Zdraví

MUDr. Jakub Albrecht: I lidé se schizofrenií mohou žít plnohodnotný život

O nemoci s názvem schizofrenie už jsme v našem magazínu psali. A budeme v tom pokračovat, neboť tato nemoc ovlivňuje nejen pacienta, ale i jeho okolí. Schizofrenici se musí pravidelně léčit, jinak se nemoc zhoršuje a vrací.

Schizofrenie patří mezi psychotická onemocnění (psychózy) a projevuje se tím, že nemocný člověk má rozdělené myšlení, může mít tedy halucinace či bludy. Schizofrenií trpí asi 1 % populace a nejčastěji se projevuje mezi 15. a 35. rokem života. Další rozhovor na toto téma nám poskytl MUDr. Jakub Albrecht z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Záleží na tom, v jakém věku schizofrenie propukne?
schizofrenieSchizofrenie je chronické onemocnění mozku, které se vyskytuje celosvětově u více než 1 % lidí bez rozdílu mezi pohlavími všech etnik a bez vlivu geografické polohy. Provází nemocného od prvního vzplanutí prakticky po celý život, byť bohužel „jen“ celoživotní stigmatizací. Na počátku 21. století máme k dispozici mnoho různě účinných metod a postupů, jak ovlivnit průběh nemoci: snížit závažnost či úplně zamezit dalšímu propuknutí nemoci, předejít přechodu do chronického stadia a léčit komplikace (postschizofrenní deprese, suicidální chování). Nemáme však lék, který by byl schizofrenii schopen vyléčit.

První příznaky se nejčastěji objevují v rané dospělosti. Čím dříve onemocnění propukne, tím může mít závažnější průběh vzhledem k delšímu trvání, ale toto není pravidlem. Lepší prognóza je statisticky u žen, při rychlém nástupu příznaku, vyšším věku při první epizodě, či při převažujících pozitivních příznacích.

Důležitými faktory ovlivňujícími tíži onemocnění jsou rodinná zátěž, vztahy uvnitř rodiny, kvalita citové odezvy, nižší sociální a ekonomický status, užívání návykových látek, spolupráce pacienta aj.

Jsou lehčí a těžší formy této nemoci? Jak se to pozná?

Obecně vzato je otázka, kterým kritériem hodnotit tíži nemoci, resp. úplné uzdravení.

Současná klasifikace nemoci rozlišuje několik podtypů schizofrenie podle dominujících příznaků (paranoidní, simplexní, hebefrenní, katatonní, rezidualní, nediferencovaná), samotný průběh je vsak přísně individuální.

Rozlišujeme pozitivní příznaky (halucinace, nejrůznější bludy, narušené vnímání reality, představy a poruchy behaviorální), negativní příznaky (snížení nebo ztráta iniciativy k nějaké činnost, neschopnost mluvit, vyjadřovat emoce, zažívat radost) a kognitivní symptomy (zmatená nebo nesrozumitelná řeč, potíže s pamětí, logickým či abstraktním myšlením, snížení schopnosti plánovat, soustředit se a rozhodovat se).

Zásadní je ochota ke spolupráci ze strany pacienta a správné užívání předepsané léčby. Významným komplikujícím faktorem je užívání nebo zneužívání psychotropních látek, které mohou ataku nemoci spouštět, stejně jako závažný stres.

Psychotické onemocnění ve spojení se závislostí na psychotropních látkách, které v poslední době vídáme na akutních psychiatrických lůžkách až příliš často, jsou zpravidla hůře léčitelné a mívají i horší prognózu.

Uvádí se, že u třetiny nemocných se celoživotně projeví jen jedna ataka nemoci, u druhé třetiny je průběh sice spojen s více relapsy (opakování projevů nemoci) s obdobími bez příznaků, kdy nevznikají závažnější trvale následky, a u zbývající třetiny je průběh těžký, rozvíjí se defekt, který vede k úplné invaliditě.

Jaké jsou možnosti léčby schizofrenie?

Lék na schizofrenii prozatím neexistuje. Přestože stále není známo vše o schizofrenním onemocnění, poznatky soudobé vědy dnes již mohou poměrně účinně redukovat intenzitu a frekvenci příznaků u velké části nemocných, zlepšit prognózu, sociální a pracovní fungování a vést ke značnému zlepšení kvality života nemocných i jejich nejbližších.

Zdaleka již neplatí, že diagnóza schizofrenie znamená celoživotní invaliditu nebo dokonce celoživotní ústavní léčbu, v některých případech tomu tak však stále je, i zde se však péče podstatně zlepšila.

Možností, jak zmírnit důsledky choroby, je více a užívají se kombinovaně a individualizovaně - ideálně jsou šity na míru konkrétním potřebám nemocného. Lze konstatovat, že základem terapie je především farmakologická léčba. Nezbytnou součástí jsou však také postupy psychoedukační a psychoterapeutické. V ideálním případě by měla spolupracovat rodina nemocného, vhodné je kombinovat léky, psychoterapii, rehabilitaci, arteterapii, muzikoterapii, léčebný tělocvik apod. Specializovaná komunitní centra nyní nabízejí nejrůznější programy na podporu duševně nemocných: terénní pracovníci zajišťují pacientům péči v jejich přirozeném prostředí, chráněná pracoviště umožňují vyzkoušet si návrat do pracovního procesu, existují denní stacionáře a sanatoria, rozvíjí se telemonitoring.

Musí brát všichni pacienti léky? Vím, že existují prášky a injekce. Můžete nám popsat jejich výhody a nevýhody?

Farmakoterapie je důležitá především v akutní fázi onemocnění, ale hraje rovněž zásadní roli ve snížení pravděpodobnosti dalších atak nemoci v budoucnosti. Moderní antipsychotická léčba účinně potlačuje nejen nejvíce viditelné, pozitivní, příznaky, ale rovněž velmi kladně působí na negativní symptomatiku.

V současné době je k dispozici několik starších i novějších preparátů, které jsou dostupné v injekční, takzvané depotní formě. Účinná látka se uvolňuje do organismu postupně. Po delší dobu je dosaženo terapeutické hladiny léku bez kolísání. U mnoha pacientů má tato forma nepopíratelnou výhodu - nemusejí denně myslet na užívání léku - obvykle docházejí jednou za 14 dní až měsíc na injekci, jsou v pravidelném kontaktu se svým ambulantním psychiatrem. Nevýhodou je nepříjemnost aplikace a v nízkém procentu rozvoj nežádoucích reakcí, které se ovšem dají vhodně zvoleným postupem minimalizovat.

Co je na léčbě léky zásadní? Aby je pacienti brali pravidelně? Nebo se léky mohou vysadit?

Pro terapii duševních poruch obecně je zásadní navázání důvěrného terapeutického kontaktu, ve kterém pacient a jeho lékař tvoří rovnocenné partnery v diskuzi. Upouští se od paternalistického přístupu, kdy lékař píše lék a pacient jej musí užívat. Léčba je založena na společném hledání vyhovujícího léku a dávky podle aktuálního stavu, pravidelném sledování, je potřeba, aby pacient před lékařem netajil své obtíže. K tomu bohužel nadále dochází, nejspíše z obavy pacienta z hrozící (re)hospitalizace.

Ano, pravidelné a správné užívání předepsané medikace je v současnosti hlavním klíčem pro úspěch léčby. V některých případech je možné po určitém trvání udržovací léčby na doporučení lékaře snížit dávku. Je li stav dobře kompenzovaný na minimální dávce, lze učinit pokus a i zbylou dávku vysadit. Nadále je pak zásadní udržení terapeutického kontaktu s opětovným nasazením léčby při známkách rozvoje relapsu. V ideálním případě, kdy je pacient dobře spolupracující, dostatečně edukovaný a úspěšně veden psychoterapeuticky, sám na sobě pozná varovné příznaky zhoršení stavu a vyhledá odbornou pomoc.

Co se týká psychoterapie, pro koho je vhodná?

Psychoterapie je vhodná pro každého, zdravého i nemocného. Psychoterapie psychotických poruch by měla začít co nejdříve, ve formě a rozsahu odpovídajícímu potřebě a aktuálnímu zdravotnímu stavu nemocného. Nejen nemocný, nýbrž i jeho rodina, by měli být edukováni o podstatě onemocnění, upozorněni na důležitosti spolupráce na diagnostickém a terapeutickém procesu.

V akutní fázi nemá smysl pouštět se do hlubších analýz či změn pacientových návyků, chování a prožívání, ale v pozdějších fázích, zejména při udržovací léčbě, je psychoterapie nezbytná: pomáhá jak pacientovi, tak jeho rodině vypořádat se se stigmatizací, kterou přes značnou snahu příslušných profesionálů duševní onemocnění přináší, napomáhá v navrácení do běžného života, učí, jak zvládat rizikové faktory pro relaps onemocnění, jak rozpoznat varovné příznaky a předejít tak znovuvzplanutí nemoci. Zvyšuje spolupráci nemocného.

A jaké druhy psychoterapie existují? Mohou ji absolvovat také blízcí pacientů?

Psychoterapeutických škol a postupů je velká řada. Důkazy o přímém vlivu psychoterapie jsou však nedostatečné nebo sporné. Schizofrenie je především biologické postižení mozku, vznikající na základě kombinace genetických (vrozených) vloh a enviromentálního působení vnějších i vnitřních vlivů (bio-psycho-sociální model).

Zásadní vliv však psychoterapie má na kvalitu života nemocného a jeho okolí. Pomáhá zlepšit komunikaci, snižuje nebo eliminuje nepatřičnou kritičnost, autoritativní přístup rodičů ke svým nemocným dětem a pomáhá zlepšit informovanost, čímž může snížit riziko relapsů i tíži onemocnění.

Dále se pomocí psychoterapie daří zvládat komplikace plynoucí z tohoto onemocnění. Nemocní schizofrenií jsou oproti běžné populaci častěji obézní a ve výrazně větší míře kouří a užívají psychoaktivní látky. Eliminací škodlivého vlivu kouření, zdrženlivostí k drogám, abstinencí od alkoholu a vhodnou úpravou stravovacích a pohybových návyků lze efektivně prodloužit délku i značně zvýšit kvalitu života.

Důležitá je role sociálních intervencí. Specializovaní sociální pracovníci napomáhají pacientům vypořádat se s nástrahami běžného života, pomáhají jim zajistit zázemí, stabilní příjem a podporu, jsou nápomocni při jednáních s úřady a úředníky. Vzhledem k často významnému snížení funkčních a pracovních schopností je nutné zvažovat žádost o invalidní důchod.

Jak dlouho trvá léčba této nemoci? Je vůbec možné ji úplně vyléčit?

Léčba schizofrenie je náročná pro všechny zúčastněné. Je dlouhodobá, celoživotní. V současné době se bohužel nedá říct, že by se dala schizofrenie zcela vyléčit. Lze však úspěšně eliminovat negativní důsledky a výrazně prodloužit délku a zásadně zlepšit kvalitu života.

Je možné omezit příčiny vzniku onemocnění, primární prevence spočívá v eliminaci rizikových faktorů, u nichž byla nalezena spojitost s rozvojem nemoci. Vhodné je genetické poradenství u příbuzných pacientů. Důležité je stabilní a emočně otevřené prostředí a citová vřelost a důvěra uvnitř rodiny v období vývoje dítěte. Zásadní je omezení nebo zamezení vlivu zátěžových a stresových situací.

Z výsledků klinických studií plyne, že úplná úzdrava v prvních pěti letech nemoci je možná až u 14% nemocných.

Musí být pacienti při této nemoci v nemocnici, případně jak dlouho? Nebo se dá léčit doma?

Zcela záleží na konkrétním psychopatologickém obraze u konkrétního nemocného.

Vzhledem k velmi individuálnímu průběhu nemoci a jednotlivých atak nemoci je nemožné zcela jistě předem přesně stanovit délku nutné hospitalizace.

Péče je nastavena tak, aby byla podle současných dostupných znalostí a možností medicíny co nejkratší a nejefektivnější. Je nemyslitelné, aby personál psychiatrických lůžkových zařízení úmyslně a uměle prodlužoval délku hospitalizace; naopak se snaží vyhnout rozvoji tzv. hospitalizmu, kdy je pacient institucionalizován a není schopen fungovat mimo zdi klinik, oddělení či léčeben.

Pro co nejpříznivější rehabilitaci je vhodné postupné zvyšování zátěže kladené na pacienta např. formou docházení do denních stacionářů, klubů, chráněných dílen, kaváren a podobných zařízení, kde pacienti znovu nabudou ztracenou sebedůvěru, sociální schopnosti, pracovní návyky. Svou nezastupitelnou roli hrají i svépomocné organizace sdružující nemocné a jejich příbuzné.

Podpora rodiny a nejbližších je jednoznačně nenahraditelná.

Pozná na sobě pacient, že se nemoc zhoršuje nebo vrací? A může nějak ovlivnit, aby znovu nepropukla?

Jak již bylo uvedeno, správně vedená edukace má za cíl naučit pacienta a jeho okolí rozpoznat varovné signály.

Edukační programy poskytují pacientské organizace a komunitní zařízení. Dále existuje řada informačních kanálů na internetu, u nichž je však zapotřebí na nabízené kriticky zvažovat nabízené informace.

Novinkou v péči o psychotické pacienty je tzv. telemonitoring, který využívá možností dnešní doby. Plánuje se zavedení sledování pacientů pomocí „chytrých telefonů“ vybavených speciálními aplikacemi, kde pacient odpoví na několik otázek, z nichž lékař může vypozorovat zhoršení stavu a nabídnout dřívější kontrolu v ambulanci nebo úpravu dávkování léků. Tyto programy se v budoucnu využijí i při sledování nežádoucích účinků chronické antipsychotické medikace.

Řada ambulantních psychiatrů nabízí svým klientům možnost telefonické konzultace i mimo pracovní dobu.

Mezi příznaky změny duševního stavu patří podrážděnost nebo naopak zvýšená letargie či apatie, často se vyskytují poruchy spánku - nespavost nebo naopak nadměrná spavost, podezřívavost, sociální stažení, roztržitost a nesoustředěnost.

Jsou li tyto varovné příznaky včas a správně rozpoznány a identifikovány, ať již pacientem samotným nebo jeho okolím, a je li na ně adekvátně a energicky reagováno, je možné minimalizovat negativní důsledky, snížit počet relapsů a rehospitalizací a vést běžný plnohodnotný život.

Abyste si o této nemoci udělaly představu, můžete si pustit krátký animovaný film, který najdete na této stránce: http://www.schizophrenia24x7.cz/meet-mark. Více najdete na http://www.schizophrenia24x7.cz.

Vyšlo v našem magazínu:

   
12.03.2013 - Nemoci - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [5] tudlik [*]

    Znám to a moderní léčba je dobrá. S nemocí se dá normálně žít Sml67

    superkarma: 0 12.03.2013, 23:02:25
  2. [4] Trefa [*]

    Trefa:uz jsou velke moznosti v leceni.lide by to meli vyuzit.

    superkarma: 0 12.03.2013, 20:58:45
  3. avatar
    [3] v.poho [*]

    dadma — #1 Duševně nemocní nejsou vězni, takže to tvoje srovnání radši snad ani nebudu komentovat.Sml68

    Nařídit léčbu lze pouze, když je nemocný nebezpečný ať už sobě nebo svému okolí, a na to dohlíží soud, přesně jak píše pan doktor. Otázkou ovšem je, zdali je vždy soudní úředník schopen posoudit, nakolik je léčba nutná. Sama jsem se setkala se soudní úřednicí, která mi domlouvala, jací že jsme to lidé, že zavřeme nemocného na psychiatrii, když je to přitom inteligentní člověk a stačil by psycholog.

    Viděla ho, až když už byl z nejhoršího venku a co jsem se bavila potom s lékaři, ona vždycky rozhodne stejně. V nemocnici byl 14 dní.

    A co se týká odmítání léků, nemůžeš se snad divit, že pro nemocného je to velmi těžké přiznat si, jakou nemocí trpí a nikdo mu nemůže mít za zlé, že to chce zkusit, jestli to nejde bez nich.

    Zkus si představit, jaké by to bylo, kdyby tuhle nemoc diagnostikovali tobě nebo tvému dítěti. Jestli bys náhodou nezměnila náhled anebo bys taky napsala:

    Takže se nyní možná dočkáme toho, že po propuštění věznů, budou propuštěni i lidé duševně nemocní.

    superkarma: 0 12.03.2013, 14:12:23
  4. [2] Klára Křížová [*]

    Je dobře, že věda nabízí tyto možnosti léčby Sml67

    superkarma: 0 12.03.2013, 10:00:56
  5. [1] dadma [*]

    Je to velmi těžké,protože někteří pacienti odmítají léky,protože se domnívají, že jsou zdrávi.

    Dnes v televizi zrovna říkali, že je málo peněz na financování psychiatrických léčeben.Takže se nyní možná dočkáme toho, že po propuštění věznů, budou propuštěni i lidé duševně nemocní.

    1. na komentář reaguje v.poho — #3
    superkarma: 0 12.03.2013, 00:17:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme