...s vlastními, i s cizími. A úplně nejraději s ocáskem taťky-kočky. Taťka-kočka je můj manžel, já jsem naštěstí obyčejná mamka-kočka. Ocásek u taťky-kočky není ten, který si teď asi myslíte, píše vtipně v úvodu svého příspvěku čtenářka s nickem Pajda

S vlastními, i s cizími. A úplně nejraději s ocáskem taťky-kočky. Taťka-kočka je můj manžel, já jsem naštěstí obyčejná mamka-kočka. Ocásek u taťky-kočky není ten, který si teď asi myslíte, ale liščí ocas, který má na nočním stolku. Je černý a milují ho obě koťata, která nějaká lidská hyena hodila do naší zahrady. Nevím, jak jinak pojmenovat člověka, který dvě malinká koťátka sice vykoupe, načeše, ale pak je mrskne mezi hromadu slepic bez jakékoliv záruky, že se dožijí rána. Nebýt našeho kocoura, který nás k nim mňoukáním přivedl, našla bych ráno jen dvě malé mrtvolky - nebo možná ani ty ne. Koťátka jsou u nás třetí týden a ještě pořád hledají mámu a jak můžou, tak se nám přisají k oblečení - odtud máma-kočka a táta-kočka. Já jsem víc doma, takže „kojím“ častěji, ale táta-kočka má spoustu zajímavých hraček...třeba šanon s fakturama nebo klubko drátů. Koťata se - mimochodem - jmenují Blink a Bobek podle psů z Durrelovy knížky. Fotku posílám, třeba se někomu budou líbit.

pajda

úajda

Ostatní kočky si hrají nejraději s myškami a za obzvláštní bžundu u nich platí mrsknout do kuchyně na kluzkou podlahu živého krtka, ale to asi není téma na článek.

U psů je to jiné - každý má jinou hračku. Billy má tenisák, je schopen ho aportovat kdykoliv a libovolně dlouho, zato Buffalo má přetahovadlo - dlouhé, hnusné, oslintané a neuvěřitelně vytrvalé. Je x-krát vyprané v Perwolu, Rexu a dalších chemických hrůzách, ale v psích očkách je to pořád nejlepší hračka na světě. A nejhezčí je okamžik, kdy druhý konec propašuje člověku do ruky. To se pak nezná blahem, vrčí, vzpírá se a vůbec předvádí, jak je zlý a veliký. Pokud ho chcete opravdu, ale opravdu hodně naštvat, tak jednou rukou táhnete za přetahovadlo a druhou ho pohladíte po hlavě nebo podrbete za ušima. A pak musíte mít dobře rozmyšlené, kam uhnete, protože pes zaručeně vystartuje s úmyslem vás za tu pohanu zabít.

Kdysi jsem naivně podlehla teoriím, že se pes nesmí doma nudit a že se mu mají kupovat hračky pro rozvoj psí osobnosti. Koupila jsem tedy za šílené peníze balónky, do kterých se zašroubují psí pamlsky a při pohybu z nich vypadávají ven. A aby je pes nevytřásl, tak při prudkém pohybu balónky štěkají. Bohužel nikdo do návodu nenapsal, že se nesmí plnit tak, aby na vás pes oknem viděl. Za dva dny uměli oba psi vyšroubovat vnitřek a granule si v klidu vysypat. Hračka je zaujala asi na pět vteřin - než otočili víčkem.

Pokus krmit v určitou hodinu dopadl podobně - pes rychle zjistil, že se na miskách otáčí kolečko, které misky otevírá a poměrně rychle se naučil otevírat tehdy, kdy měl hlad.

Takže pokud jde o kreativní hračky, mají naši dva psi jedinou věc: vepřovou lopatku. Tu okoušou tak, aby jim zůstala krátká dutá kostička, tu chytnou do tlamy a pískají na ni. Vydrží jim asi týden.

A nejkurióznější hračka? Tak tu má houser. Na dvoře máme pohybové čidlo a houser vydrží večer i hodinu stát a křídlem rozvěcet a zase zhášet - dokud ho nezaženu spát.

Pajda

Milá Pajdo, u vás tedy musí být veselo

Text nebyl redakčně upraven

 

 

Reklama