Cestování

Mojžíšova hora: Noční výstup


Pokud se vydáte do egyptského Sharm El Sheikhu nebo do Taby, můžete vyrazit na krásný výlet – poznat tajemný klášter svaté Kateřiny a pozorovat východ slunce na Mojžíšově hoře…

 

Biblická Mojžíšova hora je posvátným místem. Hora Sinaj, Džabal Músa, Mojžíšova hora. Posvátný vrchol uctívaný všemi třemi základními náboženstvími. Zde údajně vznikla boží smlouva s lidem - Desatero božích přikázání. Toto poutní místo mě zaujalo, proto, když jsem byla na dovolené v Tabě, těšila jsem se, jak na horu vystoupám a užiju si ten nádherný východ slunce.

 

Domluvila jsem se s delegátkou, a i když se mým kamarádkám nechtělo, přece jen jsem jela. Nabalila jsem si batoh teplým oblečením (na vrcholku hor je vždycky zima, obzvlášť v noci a za svítání) a čekala jsem v jedenáct večer na autobus. Na horu se vystupuje většinou v noci, abyste mohli pozorovat nádherný východ slunce, jenž je pro toto biblické místo symbolický jako začátek něčeho nového.

 

Myslela jsem si, že si v autobuse trochu zdřímnu, ale nějak to nešlo. Bylo vedro, nefungovala klimatizace a po cestě nás stejně několikrát budili egyptští úředníci, kteří chtěli vidět pasy.

Konečně kolem třetí ráno nás autobus dovezl na parkoviště pod horu, kde čekali stejné bezpečnostní obstrukce, jako když přecházíte hranice. Na místě byly spousty turistů všech možných národností se společným odhodláním – vyjít za svítání na vrchol. Hora je vysoká 2 285 m, můžete si vybrat ze dvou variant výstupu. Nahoru vede buď relativně pohodlná cesta s mnoha serpentinami, nebo 3 tisíce rozeklaných, příkrých schodů. Náš průvodce volí bezpečnější a delší variantu.

 

Dostáváme baterku, láhev s vodou a vyrážíme. Nesu batoh s třemi láhvemi vody, nějaké jídlo a teplé oblečení, spolu s taškou s fotoaparátem a objektivy. Docela se cestou ta váha pronese… Ze začátku se jde dobře, jen těch turistů je opravdu mnoho. Pokud se chcete zbavit jednotlivých loudajících se skupinek, musíte být rychlejší, což je někdy dost namáhavé.

 

Cesta k vrcholu trvá celkem tři hodiny, kolem půl šesté svítá. Takže mám co dělat...

Asi po kilometru objevuji první problém. Jdeme po úzké cestě, na které je kamení, písek a prach. Díky tomu, že před námi doslova dusá několik stovek lidí, je prach zvířený a špatně se dýchá. Úplně se dusím a trvá mi dost dlouho, než si na tento stav zvyknu. Do toho potkáváme beduíny s velbloudy, které neúnavně nabízejí těm, co už nemohou po svých, nebo si chtějí cestu ulehčit. Je pravda, že někteří vyčerpaní turisté, zejména starší ročníky, rádi těchto služeb využijí. Jenže to se k písku s prachem, po kterém šlapeme, ještě přidávají velbloudí bobky v různých stádiích rozkladu. Navíc, pokud trpíte alergií na zvířata, velbloudí pot a pižmo patří jistě mezi velmi agresivní alergeny. Takže se nedusíte jen z prachu.

 

Výstup je stále strmější, ale hustota těch, co jsou s námi , je stále stejná. Všichni mají baterky a s větším či menším odhodláním šlapou nahoru. Naštěstí jsou po cestě praktická „odpočívadla“, kde si můžete sednou dovnitř do prostorné místnosti, na sedátka s pokrývkami, a blaženě si odpočinout, popřípadě si koupit něco k pití z místního „bufetu“. Odpočívadla jsou cca po každých 500 metrech a já využívám každé k nabrání nových sil. Také se cestou ochlazuje, všichni taháme z batohu svetry a bundy. Když se zastavím a rozhlížím se, je vidět pouze nebe s miliony hvězd a pod námi pomalu se pohybující světelný živý had tvořený z těch, co jsou ještě vzadu.

 

Čím výš jsme, tím se jde pomaleji. Skupina, která už díky hustotě ani nejde předběhnout, se zpomaluje. Došli jsme k vytesaným schodům, jež vedou na vrchol. Tady musí i ti, co se vezou na hřbetech velbloudů, po svých. Suneme se tedy krok za krokem pomalu strmými schody, leckdo odpočívá, protože už nemůže. Také mě bolí nohy, ale zastavit se znamená prochladnout a dostat se do krize. Navíc do svítání zbývá minimálně půl hodiny.

 

Konečně jsme se dostali těsně pod vrchol. Výstup po vysokých schodech vytesaných do skály byl velmi vyčerpávající. Ale jsme nahoře. Tady se zjevil Bůh, hovořil s Mojžíšem, dal Izraeli Desatero a uzavřel s ním smlouvu. Podle tradice kněží, kteří sestavili některé knihy Bible, zde byly také ustanoveny bohoslužebné předpisy. Nebe už pomalu žloutne a červená na znamení příchodu nového dne. Je tu zima, fouká vítr. Mnozí, kdo podcenili počasí, litují, že si nevzali něco víc na sebe. Naštěstí jsou tady beduíni s nabídkou půjčení něčeho mezi dekou a houní. Sice přikrývka vypadá nevábně a zatuchle, ale když si ji za 4 dolary vypůjčím a zabalím se do ní, je v ní jako v pokojíčku. Někteří se ale raději budou půl hodiny třást zimou, než aby obětovali pár dolarů za teplé pohodlí.

 

Pak přišel východ slunce. První paprsky vykoukly z mraků nad sinajskými horami a pouští se rozlilo světlo. Měkké ranní sluníčko najednou dalo na odiv celou krásu tohoto místa. Mnozí zpívali náboženské písně, jiní se modlili. My jako okukující turisté jsme jen beze slova pozorovali nádherný východ slunce. Byla jsem sice unavená, nevyspalá, ale všechny negativní pocity z cesty nahoru šly stranou. Tento zážitek, ta třešnička na dortu, která na nás čekala na konci, stála za to.

 

Cesta zpátky uběhla rychle, sluncem osvětlené údolí a pyšně se tyčící strmé hory byly nádherné. V noci, když jdete nahoru za tmy, vůbec netušíte, kudy jdete a jak to kolem vypadá. Na konci túry nás ještě čekala návštěva chrámu Svaté Kateřiny, což je nejstarší křesťanský klášter, rozprostírá se přímo pod Mojžíšovou horou. Jeden z nejznámějších klášterů na světě stojí podle tradice na místě, kde k Mojžíšovi promluvil Bůh v podobě hořícího keře.

 

Uprostřed kláštera se nachází justiánská bazilika ze 6. století. Je opravdu krásná. Měli jsme štěstí, baziliku neokupovali turisté z Ruska, tak jsme měli možnost si ji v mlčenlivé svátosti hezky prohlédnout. Na nádvoří je keř, který je údajně opravdový hořící trnitý keř, při bližší obhlídce zjišťuji, že je to nějaké ostružiní nebo maliní. Když se dotknu jeho větve, splní se mi prý moje tajné přání.

 

Ještě než usnu cestou zpátky v autobuse, říkám si, jaký to byl krásný výlet. Jeden z těch, na který jen tak nezapomenu.

 

Rady na cestu pro výlet na Mojžíšovu horu:

 

  • Dostatek tekutin – jdete celkem 6,5 km tam a stejnou cestu zpátky. Je to fyzicky namáhavý výkon.
  • Pevné trekové boty. Cesta je plná nerovností a kamení. Sice potkáte leckoho v žabkách, v pantoflích či v kozačkách s podpatkem, ale věřte, že vaše dobré boty budou výhrou.
  • Teplé oblečení. I když je dole vedro, přece jen jdete do výšky 2 285 m. Na výstup do Tater byste také nešli tričku s krátkými rukávy.
  • Pokud trpíte alergií na zvířata, rozmyslete si výstup nebo se vybavte patřičným práškem na potlačení alergických reakcí. Velbloudi opravdu velmi silně čpí a na úzké cestě, kde jde navíc hlava na hlavě, se těsné blízkosti velblouda nevyhnete.
  • Vezměte si sebou něco malého k jídlu, sušenku, čokoládu, cokoli, co vám při cestě dodá energii.
  • Nezapomeňte foťák nebo kameru. Pokud jste vášniví fotografové, přibalte stativ, ráno, když se rozednívá a vše je ještě v šeru, expozice ukazuje delší časy.
  • Nemyslete na nepříjemnou noční cestu vzhůru. Tu překonáte a prožijete si jeden z nejnádhernějších východů slunce.
  • Do Egypta se dostanete například s CK Exim Tours

 

   
04.07.2008 - Zahraničí - autor: Komerční článek

Komentáře:

  1. [11] vodena [*]

    taky bych se tam ráda podívala, ale momentálně jsem začala chodit do nové práce a tak nevím kdy dostanu dovolenou.. ale snad to vyjde

    superkarma: 0 08.07.2008, 18:11:41
  2. [10] tetička25 [*]

    také jsem tento výstup podnikla, cesta nahoru byla náročnější, ale spíše kvůli tmě a pletoucím se velbloudům vezoucím lenochy co neumí chodit do kopce, východ slunce byl nádherný a uchvacující a cestu zpět jsou absolvovala po 3 tisících schodech (tak to už nikdy více).
    kalča: odskočila jsem si před a po, cestou jsem nesledovala, ale neměli jsme ani tak velké zásoby vody jako autorka, mezi námi děvčaty, chlapečkové takový problém neřeší

    superkarma: 0 06.07.2008, 10:20:36
  3. avatar
    [9] barasv [*]

    Taky mě to lákalo, když jsme byli v Sharmu, ale s čtyřletým dítětem nemyslitelné. Tak příště

    superkarma: 0 05.07.2008, 16:01:33
  4. [8] Rára [*]

    Je to nádhera.

    superkarma: 0 04.07.2008, 12:12:14
  5. avatar
    [7] Hysteria [*]

    Tak tento článek velmi chválím,absolvovala jsem tento výstup,byla to nádhera!

    superkarma: 0 04.07.2008, 12:07:49
  6. avatar
    [6] kalča [*]

    Fyzičku nemám moc dobrou, tak jsem si taky netroufla, ale po přečtení článku docela lituju. Snad budu mít ještě příležitost...
    Zajímalo by mě ještě, kam se dá, dá-li se, při výstupu "odskočit"

    superkarma: 0 04.07.2008, 12:04:36
  7. [5] KJ [*]

    no ja to vysla,ale reknu vam,byl to muj nejvetsi vykon v zivote,uz v puli jsem myslela ze umru,nebyt jednoho egyptana,ktery me dost pomahal,tak jsem to vzdala,nejsem zadnej turista,tak to bylo dooooost narocny

    superkarma: 0 04.07.2008, 11:58:18
  8. avatar
    [4] kareta [*]

    to je průvod jak na 1. máje

    superkarma: 0 04.07.2008, 09:09:37
  9. [3] Pavla_b [*]

    moc pěkný článek

    superkarma: 0 04.07.2008, 09:05:07
  10. avatar
    [2] Juana [*]

    Můj otec tu cestu absolvoval i v jeho věku 74 let - fyzičku má pořád dobrou.

    superkarma: 0 04.07.2008, 07:44:07
  11. avatar
    [1] Visnery [*]

    Egypt miluji! Na výšlap jsem si netroufla, respektivě nikdo nechtěl semnou. Tak aspon dalsi duvod pro pristi navstevu :)

    superkarma: 0 04.07.2008, 07:00:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme