Reklama

Z Moniky nikdy žádná Magdalena Dobromila Rettigová nebude a vlastně ani po tom netouží. Je jí už 30 let a uvaří tak nanejvýš čaj nebo vajíčko na tvrdo. Vaření ji prostě nebaví a tuto nechuť nezměnilo ani její mateřství.

Moničko, měla by ses to naučit

vaření

Monika pochází ze dvou sourozenců. Má ještě o dva roky staršího bratra, jehož smyslem života je jen jeho firma a počítače. Přítelkyně střídá jako ponožky a na nějakou rodinu nemá ani pomyšlení.
To Monika, ta by se i vdávala, ale její přítel jí řekl, že si ji vezme, až se naučí vařit. Na jeho rozhodnutí nezměnilo nic ani narození jejich dcerky Adélky. Naopak, přítel doufal, že dítě Moniku přinutí naučit se alespoň něco, ale nenaučila se nic.
Sunar zvládne, a když je nejhůř, přijde sousedka a manželovi stačí objednané hotovky. Stačily mu dřív, měly by mu stačit i teď.

Monika už od dětství nesnášela pomoc v kuchyni a matčino: „Moničko, měla by ses to naučit!“ Tím je míněno samozřejmě vaření.

Neumíš, nebo nechceš?

Adélce jsou teprve dva měsíce, sunar a přesnídávky možná stačí, ale co až bude větší?
Přítel Moniky jí to vyčítá každou chvíli.
„Ale nepřeháněj,“ odfrkne Monika. „Věděl jsi, že vařit neumím, a nikdy ti to nevadilo.“
„Neumíš, nebo nechceš? Nevadilo mi to, dokud jsme byli sami, ale teď máme malou, a to ji budeš krmit mlékem až do osmnácti?“
„Bez starosti.“

Před odchodem na mateřskou pracovala Monika u svého bratra v počítačové firmě jako manažerka a míní se tam co nejdříve vrátit. Měla dobrý plat a nechtěla by o něj přijít.
Dítě moc nechtěla, ale přítel, který pracuje jako prodejce v autobazaru, ji nakonec přemluvil.
Teď už toho nelituje, že se Adélka narodila, to určitě ne, ale domácí kuchtu z ní prý nikdo dělat nebude. Na to má čas až v důchodě.

Tak uvidíme, jestli se malá Adélka někdy v budoucnu dočká máminých řízků a jestli se máma dočká slíbeného svatebního závoje. Zatím to vypadá, že ne.