Děkujeme čtenářce s nickem Mandžarik za vzpomínkový příspěvek na rockery svého srdce. Nenechte si ho ujít, je i s hudebním doprovodem. Jak jinak, že.

Milá redakce, posílám Vám svůj příspěvek na Muže mého srdce.

Tohle téma je tak široké, že by vystačilo na celou knihu. Každý muž zanechal stopu, větší či menší nebo skoro neznatelnou … Nedokážu se rozhodnout, kterému věnovat největší pozornost, ale v tuto chvíli mě napadají dva. Dřív, než se k nim dostanu, přidržím se navržené osnovy, můj archetyp je rocker. Tradiční, typický český rocker. Za dlouhou hřívou si můžu hlavu ukroutit, a jelikož pravý rocker nemění roky svou image, jakož ani džísku, kterou pořídil v patnácti na letní zábavu (pokud se do ní ještě dokáže napěchovat), v davu jej snadno rozpoznám, to je ON !

Jistým paradoxem je sňatek s profesionálním vojákem, který „dekou“ házel tak možná v základní službě na kolegy ve zbrani, avšak pojítko bych našla. Ten chlap musí být prostě kus. Vysokej a hezkej. Nebo vysokej. Nebo hezkej. Jsem  přízemní a vím to. Ale ano, otec mi je vzorem, jeho odpovědnost je příkladná, leč přísná jsem jen sama k sobě … a Jejich dlouhým vlasům všechno odpouštím … odpouštím však taky. Jejich krásným zubům, ramenům, očím, ach jo.

Od první řasenky odmítám nabídky solidních partií, jistě, marnivě se vykoupu v jejich přízni, avšak s prvními tóny bigbeatu odcházím bez rozloučení žít …Můj současný partner je zvláštní kapitola. Nemyslím, že je tím posledním, ale určitě tím prvním, od koho se učím, jak uchopit den. Jistě, je to rocker  a častým společníkem beatu bývá i alkohol. On deset let abstinuje, po prvním a úspěšném léčení zvládl další zkoušku, opakovanou rakovinu hrtanu.

A mně je jasný, že pro tohohle chlapa je vlastně všechno ostatní naprostá brnkačka. Mé hodnoty se věkem nemění. Mění se jen míra respektu k těm, kteří ve své filozofii nebo životě někam došli. A o kom jsem to vlastně chtěla psát?

O dědovi, který mě jako malou holku vozil na nosiči starého kola měřit stav spodní vody v poli. Měřívala se spuštěním píšťalky do studny a ve chvíli, kdy se dotkla hladiny, změřil děda délku odmotaného provázku (no ano, je to dávno). Tu píšťalku mi půjčil se slovy „Markétko, pískni, táta tě uslyší …“ No jo, dědo, já za Tebou zase brzy přijdu…ta vzpomínka mě vždy znovu dojme.

A ten druhý – tak toho teď poslouchám a pořád nemám dost, Romana Dragouna z Futurum, Progres 2 … to je teď moje velká láska, platonická.

Vzorky „mých“ rockerů přikládám, taktéž fotku ochránce míru a jako poslední foto mého Platóna s odkazem na poslech jedné z jeho krásných písní.

Pavel

Mirek

Jiří

Libor

Roman

Vaše Mandžarik

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za krásné album mužů vašeho srdce a hudební doprovod.

A co vy, milé ženy-in? Také si hledáte muže jednoho typu? Nebo byl každý „z jiného těsta“? Který muž „sídlí“ právě nyní ve vašem srdci? Čím si vás získal? Napíšete nám o něm? Pošletete nám jeho fotku?

Své příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz

 

lupa

Reklama