píše ve své vzpomínce na Václava Havla čtenářka s nickem Janaa 1. „Nebyla jsem z toho nadšená, když vyšla, a teď tak nějak ještě víc cítím, že mu ty poslední měsíce příliš neulehčila život...“

Pan Havel byl, je a bude pro mě velkou osobností. V roce 1989 jsem byla student a i já jsem byla jednou z těch, kdo se byli podívat po revoluci v Praze. Když vyšel pan Havel se svou ženou na podium, aby promluvil k lidem, bylo to jako svěží závan svobodného větru.

Měl úžasné charisma, viseli jsme mu doslova na rtech a hltali každé jeho slovo. Před revolucí jsem o něm nic moc nevěděla, byla to doba, kdy se o některých věcech prostě nemluvilo, ale po revoluci se stal tak nějak jejím Velkým mužem. Velkým s velkým V, protože on, byť drobnější postavy velký byl.

Dodnes vzpomínám, jak poprvé vystoupil v USA a tím svým plachým úsměvem začal pomalu mluvit: dear Mister president....

O to víc mě teď mrzí kniha paní Obermannové.

Nebyla jsem z toho nadšená, když vyšla, a teď tak nějak ještě víc cítím, že mu ty poslední měsíce příliš neulehčila život...

Ale stalo se a nám nezbývá, než mu každý poslat alespoň tichou vzpomínku.

Souhlasím s názorem, že každý odchod z tohoto světa je smutný a stojí za vzpomínku, ale tohle je asi první státník v mém životě, u kterého je mi opravdu smutno z toho, že umřel..

Janaa1

Milá Janoo1, přestože jsem od Ireny Obermannové přečetla snad všechno, její poslední kniha mě zatím míjí. Ale nechci soudit, kromě ní a Václava Havla nikdo neví, jak to přesně bylo.

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Jste stejného názoru jako čtenářka Janaa1? Jak vzpomínáte na Václava Havla? Co byste napsaly do kondolenční knihy? Půjdete se podívat Na Křižovatku a položit květiny k rakvi našeho bývalého prezidenta? Zapálily jste na jeho památku svíčku? Co pro vás znamenal Václav Havel a co si vezmete z jeho odkazu?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama