O tom, že měsíc listopad je časem svátku zemřelých, jste se na stránkách Ženy-in mohli dočíst nedávno. A ze své lásky k severské mytologii jsem se zde již vyznávala také mnohokrát… Souvislost mezi oběma tématy se vám možná zdá nepochopitelná, ovšem je zde!

Staří Vikingové měli ke smrti svůj vlastní a mnou obdivovaný přístup. Věřili totiž, že ti nejlepší bojovníci po smrti přijdou do Valhally, do místa, které jsem mnohokrát viděla zobrazené v knihách, které se životem tohoto hrdého a svébytného národa zabývají, a které mě nepřestává fascinovat…

Valhalla

Tento významný symbol pohanské kultury - Valhalla - je Odinovou bájnou síní padlých a leží v Ásgardu, je to pevnost, kam za doprovodu Valkýr přicházejí mrtví bojovníci. Podle pověstí má gigantické rozměry, střechu ze štítů a její stěny jsou vyzdobené kopími. Je v ní více než 500 dveří a do každých z nich mohlo vejít současně 800 mužů kráčejících bok po boku.

Nově padlí hrdinové byli pouštění dovnitř dveřmi nazývanými Valgrind. Než však směli vstoupit do hodovní síně, byli nuceni podstoupit několik zkoušek. Mimo jiné museli přejít bouřící vzdušnou řeku. Když se ale ocitli uvnitř, zahojila se hrdinům jejich poranění a čekal je nekončící život plný rozkoší a bojů (tedy sen většiny mužů tohoto zmizelého světa). Každý den vyrazili na cvičiště a dali se do boje mezi sebou. Ti, co byli zabiti, opět ožili a byli nuceni snášet všechny bolesti, kterými předtím trpěli. Pokaždé se ale všichni vraceli do Valhally na velkolepou hostinu, kde spořádali obrovského kance, který se každý den opět rodil znovu.

Protože staří Vikingové měli představu, že toto je ten nejlepší možný osud, naléhali staří bojovníci, kteří za mlada nezahynuli v bitvách, často na vlastní kopí, aby je po smrti také přivítala Valhalla.

Co by ovšem byla Valhalla bez Valkýr. :-)

Pověstné Valkýry byly podle starých ság překrásné, ale současně i strašlivé ženy. Proháněly se po bitevních polích a vybíraly si hrdiny, kteří smějí do Valhally. Vznikly z bohyní masakrů a krveprolévání. V bitvách budily svým krutým počínáním nefalšovanou hrůzu, ale ve Valhalle se měnily ve svůdné ženy oblažující padlé válečníky. Každé ráno se po noci plné nespoutaného sexu opět rodily jako panny. Nosily bílé šaty a pročesávaly si zlaté vlasy.

Valhalla

Vystupovaly také jako pomocnice boha války Týra a jezdily na okřídlených, zářivě bílých hřebcích (někdy prý i na vlcích) po bitevním poli, kde se vrhaly na hrdiny, jež si vybraly do Valhally. Některé prameny uvádějí, že se občas i zuřivě proháněly po celém světě, unášely námořníky z jejich lodí a pak rozprašovaly po Zemi jinovatku nebo jitřní rosu - z vodou nasáklých šatů nebo slz utopených námořníků.   

Nejslavnější Valkýrou pak podle Ságy o Volsunzích byla  překrásná Brunhilda.

Třebaže Odin slíbil vítězství v bitvě svému věrnému vyznavači Hjalmgunnarovi, Brunhilda „předurčila“, že Hjalmgunnar bude mezi padlými, a tak způsobila jeho smrt. Odin ji za neposlušnost potrestal a uvedl ji do věčného spánku v síni obklopené plameny. Osvobodil ji hrdina Sigurd a oba se do sebe zamilovali, jenže později byla Brunhilda lstí přinucena k manželství se Sigurdovým švagrem. Brunhilda se pomstila a nastrojila Sigurdovu smrt, nedokázala si to však odpustit a nakonec se vrhla do jeho pohřební hranice.

Čtěte také další naše články:

Reklama