Bulvár

Mozek jí říká, že by mu měla ublížit

 

Odpouštění beru jako základ svého života a celé své existence. A proč tomu tak je? Skutečně dokážu vždy odpustit? Na tyto a možná na další otázky se pokusím na následujících řádcích odpovědět.

Od narození jsem byla vychovávána ve víře v Boha, a tak je odpuštění jednou z hlavních součástí mého života. Ke svaté zpovědi, která je právě založena na onom odpuštění, jsem poprvé šla před prvním svatým přijímáním. Bylo mi deset let. Tehdá, když jsem opouštěla kostel, měla jsem pocit, že mi spadl balvan – ano, opravdu balvan – ze srdce. Měla jsem pocit, že jsem natolik lehká, že bych mohla létat.

Onen pocit jsem zažila ještě několikrát. V poslední době však ani jednou. A tak jsem se zamýšlela nad tím, jestli mé hříchy nebyly odpuštěny či z jakého důvodu necítím onu „lehkost na duši“.

A tak mám pocit, že to zřejmě nepramení z toho, že by mi neodpustil Bůh, ale že jsem nedokázala odpustit sama sobě. Vykonala jsem jisté věci z nějakého důvodu, a když jsem onen důvod najednou ztratila – byly všechny chyby mnohem těžší a nedokáži si je teď odpustit. Možná jsem k sobě příliš kritická a ubíjí mě, že si nedokážu odpustit. Musím s tím bojovat a najít sílu.

           
A jak se říká: „Podle sebe soudím Tebe,“ mohla bych hodnotit i ostatní. Jenže uvědomuji si plně fakt toho, že Bůh mi odpustil – proč bych tedy neodpustila i já těm, kteří mi nějak ublížili. Ano, ale je to mnohdy těžké.

Naštěstí jsem se nedostala do situace, že by mi někdo zabil nějakého člena rodiny, či mu nějak fyzicky ublížil. Nicméně sama jsem utrpěla několik zranění – ať fyzických či psychických a ne všechny lze zcela odpustit. Mohu vzpomenout spolužačku, která mě srazila při pálkované a já díky onomu vážnému úrazu, který jsem utrpěla jednoho dne, třeba skončím na vozíku. Tohle se dalo odpustit – dokonce jsem si uvědomila, že z mého pohledu bylo lehčí být zraněnou než onou spolužačkou, která mi zranění způsobila.

Možná mám nějaké pochybné myšlení – věřím, že většina lidí by byla raději v pozici „ublížitele“, který si užívá plného zdraví než zraněného, který čeká na okamžik, kdy už nebude moc chodit. Ano, i takovéto situace život přináší.

Oné spolužačce jsem vnitřně odpustila i přes to, že se mi nikdy neomluvila ani nijak nevyjádřila lítost. Jinak to ale je v případě odpuštění a mého expřítele.

Je už to více než půl roku, co se se mnou rozešel. Musela jsem to vzít jako fakt, ale na druhou stranu onen rozchod provázelo několik věcí, které mi neumožnily mu odpustit. Jedním z oněch faktů je to, že jej stále miluji a on se se mnou rozcházel se slzami v očích a slovy, že neví, jestli vůbec dělá dobře.

Vím, že to z pohledu čtenáře budí fakt nesmyslně věty, ale opravdu tomu tak bylo. Vymyslel pouhý jediný důvod, proč vztah ukončíme, a vzhledem k tomu, že byl jen vymyšlený, dost se mě to dotklo. Vím, že s tím nic nenadělám a nejrozumnější by bylo zapomenout a tak říkajíc – odpustit. Jenže mně to prostě nejde. Mozek mi říká, že bych mu měla ublížit – aby i on poznal bolest, srdce mi to nedovolí. Věřím, že mu jednoho dne dokážu odpustit, snad s příchodem člověka, který se mi stane životním partnerem v dobrém i zlém.


Věřím, že jste stejně jako já dostaly odpověd na ony dvě otázky, na začátku zmiňované. Dokážu odpustit, ale někdy i ne. Někdy to trvá dlouho, někdy dokážu odpustit hned.

Na druhou stranu žádám čas od času odpuštění od „vyšší“ moci – a chápu, že to třeba neuznáváte, pokud v Boha nevěříte. Ale nemohu popřít, že ono Boží odpuštění je součástí mého života, a proto se alespoň snažím, abych stejně jako ON dokázala odpouštět i já druhým.


Je vidět, že víra v Boha a jeho odpuštění člověka někdy staví do neřešitelných situací jako ve vašem případě. Posoudíte to, možná až potkáte toho pravějšího, než byl váš ex-přítel.

Při odpuštění není třeba potlačovat vlastní city; odpuštění stojí až na konci: přichází po hněvu, ne před ním. Abys mohl promíjet, musíš nejprve připustit bolest, kterou ti ten druhý připravil, ale neměl by ses ve své ráně vrtat, jinak bys zraňoval sám sebe. Potřebuješ si tudíž bolest nejen uvědomit, ale i rozzlobit se."
                                                              Anselm Grün


editorka Mira


Věříte v boží odpuštění? Souhlasíte s větou "Odpusťte, neb nevědí co činí" jak praví Bible?

Téma na čtvrtek:
Odpouštět
Co?
Proč?
Jakým způsobem?
Komu?
I sami sobě?
Neumíte?

Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz

   
24.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Blueberry [*]

    No jo, ty jsi Blizenec! S nama opravdu tezko nekdo vydrzi - takovych chlapu je malo! Ale urcite se nejaky najde .

    superkarma: 0 24.11.2005, 21:54:30
  2. avatar
    [6] bokul [*]

    Nyotaimori: Prvni a jediny oficialni duvod, co mi rekl, "Ze nejsem holka do nepohody". Dalo by se o tom spekulovat - vim o svych chybach a slabinach, ale toto tvrzeni bylo tak nejak jak vytrzene z textu nejakeho clanku a zcela neosobni (tak to citim ja). Po case k tomu jeste pridal hodnoceni sam za sebe a tomu verim spise ja: "Vis, ja uz ani nevim, co chci." Na skoro padesatnika dobra hlaska... Nebudu to rozebirat vice, na Tvou otazku jsem odpovedela.

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:11:29
  3. avatar
    [5] bokul [*]

    *Hvězdička: To je mi opravdu lito, protoze ten odchod Tveho manzela je mnohem tvrdsi, zvlast kdyz mate deti. Drzim Ti palecky, at se na te Tve ceste zivotem rozzari jeste nejaka vytrvala hvezdicky, ktera bude svitit jen pro Tebe a Tve deti!

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:08:50
  4. avatar
    [4] bokul [*]

    Suzanne: S tim, ze vse ma svuj duvod zcela souhlasim, a take vsechno v mem zivote tak beru. I kdyz ma slova zde mohou vyznit jako fnukani nad tim, ze me onen chlap opustil, nasla jsem na tom i ty kladne stranky. A jak jsem psala, mam pocit, ze az "budu mit pro koho zase zit" (myslim nekoho jineho nez nejblizsi rodinu, synovce, neter, kmotrenci apod.), ze se to samo "zakopa pod zem a ja se zapomnenim spolecne i odpustim.

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:06:47
  5. avatar
    [1] Suzanne [*]

    Odpuštění přijde Ten Grünův citát říká vše. Ale i ta zloba přichází, provaří tě, časem odejde. Na tom je dobré pracovat. A věřím v Boží prozřetelnost - všechno má své důvody.

    superkarma: 0 24.11.2005, 11:50:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme