Reklama

Můžete s tím nesouhlasit. Můžete proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Monarchie do politiky přináší lidský rozměr, soudí čtenářka Pupinkaška.

Zastánkyní monarchie je také čtenářka Pupinkaška...


Základní myšlenka, na které je republikánský a demokratický systém postavený je to, aby si lidé vládli sami. Jenže lidé prostřednictvím hlasování prostě nemohou rozhodovat o všech záležitostech řízení státu; aby nějaká státní organizace mohla vůbec fungovat, musí někdo přijímat a uskutečňovat rozhodnutí, tedy demokracie musí být aspoň zčásti nepřímá, zastupitelská. V tom ale nastává problém: Politický život se řídí zákonitostmi, které jsou běžnému člověku těžko pochopitelné; je plný komisí, výborů, koalic, frakcí, funkcionářů a poradců, točí se kolem hlasování, vyjednávání, schvalování, přijímání, prohlášení a odvolávání, v horším případě kolem tunelování, uplácení, přetahování, obviňování a popírání. Hlavními událostmi a milníky jsou volby všeho druhu, případně občas hlasování o nedůvěře, pád vlády nebo přijetí kontroverzního zákona. Některé z těchto věcí jsou pochopitelné, jiné méně, ale všemu tomu chybí nějaký lidský rozměr.

Monarchie zato přináší do veřejného života instituci, která funguje jinak. Její princip je každému člověku přirozeně blízký: Rodiče vychovávají své děti a ty pak zaujmou jejich místo. Monarchie má rozměr lidského života – nikoli volebního období. Veřejný život je obohacen o zvláštní události, které se vymykají z běžné rutiny, a přitom jsou každému svým způsobem blízké. Narození, křtiny, svatby a pohřby členů královských dynastií prožívají v monarchiích téměř všichni občané. Každý se může radovat či truchlit spolu s královskou rodinou, protože jde o rodinné události, které prožívá v životě i ten nejobyčejnější člověk. Nevadí, že okázalost královských svateb se zdaleka vymyká možnostem běžných lidí; právě proto, že každý běžný člověk může slavit také, a je to tak trochu i „jeho“ svatba. Vždyť skoro každá dívka si občas sama sebe představuje na místě princezny.

Můžete samozřejmě namítnout, že je to povrchní či přízemní, že člověk se nemá co zajímat o soukromé životní události jiných lidí a že podstatné je jenom politické rozhodování o věcech, které ovlivní náš život. Možná, jenže prostě je to tak a je to úplně přirozené, že se většina lidí zajímá. Vždyť i když má nějaký vrcholný politik svatbu nebo se mu narodí dítě, jsou toho hned plné noviny, a přitom to ani nijak nesouvisí s výkonem jeho funkce a nejde zdaleka o tak poutavé události jako v případě obřadů v monarchiích. Většina občanů prostě chce vidět ve významných osobnostech lidi jako jsou oni sami, lidi lidské a ne jenom suché úředníky a funkcionáře. A ještě víc než u politiků to platí v případě různých celebrit.

Pupinkaška

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 26.4.2013: Moje srdeční státní zřízení

Příspvky k tomuto tématu již neposílejte. Okolo 16.00 hodin e dozvíte, kteru čtenářku jsem dnes odměnilí dárkem. Je jím velké balení Marťánků (www.martanci.cz).

martanci