Reklama

Tenhle pokus provádí obvykle spíš kluci. Asi pro větší dostupnost materiálu. Přece jen, v jistém věku není pro slečnu zrovna snadné sehnat sperma. Ale i ty, které neviděly ejakulát pod mikroskopem, ví, že spermie mají dlouhé, mrskající se ocásky. Tedy, správněji bičíky. Jenže jako většina jevů, i spermie byly kdysi spatřeny poprvé.

Vajíčko je hlavní!
Psal se rok 1677 a většina vědců patřila k takzvaným ovistům. Ti předpokládali, že zárodek se vyvíjí pouze z ženského vajíčka, přičemž vycházeli z Malpighiho popisu vývoje slepičího embrya a z Harveyho teorie o rozhodujícím vlivu ženského prvku. Nahradili tak jak starší aristotelovskou nauku o nutnosti smísení mužského a ženského semene, tak tezi Tomáše Akvinského o rozhodujícím vlivu mužského semene. Ovistickou koncepci ještě potvrdilo pozorování Reyniera de Graafa, který dokázal, že v prvních dnech po oplození dochází v králičím vajíčku ke změnám a předpokládal, že u člověka tomu bude stejně.

Jsou tam zvířátka!
Sperma bylo dlouho považováno za jakousi auru, která se jako mlha či pára šíří ženským tělem a vyvolává tak vývoj ve vajíčku. Pak však jistý student jménem Ham přinesl slavnému optikovi a objeviteli všeho možného, od zubních kanálků po parthenogenesi, Antoniovi van Leeuwenhoekovi, vzorek spermatu, v němž pod mikroskopem zahlédl maličká zvířátka, která nazval animalculi.

Spermatozoidy
Leeuwenhoek mladíkovo pozorování potvrdil – sperma skutečně obsahovalo kulovitá zvířátka s až šestkrát delším ocáskem, která se měla čile k světu. Po několika hodinách sice odumřela, ale patrná byla stejně. I když se jednalo o sperma nemocného muže – pacient trpěl nočními polucemi – dospěl optik k přesvědčení, že se jedná o tvory přirozeně patřící k lidskému organismu. Přejmenoval je na spermatozoidy.

 

Pokračujte v pozorování
Problematika však byla ožehavá a  Leeuwenhoek nebyl vědec. Poslal tedy zprávu o svém pozorování s řadou lichotek a pokorných omluv londýnské Royal Society. Ke svému překvapení obdržel pokyn, ať v pozorováních nadále pokračuje. Při dalších pokusech objevil Leeuwenhoek sperma v děloze feny těsně po koitu. V roce 1678 vyšla jeho práce s řadou ilustrací v publikaci Královské společnosti a existence spermatozoidů začala být považována za fakt.

Spory o prvenství
Jak už to u velkých objevů bývá, brzy se našli jedinci, zpochybňující Leeuwenhoekovo prvenství. Patřil k nim především Holanďan Hartsoeker, který tvrdil, že zvířátka pozoroval už dřív, ale z ostychu se o svém objevu nezmínil. Leeuwenhoek pro změnu přišel s tvrzením, že spermatozoidy objevil už mnohem dříve, ale také čekal na vhodnou dobu ke zveřejnění objevu.

Žena je líheň
Ať tak či tak, objev spermatozoidů se stal těžkou ranou pro ovisty. Animaculisté, jak si nový směr začal říkat, tvrdili, že spermatozoidy obsahují celý zárodek člověka a že žena slouží jen jako jakási líheň. Tato teorie se udržela až do roku 1877, kdy se Švýcarovi Fiolovi povedlo pod mikroskopem pozorovat průnik spermie do vajíčka mořské hvězdice. Důkaz, že u vyšších živočichů probíhá oplodnění stejně, však přišel až mnohem později...

S využitím knihy R. L. Mora – Světové dějiny sexuality.

Viděla jste sperma pod mikroskopem? Při jaké příležitosti? Zajímalo Vás to? Vzpomenete si, co jste si o početí myslela jako malá? Věřila jste, že děti nosí čáp? Nebo že děťátko vznikne, když dá táta mámě pusu? A kdy jste se poprvé dozvěděla o existenci spermatu?