Reklama

 

 

Když jsem po mateřské dovolené nastoupila do nového zaměstnání, byla jsem jak Alenka v říši divů. Konečně jsem byla mezi lidmi, můj denní stereotyp vzal za své a já měla práci, která mě opravdu bavila.

 

Už při nástupu však bylo v mém novém zaměstnání jedno veliké minus.

Moje vedoucí.

Sice toto tvrzení používám velmi nerada, ale myslím, že v souvislosti s touto osobou je použito vhodně. Byla to zlá ženská. Neměla rodinu, neměla přátele a nenáviděla celý svět.

 

Každého peskovala, a byť bychom dělali svoji práci sebelíp, vždy si našla něco, za co nás mohla zpražit.
Neměla jsem tu ženskou ráda a akceptovala jsem její, někdy skutečně hysterické, nálady jen proto, že to byla moje přímá nadřízená.

 

Věřte, že pořádné peklo dokázala udělat komukoli z mých kolegů. Neměla žádné hranice, a když ji někdo skutečně naštval, řvala na nás tak, že jsme si připadali jak děti ze základní školy.

 

Jen za tu dobu, co jsem u firmy pracovala, se jí podařilo vyštvat pět lidí. Z toho i paní, která byla těsně před důchodem, a to byl člověk, ze kterého jsme si všichni brali příklad a měli k němu úctu.

Jenže milé paní vedoucí se Anička (tak se ona kolegyně jmenovala) přestala líbit. Doslova si na ni zasedla, a už to jelo. Za vše jí vynadala, věčně si z ní utahovala, ponižovala ji ... prostě jí z práce udělala očistec.

 

Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Firma vyměnila vedení a vedení vyměnilo vedoucí pracovníky. Naši „milou“ vedoucí nepropustili, jen ji sesadili z funkce a ona se stala jednou z nás – obyčejnou úřednicí.

 

Na její místo nastoupil mladý muž. I přes svůj nízký věk byl velice inteligentní, dalo se s ním bez problému hovořit o všem a především byl spravedlivý. Ach, jak nám se ulevilo!

 

Ovšem pro bývalou paní vedoucí to byla rána, ze které se nevzpamatovala.
Když byla ještě ve funkci, měla silné řeči, uměla nadávat, buzerovat, ponižovat.... Ale ve chvíli, kdy byla sesazena, se ukázalo, že vlastně vůbec nic neumí! Neuměla ani polovinu z toho, co my ostatní. Stále něco zapomínala, stále měla nějaké chyby ve své práci a její chování i přes to všechno bylo neúnosné.

 

Netrvalo to ani měsíc a bývalá vedoucí dostala padáka!
Věřím, že boží mlýny melou. Někdy sice až moc pomalu, ale melou!