Reklama
Zdravím všechny ženy-in.   
 
   Před dvěma lety se do mého života vloudil chaos, který mě stál hodně a hodně energie.
Vždy jsem si myslela, že taková věc se mi nemůže nikdy přihodit, protože JÁ bych ji včas rozpoznala, a předešla tak všem problémům z toho plynoucích.
Jak jen jsem byla naivní a hloupá!:o)
 
     Bylo to v době, kdy můj tehdejší vztah už nějaký ten čas nefugoval a já delší dobu uvažovala o rozchodu. Nebylo to zrovna jednoduché -
měli jsme společné bydlení na hypotéku.  Utáhnu to sama pouze ze svého platu? Nebo mám zachraňovat něco, o co vlatně nestojím? Starostí dost.
Do toho mi žačal nadbíhat nejlepší přítel mého tehdejšího partnera. A abych se jóóó nenudila, objevovala se mi v práci pod telefonen milostná psaníčka, pro změnu zase od někoho jiného.
Najednou jsem měla v hlavě i v životě chaos až hrůza. Chvíli jsem se v tom plácala a nevěděla, co počít.
 
   Protože jsem ale žena činu, udělala jsem radikální ostrý řez - přítele vykopla,  jeho kamaráda si vzala a psaníčka se po několika měsích mého odmítání přestala objevovat. A mám zase klid.:o))))))))))))))
 
 
Hezký den. Mončí

  Je to tři měsíce, co jsem nemohla najít klíče. Po zjištění, že je asi už ani nenajdu, se u mě, krom tiku v oku, dotavil zmatek a chaos.
Co budu dělat? Proboha, měla jsem tam i klíče od rodičů a hlavně od firmy!
 
    Začala jsem horečně hledat. Byla jsem tak šílená, že jsem norovala i v odpadkovém koši.
Klíče jsem sice nenašla, zato jsem tam našla svůj nejmilovanější hrneček. Bez ouška! Nade mnou stál manžel a s úsměvem zahlásil: ,,... ono samo, no".
 
   Pak si pamatuju jen hukot v uších a rudá kola před očima. To byl mazec!:o)))
 
Mončí
 

Děkuji, milá Mončí, za oba mejlíky, ale nemusela jsi je posílat 3x... Chvíli jsem byl sice zmatený, pak jsem to deletem vyřešil a při té příležitosti jsem si vzpomněl, že máme doma skříň, a ty mikiny budou asi v ní...
 
Možná...
 
Za snahu i za sebe i za náš mejl děkuji a připisuji bodíky...