V Moskvě to bylo fajn. Kromě práce jsme měli i trochu času na město jako takové. Hodně se od těch dob, kdy jsem tam byla, to znamená před 14 lety, změnila. Je tam spousta nové výstavby, nové domy jsou docela pěkné a moderně pojaté, všude samá reklama s anglicismy (buď psanými abecedou nebo přepsanými foneticky do azbuky) a spousta obchodů a restaurací se zahraničními značkami. Některé u nás ani nejsou. Například obchodní dům GUM je úplně nádherný, něco takového ani v Paříži nemají, ale je třeba vlastnit pěkně naditou peněženku nebo mít po ruce bohatě zásobovanou kreditní kartu. Kromě opravdu luxusního zboží si tam můžete koupit i vycpaného tygra za 270 000 rublů či vycpaného medvěda, ten stál podstatně míň. :-)

Mám dva synovce, a tak jsem navštívila jedno hračkářství v bývalém Dětském světě kousek od Kremlu. Dvě podlaží hraček - plyšáci, autíčka, stavebnice, modely, barbíny, autodráhy, puzzle, ruská výroba i hračky světoznámých výrobců. S dětičkami bych tam jít nechtěla. To by byl pro ně ráj. A těžký zásah do rodinného rozpočtu. :-)

Na druhou stranu je tam úplně příšerná doprava, strašně hustý provoz a nedýchatelný vzduch. V autě jsem vždycky cítila benzín. Řidiči si moc s předpisy hlavu nelámou, parkují, kde je napadne, přejíždějí z pruhu do pruhu, těch je ostatně v Moskvě na hlavních tazích v každém směru šest až osm, občas jedou prostředkem po dělicí čáře, a zásadně velmi rychle. Teda pokud není zácpa. Jak nám říkal jeden Čech, co v Moskvě pracuje, do práce mu to trvá pěšky půl hodiny, metrem též, a autem 10 minut až 3 hodiny. Nechtěli jsme věřit, ale pochopili jsme, když jsme jeli na jednání z centra Moskvy na jihozápadní okraj Moskvy a každou chvíli jsme někde stáli. Špička tam snad ani neexistuje. Je tam plno skoro pořád. Asi i díky tomu, že benzín je velmi levný a jezdí tam jeden bourák vedle druhého. Samá špičková západní auta. Do toho nějaká místní plechovka a příšerné náklaďáky, u kterých máš strach, že jim každou chvíli přinejmenším ulítne kolo. Ostatně ta mají zásadně nevycentrovaná.

Zatoužila jsem po nějaké pěkné matrjošce, ale ty, co se mi líbily, bych si vůbec nemohla dovolit (objevili jsme jednu složenou ze 41 panenek; kolegové našli jednu složenou z 30 a ta stála "pouhých" 25 tisíc rublíků. Jeden rubl je našich asi 90 haléřů). A ty, co prodávali stánkaři na Arbatu, byl jeden kýč vedle druhého.

Chtěla jsem se podívat do Kremlu, ale to jsem nestihla. Nyní se tam musí zásadně přes kasu, a to tak, že si koupíte lístek na některý ze tří okruhů. Pokud byste to chtěli absolvovat jakožto cizinec všechno, tak to vyjde asi tak na 800 korun. Pro místní je to mnohem méně. Jenže v den, kdy jsme měli volno, vůbec nebyly umožněny individuální návštěvy, musela bych jít jako součást nějaké výpravy. A na to jsem neměla čas ani chuť. A tak jsem se courla po Krasnoj ploščadi, obdivovala všechny pěkně zrekonstruované budovy (chrám Vasila Blaženého už je skoro celý opravený, Historické muzeum do dálky svítí svojí červenou cihlovou barvou, o Gumu jsem se už zmiňovala).
Taky tam můžete potkat Lenina, Marxe či Putina. Ti naši zrovna hráli karty a čekali, až se s nimi nechá vyfotografovat nějaký ten turista. Ze strany Kremlu, kde hoří oheň na památku neznámého vojína, je udělaná velmi pěkná parková úprava s fontánkami. A taky půlglóbus s vyznačenými městy světa a časovými pásmy, to se otáčí, a tak si v každou hodinu můžeš orientačně zjistit, kolik je kde hodin. A pod tím vším je prodejní galerie Ochotnyj rjad. Vlastně je to něco jako les Halles v Paříži. Nahoře je park a v podzemí jsou obchody. A můžeš se koukat zezdola na fontánky.

Doufám, že bude ještě nějaká vhodná šance se tam vrátit. Doma jsem vyhrabala starou mapu, co jsem používala, když jsem tam byla na stáži. A musím říct, že mi to zpětně pomohlo se zorientovat (ulice se totiž jinak jmenují i vypadají) i připomenout spoustu vzpomínek, které už kamsi zapadly téměř do nenávratna.

Vyprávění Hanky upravila pro Ženu-in  

Reklama