Domácnost

Můj bílej prdík

 

Už od svého dětství jsem si přála vlastnit nějaké to zvířátko. Začalo to žížalkami, které jsem lovila na zahradě a "zabydlovala" je ve sklenici plné hlíny, a následně se divila, pročpak že to asi nepřežily. Zkoušela jsem vodní i suchozemské šneky, ale ani ti mou péči dlouho nevydrželi. Po stálém a usilovném žadonění a nátlaku na rodiče jsem si vydobyla svou první myšku. Pak druhou a třetí a poté přišel i můj stále (po 13 letech) vitální koreláček.

Mým tajným a největším snem (společně s koněm :o)) byl pejsek. Prvního mi koupil táta, ale poté se zalekl toho, že štěnátko i něco zničí, a mou černou kuličku mi prodal. Probrečela jsem tenkrát asi týden a v mé dětské hlavičce se cosi zaseklo a já se zařekla, že si pejska pořídím až do svého bytečku. Asi před dvěma roky se to stalo. Nemohla jsem jen tak koukat na pejsky na ulicích, ale ke každému jsem se s připitomělým žvatláním shýbala, drbala je a ani nemluvím o tom, když jsem náhodou potkala štěníka. To pak bylo to pravé rodeo a oprávněně lituji majitele. Přítele mi trvalo přemlouvat půl roku, ale jakmile řekl jednou své ano, bylo jasné, že odvolat už to nepůjde. Začala jsem horečnatě shánět a výsledkem je můj skoro dvouletý pejsánek.

Když jsme si ho přinesli celí rozněžnělí domů, cítila jsem se skvěle. Seznámili jsme ho s bytem, jeho místečkem, naším koreláčkem a v té době i králíčkem. Těšila jsem se, že alespoň nebude doma sám a smutný, ale bude tam, v době mé nepřítomnosti mít i zvířecí kamarády. Pejsánek nám vyrůstal a po každém příchodu z práce jsem jen uklízela spousty rozkousaných věcí a loužičky. V dnešní době je to již krásně vychovaný a fešný pesan, ale jednoho dne jsem přišla a šok, který jsem měla, si pamatuji dodnes. Můj pejsek si chtěl pohrát s králíčkem, ale nedopatřením se zavřela dvířka od klícky a náš ušáček se tak vyděsil, že v důsledku toho zemřel. Myslím, že psík si moc dobře uvědomoval, co provedl. Seděl ten den stále v koutku, koukal velmi smutně a dodnes občas čeká, jestli se ušák odněkud nevyřítí a nezačnou spolu řádit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

   
04.05.2005 - Dům a byt - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [3] karlik [*]

    Mám německého ovčáka 45 kg. Kdysi dříve naše kočka povila koťata, dvě kocourka a kočičku jsme si nechaly. Kocourka Bublinu někdo v době kdy jsme byly v práci někdo přejel před zahradou. Pes ležel za plotem v místě kde ležel rozjetý kocour kňučel a smutnil. A ležel a smutnil tam tak minimálně čtrnáct dní.

    superkarma: 0 04.05.2005, 21:51:39
  2. [2] r1911 [*]

    Taky jsme měli pejska, pak korelu, pak andluku zároveň s dalším hafanem. Když andulka umřela, chodil si pes sedat k místu, kde stávala klec. A jak jsem tu tuhle už psala, nedávno jsem v komoře vyštrachala tu klec a náš hafan se od ní nechtěl hnout. Evidentně mu ten náš vlnkovaný papoušek chybí (dost se spolu navyváděli).

    superkarma: 0 04.05.2005, 15:38:26
  3. avatar
    [1] peguša [*]

    ten koreláček ti ještě vydrží asi hodně dlouho. Strejda s tetou mají jednoho a tomu je už přes dvacet.

    superkarma: 0 04.05.2005, 15:28:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme