Reklama

Každý z nás chce pro naše děti jen to nejlepší, proto když se ocitneme ve fázi, kdy řešíme zásadní otázku jejich budoucího vzdělávání, jsme více než ostražití a snažíme se pro ně vybrat tu nejlepší možnou variantu, neboť vzdělání je základem života nás všech. Jednou z variant je i pedagogika typu Montessori. V čem se liší od ostatních, jaká jsou její pozitiva a případná negativa? O tom jsme si pohovořili s maminkou Žanetou Dvořákovou a pedagogem Montessori třídy Michalem Dvorským.

Již dávno minuly doby, kdy nebylo v Česku možné využít různorodých pedagogických koncepcí, a tak se dnes můžeme setkat s širokou škálou alternativního vzdělávání, mezi které patří i princip takzvané Montessoriovské školy. Jak konkrétně probíhá výuka v Montessori třídách a jak jsou s ní spokojeni sami rodiče a jejich děti?

ddd

Foto: Rodinné centrum Klubíčko

Co je Montessoriovská škola?

„Montessori pedagogika je alternativním způsobem výchovy a vzdělávání dětí, který postupuje dle zásad navržených lékařkou a pedagožkou Marií Montessori. Je předně zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností, dítě je považováno za osobnost od přírody dobrou, která by měla být ve své činnosti dospělými osobami podporována.“ vysvětluje nám pedagog Montessori třídy Michal Dvorský. „Dítě je v naší třídě respektováno a považováno za samostatně vyvíjející se bytost. My, jakožto učitelé, nechceme, aby nás děti považovaly za autoritu, nýbrž aby nás braly jako rovnocenné partnery, kteří jsou ochotni a nakloněni dialogu.“ dodává Michal, který pracuje v montessori třídě již 5 let a nemůže si vynachválit fakt, že se mu přímo pře očima mění malé lidské bytosti na osobnosti, s nimiž dennodenně konverzuje a které se po jeho boku učí běžným denním činnostem.

„Během výuky společně provozujeme i takzvané „skutečné aktivity“ - například pereme prádlo, staráme se o rostliny a zvířata. Všem našim žákům umožňujeme volný pohyb a samozřejmostí je možnost věnovat se všem činnostem tam, kde je jim to příjemné.“ Aby Michal nám všem ještě více přiblížil základ Montessori pedagogiky, ocitoval nám slova její zakladatelky Marie Montessori: „Lidská osobnost, ne výchovná metoda, musí být brána v úvahu.” Tato věta dle Michala naprosto vystihuje princip výuky, kterou ve své třídě aplikuje. „Přál bych všem rodičům, aby došli k poznání, které dennodenně během výuky prožívám a se kterým pak, doufám, všichni rodiče do jednoho se svými dětmi doma pracují - jejich děti jsou osobnostmi, a my je v tom všichni podporujeme.“ uzavírá pedagog Michal.

ddd

Foto:Rodinné centrum Klubíčko

Abychom nezůstali u pouhopouhé teorie, vyhledali jsme maminku, která své dítě do školky, jež aplikuje pedagogiku Montessori, umístila a může nám všem sdělit osobní zkušenosti. Tou ženou je Žaneta Dvořáková, jejíž dcera Julie (5) Montessori školku necelý rok navštěvovala. Jak byla s výukou spokojena a shledala v ní i nějaká negativa?

„Už jako malé batole byla Julie dosti nervním dítětem. Neustále kňourala, plakala a všechno mi brala z rukou. Zkrátka chtěla prozkoumat vše na svou vlastní pěst. Upřímně jsem dosti tápala a nevěděla, jaký postoj k tomu mám z výchovného hlediska zaujmout,“ začíná vypravovat Žaneta, kterou princip Montessori pedagogiky nadchnul již před několika lety.
„Když byly Julče dva roky, začala jsme s hledáním soukromé školky, v tu dobu jsme ale bohužel neměli dostatek financí, a tak jsme Julii umístili do soukromé školky v pražském Suchdole, kam docházela jednou až dvakrát týdně po dobu tří měsíců, ale výuka neměla žádnou konkrétní náplň a sama jsem na ní viděla, že potřebuje zkrátka jiný přístup – bylo z ní vrtošivé a nervózní dítě, což jsem rozhodně nechtěla,“ vypráví Žaneta, která se ale nakonec musela se svou dcerou z rodinných důvodů přestěhovat mimo Prahu, kde školku typu Montessori otevřeli až během roku 2013/2014.
„Byla jsem moc šťastná, že dvě tamní maminky a pedagožky otevřely na začátku minulého školního roku nové rodinné centrum Klubíčko, které uspokojovalo i mé finanční limity, výuka stála 7. 000 Kč měsíčně.“

První návštěva rodinného centra Žanetu dle jejích slov nadchla. Dětem byly k dispozici pouze dřevěné hračky, skládačky a výuka se prý uskutečňovala na základě stanoveného plánu, ve kterém bylo přesně určeno, co budou děti celý měsíc dělat a probírat. „Do Klubíčka chodilo asi 25 dětí a Julča se za rok, po který rodinné centrum navštěvovala, naučila mnoho věcí, které dodnes doma aplikuje. Již v necelých pěti letech rozpoznává čísla, písmenka, ví, že žába je nejdříve pulcem, že svět je kulatý a točí se, a dokonce se už dnes umí sama podepsat na výkres,“ popisuje nám nadšeně Žaneta, jejíž dcera jí dnes bez problémů pomáhá s domácími pracemi, připravuje si svačinu a vše zvládá sama, prakticky bez dozoru.

ddd

Foto: Rodinné centrum Klubíčko

Nic ovšem není růžové a Žaneta brzy narazila na pár negativ, která Montessori pedagogice připisuje. „Jediným problémem, který během mé výchovy nastal, a jenž připisuji výuce v Montessori školce, je fakt, že jelikož „tety“ nebyly vůbec autoritativní, ale naopak trpělivé a byly ochotny děti pomalu přesvědčovat k chystanému úkonu, denně se mi v zimě stávalo, že Julča nechápala, proč si musí rychle obléci bundu, protože nám jinak ujede autobus apod. To samé jsem zažívala i ráno – oblečení si musela vybírat sama a trvalo dlouhou dobu, než se rozhodla, co si vezme. Ode mne jakýkoliv příkaz či doporučení neakceptovala.“
Dnes ale tyto výtky vidí naše čtenářka jako nepodstatné a je vděčná, že její dcera mohla obdobnou instituci navštěvovat. Jistě jste si všimly, že hovoříme v minulém čase, a to proto, že Žaneta musela Julii z osobních důvodů umístit do státní školky. „Skončila jsem v práci a musela jsem tedy Julču dát do státního zařízení, školky typu Montessori jsou dnes bohužel mimo naše finanční možnosti, jsem ale moc ráda, že si má dcera touto výukou prošla, jelikož rok, po který rodinné centrum Klubíčko navštěvovala, jí dal mnohé. Má velmi solidní základ pro pochopení všech souvislostí, je samostatnější a více se tedy spoléhá sama na sebe,“ uzavírá své zkušenosti Žaneta.

Ať už se pro výchovu a vzdělání svého dítěte rozhodneme jakkoliv, je jasné, že pro ně chceme jen to nejlepší. Výuka typu Montessori se sice zdá být velmi dobrou alternativou, konečné rozhodnutí s ohledem na individualitu našeho dítěte a naše osobní nároky je však vždy na nás, rodičích. A proto doufejme, že ať už bude jakékoliv, budeme ho moci vždy považovat jen za to nejlepší.

Čtěte také: