Vztahy

Moudrá stařenka, nebo žlučovitá důchodkyně?

Moje babička se dožila věku, který se obvykle označuje jako „úctyhodný“. Do devadesátky jí chyběly dva roky, když zemřela. Vychovala dvě děti, celý život se dřela, a pokud se udržela na nohou, nikdy nevynechala návštěvu kostela. Přes to všechno – a teď možná vzbudím pohoršení, ale nešť – přes to všechno jsem k ní úctu nikdy necítila. Lásky k bližnímu v ní i přes tu hlasitě proklamovanou zbožnost nikdy moc nebylo. Kdykoli k nám přijela, hlavním konverzačním námětem byla nepořádnost a jiné poklesky sousedek a ostatních příbuzných. Pomluvila každého, s velkým zápalem a s přesvědčením, že všichni jsou nádoby hříchu, jen ona je ctnostná. Aby toto své ušlechtilé trpitelství náležitě demonstrovala, sedávala na krajíčku židle a jen po dlouhém upejpání se nechala přemluvit, aby něco pojedla. Muselo ovšem jít o nemaštěné brambory, suchý chléb s mlékem a podobné asketické pokrmy. Nikdy mi nevyprávěla pohádku, nikdy se nezajímala o to, jak mi to jde v baletu nebo kam pojedu na tábor. No, abych nebyla nespravedlivá: naučila mě otčenáš.

A musím bohužel říct, že ani s druhou babičkou jsem žádné velké štěstí neudělala. Ta sice neměla sklony k mučednictví, jídlo ale bylo pro změnu veškerou náplní jejího života. Její králík na smetaně, to byla symfonická báseň; nikdy v životě už neochutnám takovou vánočku. Pokud jsem si s ní ale chtěla popovídat o čemkoli jiném, o svých dětských trablích, o škole, o knížkách... nešlo to. Neměla zájem nebo ani moc nevěděla, o čem mluvím. Obětavá, jednoduchá ženská, která za desítky let u plotny málem zapomněla číst a psát. Černochům říkala „ty černé opice“ a její nejoblíbenější úsloví bylo „ať jsme tlustý na tři prsty“. To když mi přes moje protesty zalévala knedlíky omastkem.

Vždycky jsem si přála mít takovou babičku nebo dědu, o jakých se píše v románech. Moudré staroušky, kteří dokážou zajímavě vyprávět o minulých časech, nosí v sobě životní zkušenost, všechno chápou (na rozdíl od rodičů) a provádějí s vnoučaty různá malá rošťáctví. Časem jsem ale pochopila, že stáří samotné ještě vůbec nic neznamená. Že když je někdo bigotní, nesnášenlivý, ufňukaný či omezený v mládí, těžko se s přibývajícími léty změní. To spíš naopak – špatné vlastnosti se ještě zvýrazní. Velkorysí, stateční a veselí lidé naproti tomu zrají jako víno. Je to štěstí vedle nich žít... a nezáleží na tom, že nemůžou na nohy nebo hůř slyší.

Někdy mi ale připadá, že staří lidé jsou dnes na tom hůř než kdykoli předtím. Ne že by se měli tak špatně. Nemusejí tahat uhlí ani vodu, MHD mají zadarmo a někdy je mládež i pustí sednout. Horší je, že už nikoho moc nezajímají. Pochopte – po celé tisíce let lidské historie měla zkušenost jedince, nasbíraná během života, velkou cenu. Byl už slabý a nezastal moc práce, zato ale věděl, kdy zasít a co, vyznal se v počasí, uměl obchodovat i léčit. Za poslední generaci se ale náš život změnil takovým fofrem, že i čtyřicátník má co dělat, aby udržel krok. Životní zkušenost sedmdesátníka je najednou k ničemu. To je dost hloupé, ne? Jak na tom asi budeme my, až nám bude sedmdesát...?

Jak je mi známo, mezi pravidelnými návštěvnicemi naší milé Ženy-in jsou jak dívčiny ledva pubertě odrostlé, tak i babičky. To je ideální příležitost získat názory, tak říkajíc, z obou stran barikády. Tak co myslíte?
 

Mají podle vás staří lidé „patent na rozum“, nebo je to spíš naopak?

Jakou životní moudrost jste se dozvěděla či naučila od babičky nebo dědy?

Nebo máte spíš špatnou zkušenost s hádavými protivnými důchodci?

Pokud už jste sama starší – máte pocit, že jste teď moudřejší než ve dvaceti?

Jak si představujete vlastní stáří? Čeho se bojíte a na co se těšíte?

 

Na vaše dlouholeté zkušenosti i radikální názory se těším na redakce@zena-in.cz. Jedna z vás vyhraje dárek!
   
07.06.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [76] hela.cb [*]

    PS: Vypadlo mě v jedné větě slovo. Správně mělo být:Vůbec mne tento titul "babička" neurážel. Tak to dopadá , když se od počítače lítá k plotně vařit a

    superkarma: 0 08.06.2007, 17:32:16
  2. avatar
    [75] hela.cb [*]

    Pěkný článek. Já své babičky nepoznala. Jedna zemřela dřív něž se můj otec oženil a druhá bylela na druhém konci republiky. Mne pomáhal vychovávat do své smrtí můj dědeček. Zemřel ,když mi bylo 12let. Do dnes na něho ráda vzpomínám. měl také své vrtochy. Pohádky a dětské knížky nám předčítal. A nejen nám 3 vnoučatům Bydleli na vesnici a bývalo u nás i dost cizích dětí, které rády naslouchaly jeho předčítání. Byl to člověk, který prošel kus světa a velmi poutavě vyprávěl o svých zážitcích. Ráda jsem mu naslouchala. Osobně si myslím, že také zaleží na mladých, v jaké úctě k svým rodíčům vedou své děti. Když se narodily moje a sestřino děti,můj otec prohlásil:mi jsme vás vedli k tomu abyste říkaly dědečkovi, dědečku, proto bych byl rád aby tak oslovovali i vaše děti mne i druhého dědu.S odtupem let musím konstatovat, že to bylo dobře, že jsme takto své děti vedli. Už proto, že můj tchán nedá na moje dětí dopustit a snesl by jim modré z nebe. Moje a manželova matka byly dobrýma babičkama mojim dětem. No a já po smrti naší mámy jsem tento titul obdržela od své , tenkrát asi 2leté,neteře. Dělala jsem sestřino dětem hlídací babičku asi tři roky. Vůbec mne tento neurážel. Brala jsem to tak , že ve mne vidí to babičkovské dobro. Po těch třech letech to sestra svým dětem zakázala a jsem tedy jen teta. Již přes rok jsem skutečnou babičkou malého Kubíka. Moc si ho ovšem neužijí, protože bydlí daleko. Co se dá dělat.

    superkarma: 0 08.06.2007, 17:21:05
  3. [74] Čírina [*]

    Já už mám jen babičky, obě slušně přes osmdesát. Babička z tátovy strany je dáma, milá, důstojná, člověk s ní mluví jen slušně a moje máma jí dokonce celá ta léta vyká. Babička z máminy strany - to je jiná. Je hysterka a dokáže si přičarovat žlučníkový záchvat na počkání, přestože nemá žlučník. Většinou když není po jejím. Ale s léty se to lepší, za mámina mlada prý vyváděla třikrát tolik, ale dnes asi už nemá tu výdrž. Poslední dobou jí to ale přestává myslet, a její nahluchlost se zhoršuje. Když jí člověk nezná, tak působí jako milá, trochu popletená stařenka. Což je dobře, alespoň se za ní nestydíme po ulici.

    superkarma: 0 08.06.2007, 11:40:36
  4. [73] mareska [*]

    Je mi líto, že musím napsat svůj souhlas . Článek se mi líbil - je mi již malinko přes 60 a skoro mne to donutilo začít o sobě do budoucna přemýšlet.

    superkarma: 0 08.06.2007, 10:25:36
  5. avatar
    [72] Bobša [*]

    Jo "babička" to je téma které se mě dotýká
    - patent na rozum nemají ani staří ani mladí. Za rozumné mám ty, kteří se vzájemně slyší
    - žádnou, protože jsem prarodiče nepoznala
    - zkušenost s hádavými protivnými důchodci mám, ale i ti mají svůj životní příběh, který stojí za vyslechnutí a pochopení. Navíc si ledaco člověk uvědomí a poučí se
    - určitě byla jsem v mládí radikální poděs, ale život se mnou pěkně zatočil a obrátil mě k moudrosti
    - raději nijak (život je složitější než představy a sny), bojím se nemoci a těším se být babičkou na plný úvazek . Zatím se mi to nějak nedaří . Jen doufám, že snachy nebudou stejné jak jsem byla já a nebudou si myslet, že starší a staří lidé už jim nemají co říct a nemají je čím potěšit. Zatím to vypadá slibně

    superkarma: 0 07.06.2007, 18:57:22
  6. avatar
    [70] Kassy [*]

    A já si teď uvědomuju, že jsem úplně zapomněla na svoji prababičku. Když jsem byla malá, chodili jsme k ní pravidelně každý druhý víkend. Moc si nepamatuju, jestli jí maminka nějak pomáhala, ale asi ano. Prababička měla devadesát. Umřela ještě než jsem šla do školy. Z návštěv u ní si pamatuju takový malý stoleček a židličky, u kterého jsme se sestrou sedávaly, zelené hrníčky, do kterých nám nalévala čaj, panenku, o kterou jsme se hádaly a taky to, že nám říkala Lízinky, moc hezky se usmívala a hladila nás a vždycky pro nás měla něco dobrého.

    superkarma: 0 07.06.2007, 15:02:48
  7. avatar
    [68] Žábina [*]

    jedna babička mi umřela když mi byly asi 3 roky - tu si vůbec nepamatuju - a druhá zemřela když mi bylo 12 let
    tu si pamatuju docela dobře, byla na mě hodná a měla jsem jí ráda
    moji kluci už mají jen jednu babičku - manželovo maminku - jezdí k ní každý rok na prázdniny na chatu, tak se užijí dosyta...je aktivní, chodí se s nimi koupat, na zmrzku, na výlety....je to fajn
    svoje vlastní stáří si vůbec představit neumím - myslím že se ho ani nedožiju

    superkarma: 0 07.06.2007, 14:11:07
  8. avatar
    [66] arjev [*]

    Amálie: tak už konečně vím,proč se nikde neztratíš ,čeština a dějepis

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:58:57
  9. avatar
    [65] femme [*]

    měla jsem jen jednu babičku a moc jsem ji milovala a když umřela, tak jsem se zhroutila druhé prarodiče jsem neměla, kvůli rozvodu rodičů, možnost poznat

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:57:48
  10. [63] Yvaine [*]

    Babička už mi zbyla jenom jedna, no vlastně jedna a jedna nevlastní. To samé už mám pochované. Ta mtrvá nevlastní čeká na tu druhou tam dole Ale co se týká té mé živé - je to mamimčina maminka, od malička jsem jí měla nablízku, v pěti mě naučila palačinky a o rok pozděli je otáčet v letu Bohužel v posledních leteh pozoruji (a nejen já), že už jí to nepálí tak, jako dřív. Jeden příklad za všechny - převážela MHD kravský hnůj na zahrádku. Taky začíná být nesnášenlivá a hádavá. moc mě to mrzí, protože ji mám moc ráda, ale už spolu nedokážeme pohromadě vydržet dlouho

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:52:02
  11. avatar
    [62] arjev [*]

    Majucha: to je správná babička,fešanda!Za života mojich babiček PC nebyl,ale maminčina maminka byla v 80letech na Štrbském plese a hnala jako vichřice a bez čagánku!Nestačili jsme jí.Druhá babička byla obchodnice a pékavala skoro až do své smrti koláče na svatby.Jsem zvědavá na kterou se dám,chtěla bych skloubit obě babičky do sebe,tedy dvě v jedné

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:51:34
  12. avatar
    [61] Lilinka [*]

    Vivian: Nemáme stejnou babičku?

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:50:38
  13. avatar
    [59] Lilinka [*]

    Vivian: Nemáme stejnou babičku?

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:43:20
  14. avatar
    [58] OlgaMarie [*]

    prece ja: A mě nesmí nikdy nic být,protože se ihned dozvím něco o jablku,co nepadá daleko od stromu.V osmdesáti u nás moje matka nechtěla na Silvestra být a po Novém roce z ní vylezlo,že byla tancovat a takového Silvestra v životě neměla!Ale od doktorky si opět přinesla igelitku léků na všechnu bídu světa.

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:31:54
  15. avatar
    [57] prece ja [*]

    Já měla jednu babičky, nevlastní byla to zlatá ženská, ta rozdávala lásku , kudy chodila, i když podle mámy, dokázala být pěkně vzteklá a protivná. Bohužel moje děti majá smůlu: moje matka je hypochondr, kterej chytí i zlomenou nohu, když kolem ní někdo půjde a kromě toho jí podezřívám, že má jen jedno dítě _mojí sestru a já jsem nějaký kukaččí vejce, bohužel se podle toho chová i k dětem, mým i sestry.No a druhá babička je těžká alkoholička, docela se jí nedivým po společném životě s tchánem. Tak holt moje děti a těch príma babičkách budou si jen číst.

    superkarma: 0 07.06.2007, 13:09:20
  16. avatar
    [55] Vivian [*]

    Já mám babičky docela v pohodě, mají svoje mouchy, ale nejsou zase tak hrozné :-) Akorát na babičce z Moravy mě štve, že pořád na všechno nadává. Je to taková "přítelkyně starých pořádků" (komunistka ), nejradši by vrátila čas o třicet let zpátky, dnešní doba je strašná, nic není dobrý, zatímco tenkrát bylo dobrý všechno... Věčně má puštěnou televizi a pořád nadává, na všechno. Pustí si zprávy a nadává na poměry, pustí si detektivku a nadává, jak je ten svět plnej násilí, pustí si dechovku a nadává na moderní hudbu... Člověk prostě musí dávat pozor na to, co řekne, protože každé neopatrné slovo může spustit babiččinu litanii o té strašné dnešní době...

    superkarma: 0 07.06.2007, 12:24:37
  17. avatar
    [54] Kassy [*]

    Já už bohužel prarodiče nemám. Děda z mamičiny strany umřel, ještě před mým narozením a Babička od táty, když mi byly čtyři roky. Dědu od táty si pamatuju jako takového bodrého pána, který vždycky zdravil dvojitě. Byl po mrtvici a špatně chodil, ale stejně se nám věnoval. Byli jsme s ním na různých výletech, v muzeích, učil nás hrát karty. Umřel, když mi bylo dvanáct. Babička z maminčiny strany bydlela na stejném sídlišti jeden blok pod námi. Dopoledne nám hlídala psa, takže jsme k ní chodili denně. Ráda jsem si s ní povídala a dneska zjišťuju, že jsem převzala spoustu jejích průpovídek. Měla fajn smysl pro humor, ale uměla být i protivná. Jako každý. Když pak začala být nemocná, snažili jsme se jí pomáhat. Chodily jsme jí se sestrou nakupovat, pomáhaly jsme jí uklízet a tak. Umřela před čtyřmi lety.

    A jinak lidi, kteří mají patent na rozum, nemám ráda bez ohledu na věk. Ale když k tomu svůj věk přidávají jako argument, vytáčí mě to. To dělá třeba můj skorotchán. Když mu dojdou argumenty nebo nemá na diskusi náladu, ukončuje to slovy "ty o tom nic nevíš, až ti bude tolik co mě, tak mi něco vykládej".

    superkarma: 0 07.06.2007, 12:10:15
  18. avatar
    [53] Ťapina [*]

    taysa: Suchej hadr je skvělej

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:50:05
  19. avatar
    [52] Amálie [*]

    * všech, ne všechou

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:48:06
  20. avatar
    [50] taysa [*]

    Ťapina: tak to je hrozný... Mám teď 1,5-letou dceru s plenama a moje matka je taky už z toho nervózní. A babička, když jsem lozila po vejškách, apod., říkávala: Stokrát se ti to povede a po stoprvní né. Pro neuvěřitelné a nemožné měla oblíbené pořekadlo "suchej hadr na dně mořskym"

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:42:47
  21. avatar
    [49] Amálie [*]

    Ťapina: Aha, tak to chápu. Naše babči si umí odpustit někomu do něčeho kecat a jsou spíš bezva kamarádky na pokec i radu, než osoby za všechou okolností trousící rady, o které se nikdo neprosil.

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:41:21
  22. avatar
    [48] Ťapina [*]

    A jsem neskonale šťastná, že moje budoucí tchyně, která je už dneska vlastně v babičkovském věku, si je vědoma toho, že dnes se věci dělají jinak, než se dělaly za jejího mládí, že se ledacos vyvrátilo a ledacos objevilo, a žádné rady neudílí, naopak se sama ráda zeptá, co jak dělat moderně.

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:33:00
  23. avatar
    [47] Ťapina [*]

    Amálie: No, já už babičku žádnou nemám, ale z typicky babičkovských rad se mi vybaví tak jedině "posazuj ho na nočník, dyť už je mu deset měsíců, ty jsi byla v roce bez plen", "dej mu pořádný jídlo, ty jsi v roce jedla svíčkovou se šesti", "pes musí být na řetězu, jinak bude utíkat" a podobně

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:31:41
  24. avatar
    [46] taysa [*]

    Babičku jsem milovala velmi, prakticky mě vychovala. Také mě naučila šít, byla švadlena. Máma byla se mnou doma jenom asi čtvrt doku a šup do práce. Když mi bylo šest, narodil se brácha, máma se rozhodla, že jemu se bude věnovat a s nim zustala doma až do puberty. Takže máma byla bráchova a babička byla moje. Umřela když mi bylo patnáct, moc mi chybí dodnes. Druhá babička byla taky moc hodná, ta umřela když mi bylo asi 30. Posledních 10 let mě vždy na konci návštěv horoucně líbala a prorokovala, že už tady dlouho nebude a dnes se vidíme naposledy...

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:30:46
  25. avatar
    [45] wich [*]

    Moje babičky jsou navzdory nemocem a pokročilému věku pořád čiperky a moc milé paní, tak doufám, že se mě bude optimismus a chuť do života držet stejně jako je .

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:29:56
  26. avatar
    [44] OlgaMarie [*]

    Moje děti to nevyhrály s žádnou babičkou.A dědečkové? Jeden byl hospodský superbavič(na úkor rodiny,což časem mou matku dovedlo k rozvodu),druhý měl a má potřebu stále vychovát. Za to měly prababičku a pradědu sudetské Němce.Ty měly opravdu v lásce a až v čítankové úctě.Ti se nikdy česky nenaučili a čím byli starší,tím častěji mluvili bavorským dialektem.Naučili je hodně o národnostní snášenlivosti.A ti když měli povykládací den,bylo nespočet slovních komických "Kaplanů".Tato jejich prababička se dožila i prapravnučky a máme fotku,kde je 5 generací.

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:18:31
  27. avatar
    [43] valesovavera [*]

    Jsem o něco starší amám pocit,že jsem o něco moudřejší. Jsem taky babička,ale vnučku vidím málo. Syn se rozvedl a snacha vnučku posílá k nám málo vždy jen na jeden den a ještě na krátkou dobu. Udajně proto ,že se u mě víc věcí dobrých naučí než u druhé babičky .40 let jsem pracovala jako uč. Mateřské školy v

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:18:18
  28. avatar
    [42] Evikus [*]

    Mě umřel děda z tátovy strany když mi bylo asi šest, takže se na něj moc nepamatuju, babička když mi bylo 12 - měla jsem k ní takový normální vztah, byla na nás hodná, ale moc často jsme k ní nechodili ani vlastně nevím proč
    Z mamčiný strany žijí oba, ale 300 km daleko, takže je navštěvujeme tak 1 x za rok. Ti jsou ale dost přísní a musí být po jejich. Vůbec nás s bráchou nerozmazlovali, museli jsme dojídat a prostě být hodní. Ještě teď když k nim jedu tak před nimi mám spíš respekt.

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:12:35
  29. avatar
    [41] ad.astra [*]

    Jinak děda je tichá povaha, babička je generál, všechno pod palcem, takže nějaké větší projevy z jeho strany nejsou - ale je hodný, malou má moc rád a ona jeho také.
    Ještě k té babičce - jednu blbou vlastnost, co má - asi je to velký hypochondr, neboť všechny nemoci, co snad existují, tak nějaké jejich příznaky určitě má a tak chodí do knihovny si vypůjčovat lékařské knihy, jen aby si svou hypotézu potvrdila (ale zdravá je jak řípa, jen tohle má jako úchylku, dokonce neváhá volat si pohotovost, pokud má kašel a rýma a trochu zvýšenou teplotu )

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:05:36
  30. avatar
    [40] Amálie [*]

    Ťapina 19: Nesouhlasím, babičky mi mají ze svých zkušeností a znalostí pořád co nabídnout. Jsou zkušené a moudré a jejich rady či názory jsou prověřené životem.

    superkarma: 0 07.06.2007, 11:04:34

Další příspěvky

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme