Všichni do jednoho jsme jistě přesvědčeni, že bez jídla bychom nepřežili a považujeme je za nezbytnou součást našeho života. Monika Kunovská (50) je ovšem jiného názoru a tvrdí, že životní energii lze získávat jinak než z jídla…
Na první pohled by se mohlo zdá, že projektová manažerka z Prahy Monika Kunovská (50) se nijak zvlášť od ostatních lidí neodlišuje. Jak je ale známo, první pohled je často velmi klamavý, a to i v jejím případě. Monika Kunovská totiž tvrdí, že vůbec nic nejí! Za poslední roky přešla na tzv. pránickou stravu a životní energii získává jinak než z jídla. Jak její život a jídelníček tedy vypadá? O tom si s námi popovídala.
Moniko, vysvětlete nám, v čem breathariánství neboli prána, kterou praktikujete, spočívá?
Pránická strava je založena na příjmu energie přímo z prostředí kolem nás - ze slunce, ze vzduchu, vody, z jakéhokoli pohybu, ze světel, jelikož není nutné absolvovat proces přijímání potravy, trávení. Samotné trávení dle nás, vyznavačů prány, odebírá tělu velké množství energie, které přijme prostřednictvím jídla. Hodně mi při jejím příjmu pomáhá cvičení čchi-kungu, díky kterému jsem se naučila vědomě vést energii a také vědomě tuto energii ve velmi krátké době do organismu doplnit.
Kdy jste na na tuto stravu přešla?
Na pránickou stravu jsem plně přešla na začátku tohoto roku. Od roku 2012 jsem začala snižovat příjem fyzické stravy a plynule zvyšovala procento příjmu pránické stravy. Při přechodu se postupně detoxikoval můj organismus a přirozeně mi přestávalo chutnat normální jídlo. Během procesu jsem se snažila vnímat potřeby těla tak, aby vše bylo plynulé bez jakýchkoli nepříjemných pocitů.
Jaký důvod vás k přechodu vedl?
Během meditací, které jsem samozřejmě před přechodem na pránickou stravu praktikovala, jsem velmi silně cítila tok energie a chtěla se o tom dozvědět více. Toto téma mne začalo zajímat v roce 2011, kdy jsem se zúčastnila přednášek předních světových vyznavatelů prány. Vnímala jsem, že jejich informace jsou pro mne důležité a dávaly mi smysl. Již dlouhodobě jsem byla vegetariánka a v roce 2012 přešla na tzv. raw food. Ale stále jsem byla na jídle závislá, což mi nevyhovovalo. Nikdy jsem nebyla velký jedlík a jedla více méně nepravidelně.
Jak tedy vypadá váš denní jídelníček?
V podstatě pouze piji – vodu, čaje, kávu s trochou mléka. Stále jsem ještě na začátku. Někdy si o víkendu ochutnám, když manžel uvaří něco nového, ale maximálně lžíci. Asi to podstatné je, že nemám pocit fyzického hladu, takže nemám potřebu jíst. Když vařím nebo nakupuji pro rodinu, uvědomuji si, že mne fyzická strava již vůbec neláká.
Pokud nám říkáte čistou pravdu, nebojíte se, že vynechání fyzické stravy bude mít jednou následky a poškodí vaše zdraví?
Nebojím, pokud by mi příjem prány nefungoval, projevilo by se to okamžitě na úbytku váhy a také energie, což se neděje. Od okamžiku, kdy jsem začala na tuto stravu přecházet, jsem měla více a více energie, a naopak jsem hledala v životě nové podněty. Vstávám každý den kolem 4. hodiny a mám ráno více času na meditace a cvičení čchi-kungu a běh, který je pro mne nedílnou součástí života - týdně naběhám kolem 50 km.
Moniko, jak na vás reaguje okolí?
Je to velmi různé, většinou pozitivně a jsem mile překvapena zájmem, který vznikl. Samozřejmě jsou lidé, kteří mi nevěří a vyjadřují se velmi negativně. Velmi vtipné situace vznikají v restauraci, když mne někdo pozve na oběd a já si dávám pouze čaj nebo kávu, ale moji blízcí si již po těch několika letech zvykli.
Nezlobte se, ale jistě nejen já vás zkrátka považuji za blázna...
Tak pak to považuji za poklonu! Vždyť právě blázni patří mezi nejšťastnější lidi (smích).
Děkujeme za rozhovor!
Nový komentář
Komentáře
paníliška — #72 bývalý, co byl kuchař, taky ochutnával,obvykle tak vydatně, že nepotřeboval nosit si svačiny..
By mě zajímalo, jak velká je ta lžíce, kterou jídlo od rodiny ochutnává
podle mého paní Monika kecá...
Rikina — #90
Suzanne — #88
to já jsem taky viděla dost věcí, které by neměly fungovat. David Copperfield například prošel Velkou čínskou zdí 
to je taky málo běžné a nevhodné pro kohokoli dalšího. Neznamená to, že všichni jsme schopni procházet zdmi a asi by nebylo dobré to zkoušet. Pokud to paní bude podávat v této úrovni, je to sice úsměvné, ale budiž, něco jako hadí žena, člověk udělá "jéé" a ví, na čem je. 
Rikina — #87aha, takze na verejnosti nezere uz roky, no dobre ji tak, magorovi
Rikina — #86 Pokud by ta cesta byla, byla by natolik složitá a výjimečná, že nebude vhodná pro větší množství lidí. Pokud někde existuje levitující mnich, neznamená to, že lidstvo je schopno létat. Takhle jsem to myslela. Tedy já připouštím možnost, že něco takového existuje (jak říkám, viděla jsem už dost věcí, které neměly fungovat, ale fungovaly). Ovšem za podmínky, že to není běžné, vhodné pro kohokoli dalšího, popř. řešením pro masu.
Eva_Fl — #85
Eva_Fl — #85 ona tam píše, že byla dlouho vegetariánka a potom vyznavačka raw food. To se v restauraci běžně nedostane, takže by to mohlo odpovídat informaci, že si v restauraci již mnoho let nedá nic než čaj nebo kafe.
Což ale nic nemění na tom, že může futrovat zrní spokojeně doma. 
Suzanne — #82 Jenže svět má mnoho částí "necivilizovaných", kde lidi zcela prozaicky umírají hlady.
Kdyby existovala cesta, jak přežít bez jídla, dávno by na to alepoň část z nich už přišla a využívala toho, protože silně pochybuju, že by pro někoho bylo pohodlné umřít hladem, to je dost nepříjemný a dlouhodobý způsob umírání. Co se týká osob ze světa civilizovaného, které tvrdí, že žijí z prány, považuji to za obyčejné dryáčnictví, touhu po tom být zajímavý, zviditelnit se a nevěřím tomu ani na zlomek vtřeiny.
Na pránickou stravu jsem plně přešla na začátku tohoto roku.
Velmi vtipné situace vznikají v restauraci, když mne někdo pozve na oběd a já si dávám pouze čaj nebo kávu, ale moji blízcí si již po těch několika letech zvykli.
Rikina — #81 A odvozuji situaci v civilizované části světa: pokud mají lidé na výběr, zda být zdraví, ale jíst střídmě, nepít, nekouřit, lehce sportovat, nebo žít v pohodlí, jíst, co hrdlo ráčí, ale být tlustí a nemocní, zaručeně si 90% populace vybere to druhé. Lidstvo vždycky volí pohodlí a to, co zná, byť by mu překonaná námaha mohla jakkoli v budoucnu ulehčit život.
Rikina — #81 Fakt si to nemyslím. Umění meditace je proces natolik dlouhodobý a nepohodlný, že se do toho nikdo většinově pouštět nebude. Navíc bez záruky, že to bude fungovat. Většina lidí potřebuje záruky. A pohodlnou cestu, alespoň relativně.
Suzanne — #80 Lidé mají netušené schopnosti. Pokud budou mít na výběr umřít hladem, nebo se fofrem naučit meditovat, jistě se procento meditujících podstatně zvýší. Není to systémové řešení pro všechny, samozřejmě, ale kdyby to fungovalo, už by se to v praxi dávno využívalo.
hary156 — #79 Jestli mohu připodotknout, meditace není úplně jednoduchá záležitost. Troufám si tedy tvrdit, že i kdyby to nakrásně fungovalo, ne, půlka světa nebude meditovat. Je to totiž docela dřina, než se to člověk naučí.
Proč tomu nevěřím. Kdyby to bylo tak jak píšou tak medituje polovina světa.
Bylo by možné udělat s touto paní rozhovor příští leden? Zatím ještě pije mléko, sem tam si dá sousto s ostatními. Takové tříměsíční omezení není problém. To modelky vydrží i několik let, než vyhubnou na smrt. Za rok dva by se teprve mohlo ukázat, jak jí ta prána stačí.
Hned jsem si vzpomněla na toho Maharišiho, za kterým jezdili meditovat Beatles a snad kázal taky nějakou hladovku, kterou měl dodržovat a pak ho nachytali, jak se nacpává masem.
Já těmhle osobám, co žijí jen ze vzduchu, moc nevěřím. Neřeším časově omezený půst, tam pro změnu věřím, že je možné jej dodržet, i když sama bych si se svým tělem tak nezahrávala.
v jejím případě sedí fráze "porucha příjmu potravy", jako by jí tu frázi vymysleli na tělo
.
Čím vyživuje klouby a jakými energiemi zásobuje mozek vitamíny? To by mne fakt zajímalo, jak dlouho jí dobrá duševní a fyzická kondice vydrží, protože nám ten nahoře nedal střeva a zadek jen tak pro srandu, aby měla pusa protipól