Přeji všem krásné pondělí, nejlépe bez domácích prací a velkého uklízení.

Já sama tedy žádné velké jarní,vánoční a jiné úklidy radši neplánuji a mám pro to své důvody. Je jich víc a pokusím se je trochu přiblížit.

Téměř pravidelně pokud si něco naplánuji, tak se situace vyvrbí jinak, než bych čekala. Buď jsem odvolána do práce a z uklízení je prdlajs, nebo se ohlásí rodina na návštěvu a z uklízení je zase prdlajs.

No ale tím hlavním důvodem, proč nepořádám žádné divoké úklidové orgie jsou moje dvě díťata. Až s nimi jsem pochopila, že čím víc se snažím uklidit, tím větší dělají binec. Jsem tak jaksi nucena každý den uklidit něco málo a tak velké úklidy ani nejsou potřeba.

Samozřejmě mě taky někdy popadne amok a jsem schopna uklidit celý byt za jeden den, ale tyto záchvaty jsou čím dál tím řidší. Zjistila jsem totiž, že když po takovém uklízecím dnu přijdou děti ze školy a začnou dělat binec, tak jsem celkem nevrlá, protože mi ničí moje veledílo. Radši prostě uklízím každý den po trochách, tam kde je to zrovna potřeba.

Mojí specialitou je záchod, tam mě najdete celkem často s hlavou téměř ponořenou dovnitř, protože nesnáším na záchodě špínu. Obzvláště můj syn se mě tímto způsobem zbavuje, protože občas v zápalu vášně míří proudem trochu někam jinam než do mísy ,asi ví, že já  záchod  taaaak ráda uklízím. Koupelna je také mým oblíbencem. Nemám ráda špinavou vanu a upatlané kohoutky.Tam se taky můžu vyřádit.

Zakletým pokojem je ale pokojík mých ratolestí. Tam je binec snad nezničitelný. Už jsem občas měla myšlenku, že nepoužívané staré a rozbité hračky zlikviduju, ale to je možné pouze v nepřítomnosti dětí. Jinak totiž to,co já naskládám do pytle oni vzápětí vytáhnou a za zády odnesou do nějaké nové skrýše. Navíc moje devítiletá dcera je dost velký bordelář, takže se občas nestačím divit. Zrovna nedávno jsem pořád ňufala, co to v pokojíku tak smrdí, že to cítím i přes rýmu a po několika hodinách jsem na to přišla. Moje drahuše Sandruška si pozapomněla v kabátě mokré rukavice a jim se tam přestalo po pár dnech líbit, a tak se měly pomalu k odchodu.

O tom, co se na mě vyvalí, když otevřu v pokojíku šuflíky ani psát nebudu. Ale pravda je, že když už občas dojde k většímu úklidu, tak se zapojí celá rodina. Dcera ráda umývá podlahy, syn vysává celý byt a manžel taky není k zahození. Ten je natolik univerzálním pomocníkem, že se nevyhýbá snad žádným domácím pracem s vyjímkou věšení prádla a žehlení.

Žehlil jednou jedinkrát, když jsem byla těhotná, ležela dlouho v nemocnici a on chystal výbavičku pro miminko a od té doby má k žehlení averzi. Ani se nedivím, žehlička taky není moje nejlepší kamarádka. Zrovna teď jsem téměř nepřetržitě zapojena v pracovním procesu, takže na žádné velké uklízení není ani čas, ale v dubnu mám týden dovolenou /rezervovanou na zubaře/ a tak si doma zkusím zase trochu zařádit. Teda pokud nebudu zobat bobule na bolesti zubů. Karinečka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Mám 17letou dceru, člověk by řekl, že v tomhle věku už by z ní měla být trochu ženská, ale její pokojík, to je stálý zdroj dohadů, kdy si konečně uklidí, vytře, vyluxuje. Když ji prudím, zamkne se a pustí si nahlas hudbu, aby mě neslyšela. A mimochodem, žehlení taky nesnáším!!! Simona

Jak uklízíte s příchodem jara vy, milé čtenářky? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama