Reklama


Morušovníky patří do čeledi morušovníkovitých a jsou to už dnes nepříliš rozšířené ovocné a okrasné stromy. Navíc je lze udržovat i ve formě keře či živého plotu, protože velmi rychle obrůstá. Na světě je známo více než 15 různých druhů. Jsou dlouhověké, vydrží na stanovišti několik desítek let, takže se hodí všude do větších zahrad, parků a na otevřená prostranství. U nás je nejrozšířenější bílá, červená a černá moruše. Dorůstá v průměru 15 m do výšky a 10 m do šířky, bílá odrůda je nejmohutnější.

Rozšíření
původní rozšíření bylo na severní polokouli v teplém mírném a subtropickém pásu v Asii a severní Americe. Ve středověku se rozšířily do jižní a střední Evropy.

Pěstování
Morušovníky jsou poměrně houževnaté rostliny. Jelikož mají hluboce kořenící kořenový systém, je možno je pěstovat i na sušších a chudších půdách. V ideálním případě ale potřebují slunné stanoviště s výživnou půdou.
Pozor na jiné dřeviny. Morušovníky mají zvláštnost v tom, že ve svých kořenech špatně snáší kořeny jiných dřevin, takže nejlépe jim je o samotě, případně nejlépe 5m od jiných stromů a keřů.
Kvetou v květnu nenápadnými samčími a samičími jehnědami. Na podzim se pak listy zbarvují do žlutých odstínů. Lze ho množit semeny nebo bylinnými řízky.

Zima moruším nevadí. I přes svůj teplomilný až subtropický původ jim naše mírné zimy nevadí a skvěle přezimují do teplot až -35°C. V extrémních mrazech občas namrznou, ale i tak není nic ztraceno. Z nenamrzlých částí pak na jaře morušovník obrazí. To se děje až v pozdním jaře, neboť raší i kvete až později, což ho také svým způsobem chrání před poškozením mrazem.

A má ještě jednu zvláštnost.
Má velkou schopnost regenerace, dobře snáší i velká poranění dřeva, což je dáno obsahem latexových látek ve dřevě, které samovolně zabraňují hnilobě a jiným nemocem. Morušové dřevo je oblíbené k topení, protože je tvrdší a vydrží dlouho hořet. Hodí se i do udírny.
Za zmínku stojí i fakt, že na listech morušovníku bílého se pěstuje bourec morušový, z jehož kukel se získává  základ pro výrobu přírodního hedvábí.

Využití v kuchyni:
Dnes již slavná éra oblíbenosti moruší pomalu upadá. Ale dříve bylo využití morušovníků rozmanité – plody velké až 2,5cm se kuchyňsky zpracovávaly a byly i oblíbeným ovocem na přímý konzum. Dělaly se z nich vína, džemy, kompoty, šťávy. Z plodů bílých moruší se dělal mošt.

Sušené moruše se používaly jako sladidlo do sladkých zapékaných pokrmů či do kaší.

A co obsahují? Mají velice účinné barvivo, které mimochodem špatně pouští z oblečení, ale dá se využít i k přibarvování rybízového vína. Samotné víno z moruší je mdlé, v kombinaci s rybízem získá říz. Dále obsahují mnoho cenných látek, které lze využít v lidovém léčitelství. Obsahují asi 16 - 18% cukru, kyselinu jablečnou, pektin, až 20mg vitaminu C ve 100g, vitaminy skupiny B, provitamin A, vitamin E a mnoho minerálních látek a také mnoho vlákniny.

Plody pročišťují organismus a regulují hladinu cukru v krvi.
Plody moruší se podobají vzhledově ostružinám, jsou plné peciček a chutnají charakteristicky po této dřevině. Barvu mají podle odrůdy buď zlatavou, bílou nebo červenou či až černofialovou. Zrají v průběhu července a srpna, a pokud je nezlikvidují nálety špačků, pak opadávají i s tenkou stopkou. Opadané měkké plody jsou téměř nepoužitelné, protože se velmi špatně čistí, a jelikož jsou velmi měkké, tak navíc bývají poškozené.

A jak moruše sbírat? Doporučuje se podložit strom plachtou a jednoduše zaklepat stromem.
Znáte moruše? A chutnají vám? Moruše by se totiž daly zařadit do kategorie jako olivy – buď je miluju, nebo nenávidím…