Vědci zjistili, co se děje v mozku, když se člověk snaží zhubnout
 
Mozek chce, aby si tělo zachovalo určitou váhu. Tu nejvyšší, kterou člověk dosáhl v minulosti. To vysvětluje, proč jsou lidé víc a víc hladoví, když se snaží zhubnout. Jejich mozek u nich vyvolá hlad a chutě, které se zdají být nekontrolovatelné. Je to snaha, aby se tělo vrátilo na nastavenou váhu. „Tělo se chce neustále vracet k nejvyšší dosažené hmotnosti a mozek baží po endorfinech, které se vyplavují při konzumaci nám libého jídla. Samozřejmě dobrou prevencí je předcházet hladu, a to jednak dostatečným příjmem bílkovin a jednak relativně krátkými intervaly mezi jídly - mluvíme o asi třech hodinách. Třetí opěrný bod je dostatečná hydratace. Pak nesmíme opomenout, že tytéž endorfiny se vyplavují i při sportu. Nicméně to je poněkud hůře dosažitelná hladina, než při konzumaci vepřa knedla zela,“ vysvětluje známá obezitoložka MUDr. Dita Pichlerová.
 
Centrum hladu a centrum odměny

Skutečný hlad a chutě, tedy touha dát si něco dobrého, i když nemáme hlad, je řízena mozkem, respektive jeho určitými částmi. Rozlišujeme takzvané centrum hladu a centrum odměny. Současná věda čím dál lépe chápe regulační procesy, které se v těchto centrech odehrávají při řízení příjmu potravy. V centru hladu dochází aktivací určitých neuronů k vyvolání hladu nebo naopak k jeho útlumu. Druhé zmíněné centrum, které nás ovlivňuje při hubnutí, je centrum odměny. Obecně je zodpovědné za pocit uspokojení či odměny. Pro mnohé z nás je takovou odměnou právě jídlo. Když člověk jí, nebo dokonce i když jenom přemýšlí o dobrém jídle bohatém například na cukr, sůl a tuky, tak to stimuluje libé pocity, které stojí za potěšením z odměny.
Centrum odměny může způsobovat chutě, které se zdají nekontrolovatelné, i když člověk není vůbec hladový. „Pacienti často přichází s žádostí - udělejte mi něco s hlavou. Míní tím, že mají výborné znalosti o dietním režimu, ale cosi jim brání tyto své znalosti dodržet. Prostě emoce jsou silnější než „rozum“. Právě nezvladatelné chutě jsou největší překážkou dlouhodobého dodržování redukčního režimu. V horizontu dní by to snad ještě nebyl takový problém, ale časem je chuť na oblíbené jídlo dožene a dopřejí si ho pak ve větším než malém množství,“ popisuje své zkušenosti MUDr. Dita Pichlerová.

Pokud člověk není schopný chutě a hlad ovládnout vlastní vůlí, může mu v dnešní době pomoci moderní medicína. „Vítáme nové léky, které mají potenciál bažení po jídle zmírnit. Lidé s nadváhou nebo obezitou, kteří obtížně kontrolují chutě vlastní vůlí, dokáží s podporou léků hubnout daleko více než bez nich. Předepsat je dnes může v podstatě každý lékař. Obézní by tak měl spolupracovat nejen s nutričním specialistou nebo obezitologem, případně psychologem, ale především se svým praktickým lékařem nebo internistou,“ doporučuje MUDr. Dita Pichlerová.
A dá se vůbec obezita vyléčit na trvalo? „Jídelní preference jsou vrozené. Již tedy při narození je zřejmé, jestli budeme preferovat více sladkou či slano-tučnou chuť a jaký příjem budeme považovat za optimální. Také tendence k obezitě a množství tukových buněk je dáno již během našeho vývoje v těle matky. Celkovou situaci pak dotváří naše jídelní zvyklosti, obliba určitých jídel se vytváří v dětství, důležitý je vliv rodiny. Boj s chutěmi a touhou po jídle je celoživotní, ale je pravdou, že návyky se dají po určité době upravit do rozumné normy a oblíbenou pochoutku si pak dopřát jen občas,“ uzavírá známá lékařka.

Také si přečtěte:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama