Magie

Mrtví vám neublíží, jenom ti živí

Měly jste někdy strach? A teď nemám na mysli strach o někoho, ale takový, kdy vám doslova zdřevění  nohy a vy se nemůžete pohnout z místa.  Já takový strach zažila. Se svojí praštěnou kamarádkou Radkou.

hřbitov

Radka už se dlouhá léta zabývá magií, duchařinou, prostě vším nadpřirozeným. A také pořád s něčím experimentuje. Naposled to bylo s vyvoláváním duchů přes zrcadlo. Prý se povedlo. Ale ještě předtím mě přemluvila k půlnoční návštěvě starého hřbitova, který se nachází kousek za vesnicí, kde bydlí.

Tento vesnický hřbitov je rozdělen na dvě části. Starou a novou. V té staré jsou polorozpadlé náhrobky, z mnohé části ještě s německými nápisy, a jeho součástí je také už nefunkční márnice, dnes sloužící jako sklad nářadí, do níž se dostanete jen silnějším zabráním do dveří.

Jak jsem stará, tak jsem blbá, když jsem v den jejích narozenin svolila k tomu, že se o půlnoci na ten starý hřbitov půjdeme „projít“.

Návštěvy hřbitovů miluji, ale přes den, v noci jsem posera. Nicméně Radka trvala na svém, a prý jestli ji mám ráda, tak s ní půjdu. A navíc má ty narozeniny.
„A co tam budeme dělat?“
„No, nic, půjdeme se tam podívat. Bylas tam už někdy v noci?“  

V duchu se mi vybavil obrázek z filmového zpracování Erbenovy kytice, konkrétně Svatební košile. Bože, jestli se tam zjeví nějaký mrtvý voják „Roden“, tak zešedivím jako ta jeho nevěsta.
Roden se tam nezjevil. Čekalo nás jiné překvapení.

K hřbitovu jsme přišly deset minut před půlnocí a perfekcionistka Radka trvala na tom, že tam musíme vejít až přesně o půlnoci. Jenže mně vzalo skoro celých deset minut jen to, než jsem přelezla vysokou branku, a modlila jsem se, aby vydržela. Podařilo se. Radka ji přeskočila jako atlet.

Vydaly jsme se k hrobům. Pomalu mi dřevěněly nohy, ale zavěšená za kamarádku jsem statečně kráčela dál. Vytáhla z kapsy baterku a začaly jsme luštit staré německé nápisy. Uznávám, že v noci to bylo fascinující a dostalo to nádech zcela jiné atmosféry než přes den, ale přece jen… už bych se raději viděla jinde.
„Pojď pryč,“ zašeptala jsem, „mně už je zima.“
„Tak jo, ale ještě mrknem do márnice,“
řekla mi se vzrušením v hlase kamarádka.
„Ty jsi úplně prdlá, a tam mě sprovodíš ze světa, ne?“ zažertovala jsem křečovitě.
„Nebóój!“ a táhla mě dál.

Přišly jsme k márnici, tedy spíše ke skladu lopat, krumpáčů a jiného nářadí. Radka vrazila pevněji do dveří.
„Pojď.“
A to už jsem měla nohy dřevěné úplně, ani nevím, jak jsem se dostala dovnitř. Na stěně visel měsícem osvícený starý kříž, jinak tam byl neuvěřitelný nepořádek a plno prázdných flašek na lavici.
„Už jsi spokojená?“ zeptala jsem se kamarádky.
„No, čekala jsem, že to tu bude zajímavější,“ odpověděla.

A že tedy konečně půjdeme.
V tom jsme uslyšely, upozorňuji, že byla zhruba hodina po půlnoci, nějaké šouravé kroky, blížící se směrem k márnici. Krve by se ve mně nedořezal. Radka také malinko ztuhla a já v ní v tu chvíli ztratila silnou oporu.
Zavrzaly pootevřené dveře a v nich se objevil – s flaškou v ruce – přiopilý hrobník. Jak jsme se od něho později dozvěděly, občas tam na lavici přespával, protože to měl z hospody blíž než domů.

Vešel dovnitř. Tak jako jsme zůstaly zkoprnělé my, stejně tak zůstal i on. Nakonec jsme s ním tu jeho flašku dopily a nádavkem dostala kamarádka k narozeninám i odborný výklad o historii starého hřbitova. Hrobník s námi chodil s baterkou po hřbitově a téměř u každého náhrobku nám zasvěceně vyprávěl o jeho historii. Já si tedy myslím, že malinko přeháněl a hrál se na velkého znalce a historika, ale i tak nás to povídání velmi zaujalo. Rozehřáté alkoholem jsme ani tu zimu nevnímaly (možná jen chlad :)).

No, vidět tak někdo v nočních hodinách tři postavy na starém hřbitově, jak tam běhají od náhrobku k náhrobku, buď by se pokřižoval, nebo zavolal kriminálku, že jsme vykradači hrobů.

Ale to jsme nebyli. Jen jsem trávila noc se dvěma blázny a opět se ujistila o starém známém pořekadle, že strach má velké oči. Anebo také, jak nám pan hrobník řekl hezky na rozloučenou, když jsme se ho ptaly, jestli se tam nebojí:
„Mrtví vám neublíží, jenom ti živí.“

nahrobek

Čtěte také:

   
23.01.2012 - Magie - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [11] Saritka [*]

    Na hřbitov v noci bych nešla, ten divnej pocit, s tím se asi nic nedá udělat.Sml23

    superkarma: 0 26.02.2012, 12:49:51
  2. [10] jithule [*]

    v noci bych nešla na hřbitov

    superkarma: 0 03.02.2012, 15:47:07
  3. avatar
    [9] LudPa [*]

    Taky mi to říkala babička, když mě od hrobu posílala pro vodu, která byla dost daleko. Přestala jsem se bát.

    superkarma: 0 03.02.2012, 14:34:23
  4. [8] jerenika [*]

    hezký příběh Sml67

    ..ale tou poslední větou bych si tak jistá nebyla Sml54

    superkarma: 0 02.02.2012, 19:58:15
  5. avatar
    [7] ladouch [*]

    Já na hřbitov chodím nerada i ve dne, ale v noci ani omylem.Sml23Sml23

    superkarma: 0 02.02.2012, 17:40:10
  6. [6] Stendy [*]

    Jít na hřbitov v noci by mě nedělal problém. Bydlím u hřbitova.Sml24

    superkarma: 0 02.02.2012, 08:22:37
  7. avatar
    [5] řinka [*]

    arjev — #4 Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52zlatá tchýněSml52Sml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 23.01.2012, 14:12:07
  8. avatar
    [4] arjev [*]

    Moc krásně napsané.

    Po jedné noční návštěvě v dřívější době jsem mívala sen, kdy chodím po hřbitově a zastavuji se u jedné hrobky. Náhrobní kámen se odsunul, zevnitř hrobu vysvitlo světlo a já se hrůzou budila. Už dlouho se mi tento sen nezdál, netoužím po něm. Za to se mi zdá o tchýni, která je slepá a ve snu vidí - brrrrrrr.

    Mějte se dobře Sml16

    1. na komentář reaguje řinka — #5
    superkarma: 0 23.01.2012, 14:10:07
  9. [3] FAXÍK [*]

    To tvrdí můj otec taky, že mrtví člověku neublíží, ale on bydlí hned vedle hřbitova. Já se tam stejně bojím, protože je tam hodně živých lidí, kteří můžou ublížit Sml68

    superkarma: 0 23.01.2012, 08:49:59
  10. [2] Rikina [*]

    V noci na hřbitově jsem párkrát byla a to tehdy, když mi tam při venčení zdrhnul pes. To mi ovšem ani nenapadlo se rozhlížet po náhrobcích, to jsem měla jiný starosti. Sml57 Černý pes potmě je blbě vidět, zvlášť pokud ví, že něco provedl a schovává se paničce. Na hřbitov nebylo třeba přelézat branku, anžto místní sociálně vyloučení tam měli několik děr v plotě, kterými chodili krást věnce, květiny, lampičky atd. aby to mohli zpeněžit. Takže spíš bych tam potkala někoho z nich. Hrobník tam v noci nebyl, a ani márnice. Sml80

    superkarma: 0 23.01.2012, 00:33:36
  11. avatar
    [1] řinka [*]

    Mrtví nám neublíží,jenom živí.Svatá pravda.Oceňuji ale odvahu já bych v noci na hřbitov nešla.Sml28

    superkarma: 0 23.01.2012, 00:23:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme