyz se podivas o cem ta maniodeprese je, tak zjistis, ze on proste nemusi vubec vedet, ze by se mel lecit, ze je s nim neco spatne - dostat ho k lekari je vpodstate ten nejdulezitejsi krok - rict mu , ze by mel navstivit lekare muze byt naprosto zbytecne, protoze on je treba zrovna ve fazi, kdy pro nej neni nic problem ...

    myslim, ze misto posilani k lekari mela  - kdyz mela pocit, ze je zraly na psychiatra - zajit k tomu doktorovi sama pro radu, urcite by ji to vysvetlil i s tim, ze dostat ho do leceni (a pripadne ho pak v nem i udrzet) nebude jen tak

    myslim, ze vycitat nelecenemu cloveku s BAP , ze odmita leceni je podobne jako vycitat cloveku s chripkou ze ma teplotu - proste je to soucast te nemoci Sml80

    o nikom jsem nerekl, ze je bezcitna mrcha

    nepreju nikomu nic zleho, ale je mozne, ze se s BAP  jeste setka - u sveho syna - protoze predispozice k BAP se casto dedi, takze by si v tom mela urcite udelat jasno i z toho duvodu, ze je mozne ze jednou se stejne jako jeji manzel ted, bude chovat i jeji syn Sml80

    1. na komentář reaguje v.poho — #31
    superkarma: 0 05.02.2014, 17:17:31
  2. avatar
    [29] Mickey Mouse [*]

    Lukáš Čejka — #26 Lukáši, nic není tak černobílé.

    Opustit nemocného je špatně. Ale obětovat mu svůj život (a svého dítěte) je také špatně! Paní by s nemocným měla vydržet jen tehdy, pokud by  tím neohrozila sebe. Oběť pro druhého má smysl jen tehdy, když druhému skutečně pomůže. Jinak je nesmyslná a v tomto případě úplně zbytečná.

    superkarma: 6 05.02.2014, 17:06:36
  3. [28] Rikina [*]

    Na tom příběhu je povážlivá ta poslední věta "...jsem šťastná, že to nezažívá Tomášek" - co když Tomášek zdědil nějaké dispozice po otci? Co když to v dospělosti taky zažívat bude? To bych měla docela obavy. Sml15

    1. na komentář reaguje v.poho — #31
    superkarma: 0 05.02.2014, 17:04:24
  4. avatar
    [27] v.poho [*]

    Lukáš Čejka — #26 Lukáši, my v rodině psychiatrického pacienta máme. Byla jsem to já, kdo ho do nemocnice dostal  a kdo s ním na pozdější sezení zpočátku (aby s léčením začal) chodil.

    Takže vím o čem to je a za svým názorem si stojím nejenom tady anonymně na netu: Nikdo není povinen "vyměnit" svůj život za život druhého. 

    Pokud bych byla jeho manželkou, což nejsem, a pokud by odmítal léčení, odešla bych od něj taky. A je mi úplně jedno, jestli si někdo (třeba ty)  bude myslet, že jsem nemorální, bezcitná mrcha.

    1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #30
    superkarma: 2 05.02.2014, 16:56:20
  5. avatar
    [26] Lukáš Čejka [*]

    v.poho — #25 rekl bych, ze u psychickych nemoci byva casto jednim z aspektu i to, ze si nemocny neuvedomuje nebo nepripousti, ze je nemocny - jinak receno - "blazen nevi ze je blazen" Sml80

    podle toho co pises se ta pani nema vdavat vubec-  onemocnet nejakou psychickou chorobou muze kdokoli a kdykoli - i tou zminovanou manickou depresi z clanku

    mas pravdu ze nikdo neni povinen vymenit svuj zivot za zivot druheho, asi se s tim chlubit ale nikde nebude, pokud chce jeste nekdy s nekym navazat vztahSml32

    1. na komentář reaguje v.poho — #27
    2. na komentář reaguje Mickey Mouse — #29
    superkarma: 0 05.02.2014, 15:43:46
  6. avatar
    [25] v.poho [*]

    Lukáš Čejka — #24 Lukáši, sdílel jsi někdy domácnost s psychiatrickým pacientem, který se odmítá léčit?

    Pokud ano, pochybuji, že bys tohle napsal. Nikdo, dokonce ani manželka, není povinen "vyměnit" svůj život za život druhého, i když nám to mnohdy "moralistní" společnost podsouvá.

    O tom, jak k tomu manželství přišla, polemizovat ovšem nebudu. Při tak "silném" vztahu pochybuji, že by manželství vydrželo, i kdyby se léčil.

    1. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #26
    superkarma: 3 05.02.2014, 15:33:07
  7. avatar
    [24] Lukáš Čejka [*]

    hmm no to je fajn, ze pani se vykaslala na manzela, kdyz zjistila, ze je nemocny :-/

    1. na komentář reaguje v.poho — #25
    superkarma: 0 05.02.2014, 14:53:12
  8. avatar
    [23] blanca [*]

    peetrax — #19 taky přeji, ať nám ten klidový stav vydrží co nejdéle Sml72 já už jsem v pohodě skoro 3 roky, ale je fakt, že po vysazení léků se mi ještě asi 3/4 roku vracely asi po dvou měsících stavy, kdy mi tak 2-3 dny nic nebavilo, bylo mi všechno jedno,... ale pak to naštěstí odeznělo. Je to těžké, mně to naši taky nevěřili, nebo spíš ani nechtěli, takže ta podpora od nich zrovna nebyla, spíš naopak Sml15 Asi to bylo těžké i pro přátele, ale jsem zastánce toho, že se o takových věcech má mluvit a mluvit, takže jsem to o sobě netajila, není přece žádná ostuda léčit se na psychiatrii, je to nemoc jako každá jiná Sml33

    superkarma: 0 05.02.2014, 13:25:59
  9. avatar
    [22] gerda [*]

    Rikina — #17 tak zrovna potvrzení o HIV v případě, že oba sexuálně žijí, se mi jeví naprosto v pořádku.Sml80 Akorát mě trošku plete, že spolu asi před svatbou něco měli a napadlo ho to až teďSml30

    superkarma: 0 05.02.2014, 12:34:34
  10. avatar
    [21] peetrax [*]

    cilani — #12 samozřejmě, že musí chtít hlavně ten nemocný, jinak se s ním žít a být v kontaktu nedá, protože stahuje i ty kolem. Sml15

    superkarma: 0 05.02.2014, 12:32:09
  11. avatar
    [20] peetrax [*]

    knihovna — #9 Sml67 tak hodně štěstí i do budoucna! Sml16

    superkarma: 0 05.02.2014, 12:10:26
  12. avatar
    [19] peetrax [*]

    blanca — #6 Sml22 navíc když ten člověk je pak nebezpečný svému okolí i sobě... Sml15

    U mě je teď taky klid, tak přeju, ať nám to co nejdéle vydrží. A taky můžu za podporu poděkovat hlavně své nejlepší kamarádce a své rodině, i když doma vůbec netušili, co to vlastně ty deprese jsou a nejdřív mi to nechtěli věřit. Sml6 Ale ono je to těžký i pro ty nejbližší, co netuší, co to obnáší.

    1. na komentář reaguje blanca — #23
    superkarma: 0 05.02.2014, 12:09:33
  13. avatar
    [18] peetrax [*]

    gerda — #5 přesně tak, léčba a práce na sobě je nejdůležitější - můj přítel taky trpí depresemi, ale dlouho s tím nechtěl nikam jít. Musela jsem na něj trochu zatlačit - právě proto, že vím, jak člověku je, než se začne léčit a že může dlouho trvat, než se najde vhodná medikace. Bál se, že to bude k ničemu atd. i přesto, že věděl, že mu tam můžou pomoci. Domluvili jsme se, že to aspoň zkusí, dal mi pak za pravdu.

    Myslím, že kdybych byla neznalá věci, tak si řeknu, že je to jeho škoda, mávnu nad tím rukou, zřejmě ani nebudu vědět, že to nějaká nemoc je a postupem času by s ním bylo kvůli jeho "náladám" k nevydržení a šli bysme od sebe. Sml15

    superkarma: 0 05.02.2014, 12:05:34
  14. [17] Rikina [*]

    gerda — #16 Ono je to v tom formuláři, co se vyplňuje pro úřad, tam snoubenci mimo jiné prohlašují, že znají navzájem svůj zdravotní stav. Jenže ten se může změnit klidně den po svatbě a už s tím nic nenaděláš. Mně jednou někdo vyprávěl, že ženich chtěl od nevěsty potvrzení, že není HIV pozitivní   a ona se strašně urazila. Ze svatby pak sešlo. Sml57

    1. na komentář reaguje gerda — #22
    superkarma: 0 05.02.2014, 11:48:40
  15. avatar
    [16] gerda [*]

    Rikina — #15 pravda je, že po krátké známosti je to rizikové a jeden druhého nemá čas dobře poznat. Já jen zmiňuji onu formuli při svatebním obřadu, že "pokud zná někdo nějaké překážky uzavření sňatku, nechť...." atd. A zdravotní stav snoubenců se za hodně důležitý považuje taky.  Uznávám, že objektivně ho zhodnotit těžko jeden každý může, ale je to možná myšleno tak, že jestli se s něčím léčí...Sml80 

    1. na komentář reaguje Rikina — #17
    superkarma: 0 05.02.2014, 11:27:57
  16. [15] Rikina [*]

    gerda — #4 Tak nemůžeš informovat o něčem, o čem sama nevíš. Ale dvojice z článku se brala po pouhé tříměsíční známosti, to mi samo o sobě přijde jako hazard, to je strašně krátká doba. Sml80

    1. na komentář reaguje gerda — #16
    superkarma: 0 05.02.2014, 11:01:24
  17. [14] Marchesa Casati [*]

    Tak zaprvé se to jmenuje bipolární porucha a není to psychóza, ale porucha nálady, a zadruhé, pokud ten člověk byl až tak agresivní vůči ostatním, tak to nebyla jenom bipolární porucha.

    gerda — #5 Jo, kdyby každý věděl, jaká nemoc ho v budoucím životě postihne, aby mohl partnera předem informovat, to by bylo hezké.

    superkarma: 1 05.02.2014, 10:38:42
  18. avatar
    [13] blanca [*]

    gerda — #8 nj, to je fakt, to z článku zrovna nevyplývá, jak se k němu ona zachovala. Sml80 Ono je to hrozně složité. Já musím říct, že mi opravdu hodně pomohli přátelé, že třeba moje máma, i když vím, že to není žádná povinnost rodičů pomáhat svým dětem, ale ta se ke mně stavěla tak, že si vymýšlím, že simuluji, že se mi nechce pracovat a podobně. No, nemusím asi říkat, že mi tehle přístup od vlastní matky srazil na kolena ještě víc.....Sml15 Ale nakonec jsem to zvládla, i když vím, že se to může kdykoliv vrátit zpátky...no, doufám, že ne Sml9

    superkarma: 0 05.02.2014, 10:35:19
  19. [12] cilani [*]

    peetrax — #2 jako chápu, že nemocný potřebuje pomoc, ale jak pomoci tomu, kdo k lékaři prostě nepůjde a večer tě bombarduje smskama o tom, jak nechce žít, jak si vzal takové a takové léky.. já pak po nocích hledám, co jí to udělá a jestli mám na ní volat pohotovost a PČR, protože je v jiném městě a doma má děcko a nevím, jak to dopadne a fakt nechci, aby ji malej našel ráno mrtvou... Upřímně už toho mám po několika měsících dost a je to pro mě neúnosné.. Jsem s ní sice v kontaktu, ale už odmítám být nárazníkem. Nemám na to a odráží se to i na mém chování.. nenechám jít svůj vztah a život do kytek..Pomoci můžu jen tomu, kdo o to stojí..

    1. na komentář reaguje peetrax — #21
    superkarma: 1 05.02.2014, 10:23:33
  20. avatar
    [11] Vivian [*]

    Jsem nemocná, psychiatricky se léčím, s pětiletou remisní pauzou, osmnáct let. A zodpovědně říkám, že s takto nemocným člověkem, který se odmítá léčit, se partnersky žít nedá. Naopak - aby vztah fungoval, je nezbytné, aby si dotyčný uvědomil, že je nemocný. A aby svůj problém řešil. Protože ta nemoc ten vztah dřív nebo později zničí. Nemusí to skončit rozpadem vztahu, ale ten vztah zkrátka nemůže normálně fungovat.

    Tyhle nemoci se dají léčit. (Ne vyléčit, ale držet na uzdě. S tím, že někdy to holt vyžaduje doživotní medikaci. No a co - diabetik si taky musí píchat inzulín až do smrti.) A hlavně - k psychiatrům nechodí jen blázni. Tohle se říkalo kdysi dávno. V dnešní době už takhle středověce neuvažujeme Sml24

    superkarma: 1 05.02.2014, 10:20:49
  21. avatar
    [10] Pentlička [*]

    V našem manželství jsem byla já ten duševně nemocný, měla jsem depresi. I když jsem se léčila, trvalo 5 let, než jserm našla léky, které mi opravdu zabraly. Celých 5 let, to bylo jako na houpačce - chvíli dobrý a pak jsem do toho zas na několik týdnů spadla a nebyla jsem schopná ničeho, maximálně tak ležet v posteli a spát a jen jít na WC byl neskutečný problém. Manžel také odešel, paradoxně až v době, kdy už jsem byla v pořádku. Jenže on měl dojem, že deprese je spíš než nemoc nějaká povahová vada a s někým takovým žít nechtěl. Zazlívat mu to nemůžu, ale líto mi to je, moc.

    superkarma: 0 05.02.2014, 09:21:53
  22. [9] knihovna [*]

    peetrax — #2 Můj manžel má taky tuto nemoc, neléčí se a jsme spolu hodně let. Když jsme byli mladí, nevěděli jsme, že jeho nálady, výkyvy chování atd, způsobuje tato nemoc. Prostě jsem brala, že tykový je. A když ho miluju a chci s ním být, tak to beru se vším. Teď už víme, co to je. Vychovali jsme dvě děti, které taky vše ví. Byl i  u lékaře, bral přes rok prášky, které nepomáhaly, neměl čas a chuť dál pokračovat ve vyladění atd. Žijeme spolu dál, je to někdy opravdu náročné, protože nevíte, co přijde, ale kdo to ví? že? Jako plus tomu připisuji, že opravdu to není nuda! Sml58 A pořád ho miluju a neměnila bych!

    1. na komentář reaguje peetrax — #20
    superkarma: 0 05.02.2014, 08:35:59
  23. avatar
    [8] gerda [*]

    blanca — #6 teď mi napadlo....záleží, jak ta paní reagovala. Jestli jen tak, že se ho začla štítit a stranit, zdůrazňovala mu, jak je nemožný, nebezpečný, že ho opustí...pak se nedivím, že ho zahnala do sebevraždySml80. Nenabídla mu pomoc, ale vyhrožovala rozvodem v okamžiku, kdy on potřeboval oporu.

    1. na komentář reaguje blanca — #13
    superkarma: 1 05.02.2014, 08:32:51
  24. avatar
    [7] gerda [*]

    blanca — #6 duševní nemoci jsou pro okolí těžko pochopitelné, lidi se "bláznů" bojí - i když jsou ve skutečnosti opravdu nemocní, osvěty není nikdy dost.

    superkarma: 0 05.02.2014, 08:30:36
  25. avatar
    [6] blanca [*]

    peetrax — #2 Sml67 strašně se mi (ne)líbí, když si někdo stěžuje jakou má "depku" atp., ale přitom většina ani netuší, co taková deprese vlastně obnáší. Sama jsem si depresí prošla, léčila se a dneska jsem v pohodě a bez léků. Ale strach, abych do toho nespadla znovu, tady je pořád. A musím říct, že jsem se z toho dostala právě i pomocí svých přátel. Takže jsem vděčná za takové přátele, jaké mám, protože mít podobné, jako v prvním příspěvku, kdo ví, jak bych nakonec skončila....Samozřejmě nemocný musí chtít hlavně sám se sebou něco dělat, to ano, ale pomoc přátel nebo rodiny je pro něho neocenitelnou pomocí. Paní z článku se proto vůbec nedivím, že to takhle vyřešila, protože kde není snahy, není pomoci.

    1. na komentář reaguje gerda — #7
    2. na komentář reaguje gerda — #8
    3. na komentář reaguje peetrax — #19
    superkarma: 1 05.02.2014, 08:20:17
  26. avatar
    [5] gerda [*]

    peetrax — #2 důležité je dopravit ho k lékaři anebo opačně. Je to stav, kdy si člověk opravdu neporučí - stejně jako po něm chtít, aby skákal po čerstvé zlomenině. Ostatně - bipolární poruchu měl i Miloš Kopecký. Nemoc, jako každá jiná. Jen by o ní měl partner předem vědět, aby (když už) mohl pomoci. S vhodnou medikací nastane změna k lepšímu, ale prášky se holt brát musí pořád.Sml15 Kamarádka si vzala schizofrenika, taky o tom napřed nevěděla - a jsou spolu víc jak 30 let.Sml80

    1. na komentář reaguje Marchesa Casati — #14
    2. na komentář reaguje peetrax — #18
    superkarma: 0 05.02.2014, 08:03:50
  27. avatar
    [4] gerda [*]

    zachovala bych se přesně jako ta paní, odmítá léčbu, a to je důvod. Nemoc je to strašná, máme kamaráda s touto dg, ale ten je zodpovědný a k lékaři dochází. Taky mívá období, kdy je doma a nemůže mezi lidi jak je mu zle. Naštěstí je sám a zvládá své stavy. V popisovaném případu z článku se ex zachoval podrazácky, když o svém duševním stavu neinformoval, informaci o  tělesném i duševním stavu je snad i podmínkou pro uzavření manželství, nebo aspoň ta formulka tam je?

    1. na komentář reaguje Rikina — #15
    superkarma: 0 05.02.2014, 06:34:25
  28. avatar
    [3] peetrax [*]

    Jinak souhlasim s pani z clanku - pokud se manzel nehodlal lecit, nebylo co rozmyslet. Sml15

    superkarma: 0 05.02.2014, 00:30:08
  29. avatar
    [2] peetrax [*]

    Karo Líná — #1 hm, ne jen zachranarske. Treba taky my, co jsme depresi prozily nebo prozivame. Muze to cloveka potkat kdykoliv behem zivota a nejdriv vetsinou ani nevi, ze to deprese jsou. Preju ti, at te tohle mine, protoze jestli se obklopujes podobne smyslejicimi, pak bys zustala naprosto sama.

    No, je zbytecny se cilit; deprese neni malomocenstvi nebo mor, ti, co o tom maji plno kecu, ze oni by tohle nebo tamhleto, vetsinou o problemu netusi nic, natoz aby vedeli, jak se nemocny citi a ze se to, kupodivu da i lecit. Nam nemocnym preju co nejmene takonych KaroLinych.

    1. na komentář reaguje gerda — #5
    2. na komentář reaguje blanca — #6
    3. na komentář reaguje knihovna — #9
    4. na komentář reaguje cilani — #12
    superkarma: 3 05.02.2014, 00:27:17
  30. [1] Karo Líná [*]

    Paní Veronika dobře udělala, od takových psychopatů radši dál. Maniodepresivní psychóza není žádná legrace, vím o čem mluvím, taky jsem s takovým žila. Občas jsem se i bála o život Sml68 Od té doby se vyhýbám i depresákům, na přátelství ještě možná OK, ale za manžela bych si ho nevzala (tedy kdybych to věděla dopředu). To možná zvládají jiné povahy, takové zachránářské, já to rozhodně nejsem a nebudu.....

    1. na komentář reaguje peetrax — #2
    2. na komentář reaguje Cerpes — #47
    superkarma: 0 05.02.2014, 00:11:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme