Děkujeme čtenářce Monice, že si na nás v tomto předvánočním čase udělala chvilku a podělila se s námi o své vzpomínky a ůj názor na vánoční zdobení stromečku


Nechci se vracet hluboko do historie, kdy naši předkové věšeli strom od stropu špičkou dolů a zdobili vším, co dům dal. Chci se vrátit do dob, kdy jsem se na Vánoce ještě těšila.

Kdy mi je dokázala zpříjemnit pouhá vůně mandarinek a kubánských pomerančů. No, když se nad tím hlouběji zamyslím, jsou to doby také téměř historické, doby  dřevní.

Ale když už jsou ty Vánoce časem pozastavení, rozjímání a vzpomínání, nemohu si nevybavit časy dětství. My děti jsme tenkrát nevnímaly, že na ty mandarinky, banány a fíky musela maminka podupávat dvě hodiny ve frontě mezi hašteřivými babami a trnout strachy, jestli se na ní vůbec dostane.

Pro nás byly Vánoce časem mlsání čokoládových figurek, šmejdění po schovaných dárcích a samozřejmě voňavého smrčku z něhož padalo jehličí už při zdobení. Ale to nám nevadilo, protože stromek byl tak ověšen pestrobarevnými a pestrotvarými ozdobami, bonbony z eroháckých kolekcí a omotán metry stříbrných řetězů, že nebyl ani vidět.

Nebylo vidět, jak je chudák“ pazgřivý“  šišatý a špatně rostlý, že ho musel tatínek retušovat přidanými větvičkami. A tak v obýváku stál vždycky krásný třpytivý kužel a když se ještě zapálily voskové svíčičky a rozprskaly ježaté prskavky, nezůstalo jedno oko suché.

Tenkrát vůbec bylo zvykem stromky přezdobit, až se větve pod tíhou parády a sladkostí skláněly k zemi. Asi to byla nějaká kompenzace všeobecného nedostatku a šedivosti. Dnes, kdy je všeho nadbytek, si můžete vymyslet každoročně nový  kabátek pro vánoční stromeček. Jednou je v módě červenozlatá, jindy bílá nebo modrá. Chcete celý stříbrný? Fialový? Žádný problém. A můžete si vymyslet i ten stromeček. Malý, velký, hustý, tmavě či světle zelený, omyvatelný a neopadavý.

Znám lidi, kteří každý rok přinesou ozdobený stromek z půdy, stáhnou z něj igelitový pytel, strčí šňůru do zásuvky a vánoční veselí může začít. Po vánocích hodí stromku opět pytel přes hlavu a šup s ním na půdu. Tak to nemusím. Něco z dětství mi přece jenom zůstalo.

Nevzdám se živého stromku, nevzdám se vůně jehličí a pryskyřice a nevzdám se pocitu, že když zavřu oči, jsem zase ta malá holka, co se těší na Vánoce.

Vaše čtenářka Monika

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to jste můj člověk. Umělé stromky taky nemusím, i když uznávám, že jsou docela praktické.

Jaký stromek budet mít vy, milé ženy-in? Jak a kdy ho zdobíte? Líbí se vám sladěné vánoční ozdoby do jedné barvy, nebo máte raději pestrý? Vzpomínáte, jaký jste měly stromek v dětství? Máte raději borovici nebo smrček? Kupujete si stromek v květináči? Přežil, když jste ho vysadily do zahrady? Napište nám cokoliv o vašich Vánocích

Na vaše příspěvky se budu těšit na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama