Bylo to v malé taverně kdesi na jižním pobřeží Kréty, přesné místo už mi vypadlo z paměti. Celý den jsme se v terénním autě kodrcali po ostrově, polykali prach a večer přišla odměna – báječná stylová hospůdka. Bylo to nedlouho po otevření hranic v devadesátém, všichni jsme byli ještě naprosto okouzlení z volného pohybu po světě a natěšení na místní speciality.

Objednala jsem si tedy grilované chobotnice. Když je ovšem přinesli, byl to šok: Místo očekávaných neškodných kroužků na míse leželo několik kompletních živočichů s křečovitě vytrčenými přísavkovitými chapadélky, očima a patrně i vnitřnostmi. Hleděli jsme na sebe dlouze a já se přesvědčovala, že něco jíst musím a za ty peníze to tu přece nenechám. „Já si to s tebou klidně vyměním,“ nabízel se ochotně kamarád. Když jsem ale pohlédla do jeho talíře, ukázalo se, že by to bylo z bláta pod okap – jeho menu představovala hromada maličkých pražených rybiček-jednohubek, které se pochopitelně také jedí komplet. Koukaly ještě vyčítavěji než chobotničky a navíc jich bylo pětkrát tolik. Nakonec jsem se zatvrdila, popadla příbor a chobotničky -  které mezitím vystydly a chutnaly jako gumová hadice - do sebe nasoukala. Ležely mi v žaludku ještě druhý i třetí den, což při vytřásání na kamenitých krétských cestách nebylo úplně to pravé.

 

Přesto té zkušenosti nelituji. Jsou lidi, kteří – ať už přijedou kamkoliv na tomhle zajímavém světě – si dají k snídani toast s marmeládou, k obědu hambáče a k večeři pizzu. A někam, kde tyto osvědčené pokrmy nejsou k dispozici, by ani nejeli. To už jsou mi sympatičtější ti druzí, ti, kteří bez váhání jdou do toho nejzvláštnějšího, nejexotičtějšího pokrmu, jaký je v dané lokalitě k dispozici. Bez ohledu na varování odborníků na cestovní medicínu ochutnávají krmě u pouličních stánků, nejrůznější mořské potvory, ovoce, u kterého ani nevědí, jak se jmenuje, až po výstřelky typu beraní oko nebo kobylí mléko.
Samozřejmě, někdy to nevyjde, s tím se musí počítat. Ze zkušeností mých zcestovalejších přátel ale vyplývá, že opravdových omylů, kdy je člověku špatně nebo dotyčný pokrm vůbec nedokáže pozřít, je minimum. Hlavní problém totiž většinou spočívá spíš v kulturně-estetických zábranách než v kvalitě či chuti jídla. Koneckonců, jaký je rozdíl mezi krevetou a červem? Obojí jsou kvalitní proteiny bez tuku a s vysokou výživnou hodnotou. A kdyby to člověk nevěděl, nejspíš by to ani nepoznal. Smažení štíři prý chutnají jako škvarky a mouční červi po oříškách. Vlastně jsou to všechno jenom předsudky…

 

A teď už je řada na vás, milé ženy-in(tuitivně ochutnávající):

Co nejzvláštnějšího a nejexotičtějšího jste v životě jedla a kde?

Jak to chutnalo?

Patříte spíš ke konzervativcům, nebo experimentátorům?

Ochutnáváte v cizině místní speciality, nebo se držíte osvědčených jistot?

Dala byste si naloženého hada, pražené brouky, kobylky nebo salát z květin?

A co sushi, černé čínské vejce nebo žabí stehýnka?

Popište nám svoje gastronomické dobrodružství na redakce@zena-in.cz a vyhrajte dárek!

Reklama