Magie

Moji rodiče stále jen pracovali, nechci dopadnout jako oni

Často si vzdycháme na dnešní dobu, která se nám jeví jako velmi uspěchaná a zaměřená příliš na výkon. Moderní technologie nám totiž sice na jednu stranu usnadňují práci, ale na první pohled ušetřený čas nám jako by berou svou samotnou existencí.

Do pracovního procesu před několika málo lety vstoupila generace, jež se narodila po roce 1989, vyrůstala na prvních dostupných přenosných počítačích a různých podobných vymoženostech, a pro kterou je takový svět už samozřejmostí.

student

Jejich rodiče se ale také museli vyrovnat se změnami na pracovním trhu, které nastaly v devadesátých letech. Někteří uspěli, jiní ne.

  • Ale i ti úspěšní zaplatili kolikrát v přeneseném slova významu neadekvátní daň v podobě nedostatku času na své děti.

Dnes se podíváme na příběh studentky Jany, jež vyrůstala v rodině, kterou bychom mohli nazvat bohatou – z materiálního hlediska. Její rodiče začali totiž krátce po revoluci podnikat a skutečně se jim dařilo. Nic však nebylo zadarmo. Jana si z dětství pamatuje jen honičku za termíny a pracovní stres, který si její rodiče nosili často domů až k jídelnímu stolu, kde se prakticky nemluvilo o ničem jiném než o jejich práci. Počítače běžely téměř nonstop.

„Příští rok dokončím vysokou školu a mám přímo hrůzu z toho, co bude dál,“ říká upřímně čtyřiadvacetiletá Jana, která na své na první pohled bezproblémové dětství nevzpomíná zrovna nejlépe. „Je skvělé, když někoho práce naplňuje, ale nechci skončit jako oni, nechci svůj život strávit v práci nebo v myšlenkách na ni. Vím, že peníze jsou důležité, že se s nimi žije snadněji, ale vše má mít své meze. A teď opravdu nevím, jak si svůj život zařídit, abych žila v nějaké příjemné rovnováze...“

Jana byla vzorná školačka a později úspěšná studentka. Rodiče s ní tedy neměli žádné starosti. A možná i proto brali vše jako samozřejmost a nevěnovali jí téměř žádnou speciální pozornost, aspoň tak si to Jana myslí. „Kdybych někde za chalupou kouřila a honila kluky, asi by se zajímali víc,“ ušklíbá se.

Dlouho také byla přesvědčena, že jim práce byla přednější. A přesto že jezdili na drahé společné dovolené, vždy byla tak nějak sama. „Moje věci vždycky musely počkat,“ vzpomíná. „Vím, že se nejednalo o žádné důležité záležitosti, ale pro mě jako dítě byly důležité, i když se netýkaly práce, která nás živila.“

Ačkoliv si Jana cení smyslu pro povinnost, kterou měli její rodiče, a už také ví, že ji měli a mají rádi, protože si v dospělosti vše vyříkali, těžko si k nim dnes nalézá cestu. Ba co víc. Bojí se, aby jednou neskončila jako oni. „Všechno je v genech,“ směje se smutně při vzpomínce na ranní rituál své matky: vstát z postele, zapnout počítač, vykonat ranní hygienu a neustále odbíhat od přípravy snídaně k prokletému počítači..

A co vy, milé čtenářky, daří se vám vybalancovat čas pro práci a čas pro rodinu? A jak řešíte časové krize, které asi potkávají každou z nás? Napište nám do komentářů. Děkujeme.

Přečtěte si také:

   
25.07.2014 - Příběhy - autor: Marcela Macáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [37] zlato [*]

    Věrulinka — #36 Sml67Sml52

    superkarma: 0 28.02.2015, 18:18:20
  2. avatar
    [36] Věrulinka [*]

    Sml52 a myslí si, že jí budou lítata pečení holubi do úst, ne nebudou, bude muset makat, pokud nebude líná Sml80Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52 a nebo si nabrknout miliardáře Sml52Sml52Sml52Sml52

    1. na komentář reaguje zlato — #37
    superkarma: 0 27.07.2014, 09:04:11
  3. [35] KARLA KREPELKOVA [*]

    Jsem sice babicka,ale kdyz vidim sva vnoucata tak je mi nekdy nanic.Vim,ze jsme se honily ,ale proc?A by jsme mohly dat detem jak se rika vsechno.Me deti nestradaly.Jezdili jsme na dovolene v lete,v zime.Abych s detmi mohla jit k vode,tak jsem domaci prace dohanela po vecerech.To prakticky byla kazda druha zena.Deti pomahaly take.Dnesni zeny jsou pohodlne a deti take.Pisatelka ma stesti na rodice.Muze studovat.Bez penez rodicu by stezi mohla studovat.Sama pozna kdyz bude mit svou rodinu jaky je to zahul.

    superkarma: 0 26.07.2014, 19:09:07
  4. avatar
    [34] macasev [*]

    kobližka — #33 Sml30Sml30Sml30strach o ni nemám, ona se neztratí. narozdíl od slečny v článku ví, že práce člověka musí bavit a nikdy nám nevyčítala, že se o práci bavíme i doma, naopak zajímala se o to proč nás to tak baví a brali jsme ji i ssebou do práce. No a teď sama zkouší, co by bavilo ji.Sml16

    superkarma: 0 26.07.2014, 18:00:45
  5. avatar
    [33] kobližka [*]

    macasev — #32 Jó tak...no,v tom případě bych doporučovala dceři,aby se vydala diplomatickou cestou.Jak vidno,předpoklady k tomu má.Takhle krásně poslat někoho někam,to snad neumí ani Ladislav Špaček Sml30

    1. na komentář reaguje macasev — #34
    superkarma: 0 26.07.2014, 17:16:30
  6. avatar
    [32] macasev [*]

    kobližka — #30 Sml30Sml30Sml30 Ani kapku, je to jen zdržovací taktika od dotěrných otázek příbuzenstva a následného kázání po pravdivé odpovědi. Něco ve stylu nestarejte se, vy mě živit nebudeteSml57 no a možná i malinký dětský sen.....Sml24

    1. na komentář reaguje kobližka — #33
    superkarma: 0 26.07.2014, 15:54:04
  7. avatar
    [31] Suzanne [*]

    Nespokojenost je fascinující dar. Kdyby se jí rodiče věnovali, tak by zase mohla být traumatizovaná z přílišné péče, z hmotného nedostatku, či prostě třeba jenom z toho, že matka ráno smažila vajíčka a Jana si tolik přála ovesné vločky. Sml24

    superkarma: 0 26.07.2014, 14:50:03

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] kobližka [*]

    macasev — #25 A vy máte v rodě modrou krev,nebo jak to holku napadlo? Sml34

    1. na komentář reaguje macasev — #32
    superkarma: 0 26.07.2014, 11:42:33
  2. avatar
    [29] diblice [*]

    já teda nevím, tady si slečna stěžuje, že na ni rodiče měli málo času, ty moje si zase stěžují, že se zajímám moc a raději se mi klidí z očí

    superkarma: 0 26.07.2014, 10:18:39
  3. [28] Rikina [*]

    rendvo — #18 No ale na té stavbě to snad dělá pro vás, ne? Sml80 Nešlo by vzít syna a jet se tam za tatínkem kouknout?

    superkarma: 2 26.07.2014, 08:30:51
  4. avatar
    [27] OlgaMarie [*]

    macasev — #25 kobližka — #24 macasev — #23 Ani nevíte, jak jste mě pobavily!Sml52

    superkarma: 0 26.07.2014, 07:50:11
  5. avatar
    [26] risina [*]

    Pentlička — #9 Neumim si predstavit, ze by pro me prace byla nutne zlo. Mam stesti, ze mi obe prace delaji radost a travim v nich cas rada. Zadarmo bych je samozrejme taky nedelala, ale vubec mi nevadi, ze mi prorustaji do volneho casu. Naopak si neumim volny cas vychutnat, nemam moc rada osmitydenni letni dovolenou, nevim, co s ni, tak se behem ni o to vic venuju druhe praci...

    superkarma: 1 26.07.2014, 07:40:35
  6. avatar
    [25] macasev [*]

    kobližka — #24 Bohužel letSml80

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #27
    2. na komentář reaguje kobližka — #30
    superkarma: 0 25.07.2014, 21:43:49
  7. avatar
    [24] kobližka [*]

    macasev — #23 Let,mebo měsíců? Sml16

    1. na komentář reaguje macasev — #25
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #27
    superkarma: 0 25.07.2014, 21:29:45
  8. avatar
    [23] macasev [*]

    Moje dcera na dotaz co bude v životě dělat má jedinou odpověď "budu princezna" (pro upřesnění je jí 19Sml57)

    1. na komentář reaguje kobližka — #24
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #27
    superkarma: 0 25.07.2014, 19:58:51
  9. [22] slávenka [*]

    naše dcery nám s manželem vyčítají, že se pomalu neumíme bavit o ničem jiném, než o práci a že si neumíme "užívat" života, ale když ono to v podnikání asi ani jinak nejde, nebo to opravdu neumímeSml80

    superkarma: 0 25.07.2014, 19:19:04
  10. avatar
    [21] diblice [*]

    tak naši makali taky pořád, předělával se barák po babičce, pak ho ještě začali zvětšovat o byt pro mně, takže já měla od 13 na starosti domácnost a dvě sestry, ale zase na druhou stranu to pak vynahradili vnoučatům, dneska už je máma sama, v mém bytě bydlí můj syn a mámu děsí myšlenka, že to jako sestry jednou prodáme, že se vlastně dřeli zbytečně, no ale na druhou stranu tam nikdy nebyli samy, babička s ná mi bydlela do 86, užila si pravnoučat, já bydlela u našich 10let, dalších 10 tam bydlela sestra s dětma, teď tam už rok bydlí moje dcera se synkem, takže je to pořád plně využitý

    no a já už 16 let žiju jako selka, takže volno si dělám jak potřebuji a rozhodně nemám pocit, že bych jen dřela

    superkarma: 0 25.07.2014, 16:02:15
  11. avatar
    [20] Léthé [*]

    Rodiče ? Pamatuji si spíš jejich hádky a věčné stěhování, ale asi taky chodili do práce. Já jsem spíš měla "štěstí" v neštěstí. Ač nevystudovaná jsem pracovala od svých 15 let a na ty časy vzpomínám s odstupem času docela ráda. Vypracovala jsem se ze svou nejspíš vrozenou šikovností na místo, které mě nakonec odměnilo docela slušným důchodem, do kterého nastupuji sice o rok dříve, ale moc ráda. Nezávidím dnešním mladým, neb práce jakou jsem měla já, je spíš scifi. Měla jsem jak dostatek peněz, tak čas na děti, tak i čas si v práci ušít třeba kabátSml30 , nebo pro dcerku šaty na vystoupení. A  když jsem byla unavená tak byl čas se i prospat....jak již jsem psala...science fictionSml67[/b]

    superkarma: 1 25.07.2014, 13:31:08
  12. [19] hada [*]

    no určitě bych rodiče neodsoudila za to že pracovali. Kdyby chodili po hospodách a neměli na mě čas tak ano, ale oni přece chtěli abych se měla dobře že Sml16

    superkarma: 1 25.07.2014, 12:53:18
  13. avatar
    [18] rendvo [*]

    náš syn už tatínka taky neviděl 3 dny, protože pokaždé když přijde tak už spí a ráno vstává později než muž. No 2 dný mě to nevadilo, ale včera už jsem taky začala trochu remcat že by aspoň do 21,00 mohl dojet protože náš syn chodí spát 21,30 hod. Stavíme tak je vždy tak dlouho na stavbě. Chápu že je potřeba dostat než začne zima barák pod střechu, ale zas na druhou stranu když má muž hokej tak jde stavba stranou.A kdyby jste viděli ty smutné oči když se mě večer ptal na tátu a já zase musela odpovědět že tatínek pracujeSml80

    Myslím že práce je důležitá, ale půl hodiny ze dne nikoho nezabije když se věnuje svému dítěti.

    1. na komentář reaguje Rikina — #28
    superkarma: 0 25.07.2014, 12:50:21
  14. [17] free [*]

    Moje matka dřala za pár korun v družstevním vinohradě.  O prázdninách a každou volnou chvilku po škole a víkendech jsem jí pomáhala.  Říkávala, že musím mít školu, abych v životě nedřela stejně jako ona.   No a mám 55, jsem bez práce a jak můžu dřu na poli, aby bylo aspoň něco k snědku.

    superkarma: 3 25.07.2014, 10:41:22
  15. avatar
    [16] Žofie [*]

    Asi jsem taky krkavčí matka, syn šel ve dvou letech do jeslí, protože jsme stavěli barák a moje výplata prostě byla potřeba Sml15. Musím se ho zeptat, jestli nestrádá a jestli ho to nějak nepoznamenalo. Ono se to hezky mluví a hodnotí, pokud jede člověk sám na sebe, nemá ještě žádnou zodpovědnost a hodnotí akorát svoje rodiče. Jasně, že dítě má představu, že by to dělalo jinak a rodiče to dělají blbě. Možná by dotyčná sem mohla napsat tak za 10 let, až bude mít děti, běhat do práce, starat se o bydlení.... Záleží na úhlu pohledu.... Sml80

    superkarma: 2 25.07.2014, 10:35:46
  16. avatar
    [15] gerda [*]

    Pentlička — #9 pravdu díš.Sml22

    superkarma: 0 25.07.2014, 09:52:41
  17. [14] vladka60 [*]

    Moje mamka byla taky posedlá prací.

    superkarma: 0 25.07.2014, 09:37:49
  18. avatar
    [13] v.poho [*]

    Jana měla vždycky všeho dostatek a teď je vidět, že bohužel i dostatek času na to, aby se hnípala v hloupostech.

    Žádná rodina není ideální a kdyby její rodiče makali od rána do večera na páse ve fabrice nebo nedejbože byli na úřadě práce, teď by tady fňukala, že neměla totéž, co ostatní děti, nikdy nebyla u moře a nosila trička poděděná po sestřenicích....

    Když chce člověk naříkat, důvod si vždycky najde a jak tady psaly mnohé přede mnou, jaký si to uděláš, takový to máš. Jistě, pracovat se musí, ale míra záleží jen na nás. Vždycky je to ale něco za něco. Méně peněz, méně komfortu, více peněz, méně času.... a hlavně: vždycky je, na co naříkat.

    Takže bych Janě doporučila, aby si uvědomila hlavně to a místo naříkání se zkusila na svět dívat optimističtěji. I to je totiž naše volba.Sml16

    superkarma: 4 25.07.2014, 08:58:07
  19. [12] dadma [*]

    Bohužel je to tak pracovat se musí.Ale vše by mělo mít svůj čas a být v rovnováze.Je pravda, že lidi ,kteří podnikají na vlastní triko a všechno sami zařizují,že  nejsou až ,tak velká firma, aby měli na to lidi, tak pracují všude a to 24 hodin denně.Slečna si stěžuje na nedostatek pozornosti ze strany rodičů.Ale rodiče jí zabezpečili po materiální stránce velice dobře.Rozumím tomu, že jako dítě chcete i více pozornosti a také ten cit potřebují děti cítit i když věřím, že jí rodiče mají moc rádi.Možná kdyby měla sourozence bylo by to pro ni snažší.Jenže na druhou stranu ani děti ,kteří mají chudé rodiče, kteří nemají práci a počítají kolik housek dneska dětem mohou koupit,také někdy té lásky moc nedostávají,protože je rodina zase ve stresu,že nemají peníze.

    Já měla děti v 70-tých letech a vždy jsem měla na ně čas.Když byli malí byla jsem s nimi doma ,pak dcerka šla v pěti letech do školky a synovi bylo třiapůl roku.Já ale pracovala pouze na čtyři hodiny,abych je v polrdne vyzvedla a měli jsme na sebe čas.Když nastoupily do školy ,tak jsem si zvýšila úvazek na šest hodi.Zase abych byla doma a udělala s nimi úkoly a až teprve ,když byly na druhém stupni jsem šla pracovat na plný úvazek.Odnesl to manžel ,aby zajistil peníze pro rodinu,tak dělal hodně přesčasy a brigády.Ale pokud něco děti potřebovali byl tu pro ně.

    Pracovitost můžete mít v genech a bylo by to jedině dobře,ale jaký život si slečna zařídí záleží snad na ní.Může se sama rozhodnout co bude dělat,zda bude podnikat a nebo bude zaměstnancem a až  bude mít děti,tak se jim více věnovat.

    superkarma: 1 25.07.2014, 08:38:29
  20. avatar
    [11] Brixik [*]

    Docela ji chápu, že se cítí nejistá. Moje mamka taky hodně pracovala a někam to dotáhla, ale za cenu toho, že nemá moc jiný život. Dlouho jsem si myslela, že když nebudu mít super kariéru a nebudu ji následovat, že můj život bude stát za houby. Až teď zjišťuju, že je fajn mít kolem sebe spoustu kamarádů, mít energii si jít po práci ještě zasportovat nebo někam sednout. Vzory z rodiny jsou opravdu silné a těžko se jich člověk zbavuje. Nicméně slečna ví o problému, tak má šanci s tím něco dělat.

    superkarma: 1 25.07.2014, 08:30:14
  21. avatar
    [10] Milala [*]

    Každý si to fakt udělá,tak jak mu vyhovuje.Já mám svou práci ráda a docela se děsím dne odchodu do důchodu.Můj syn má práci jako svého koníčka a je tam  od rána do večera,ale je spokojený.Dcera bere práci jako zdroj příjmů a je spokojená taky.Manžel po dvou letech na pracáku,je šťastný,že konečně našel práci, i když dělá úplně něco jiného  mimo svou profesi.

    superkarma: 0 25.07.2014, 08:26:37
  22. avatar
    [9] Pentlička [*]

    Moji rodiče se také hodně věnovali práci, zvláště tatínek, který býval v práci od rána do večera a hodně často se u nás vedly hovory o práci. Já jsem to neměla ráda a nějak jsem se tomu vymykala. Nikdy jsem nebyla ambiciózní, cílevědomá, dravá. Do práce jsem vždycky chodila jen proto, abych si vydělala trochu peněz na živobytí a snažila jsem se, abych se zaklapnutím dveří od kanceláře, vypustila z mysli i práci (ne vždy to šlo, u duševní práce holt člověk dost často přemílá v hlavě, co a jak měl nebo neměl udělat, co bude, nebude). Taky jsem nikdy necítila potřebu vydělávat hromady peněz, stačí mi tolik, abych zaplatila bydlení, jídlo, oblečení, nějakou tu dovolenou a pár radůstek, nejsem ani konzumní typ, který by musel mít hromady věcí a furt si něco kupoval. Je pravda, že dnes je doba, kdy zaměstnavatelé svoje zaměstnance přímo sdírají, nakládají jim šíleně práce, omezují jakékoli zaměstnanecké výhody, zaměstnanec musí pracovat přes čas bezplatně a ještě být neustále na mobilu i ve svém volnu, což mi přijde hrozné. Nezávidím dnešním mladým. Těším se, až budu v důchodu a budu svobodná a volná, to jho nucené práce ze mě spadne.

    1. na komentář reaguje gerda — #15
    2. na komentář reaguje risina — #26
    superkarma: 5 25.07.2014, 08:22:57
  23. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Trochu beznadějné. Už teď se bojí, protože je to prý v genech. Na to, že je tak mladá, tak jsou ty poraženecké řeči trochu patologické.

    Když jsem "vylétla z hnízda", tak stěžejní myšlenka byla, zařídit si věci podle sebe, dělat si, co se mi líbí a jak se mi to líbí. Teprve mnohem později jsem se vrátila k modelům, které fungovaly a měla jsem je odkoukané doma a ty, které se mi nelíbily a nelíbí prostě nepraktikuji.

    superkarma: 3 25.07.2014, 07:41:14
  24. [7] Rikina [*]

    Nedaří. Ani vybalancovat, ani řešit krize. Když chci mít volný čas, musím si ho cíleně udělat, a když nestíhám, no tak prostě padám na hubu, a sedím u práce do noci, aby se to udělalo. A pokud se to nestihne ani tak, sypu tuny popela a slibuju jiné, taky šibeniční termíny. Co už, takovej je život. Sml80 Kdybych pěstovala ředkvičky, zas budu mít jiný stresy - že je moc sucho/zima/prší/žerou mi to housenky, že zase podražilo místo na farmářským trhu, a že ředkvičky nejdou na odbyt, páč v módě je teď lilek. Sml57 

    Co se týká rodiny, to už jsem prošvihla, co se dalo a to nenapravitelným způsobem, takže dneska žiju sama, nikdo na mě nečeká a tudíž mohu pracovat i po nocích. Následováníhodné to zřejmě není, a slečně nemohu poradit než aby si ujasnila, co v životě tedy chce, a šla si za tím. Jestli nechce pracovat, může se dobře vdát. Sml32  Sml80

    superkarma: 2 25.07.2014, 07:03:17
  25. avatar
    [6] gerda [*]

    kf — #5 ano, ale protože si uvědomuje, že je to špatně, tak je může vědomě nenapodobovat. Když se chce, všecko jde. Já si ale myslím, že odchod do skromnějších podmínek by byl možná taky důvod. Garsonka a život od výplaty k výplatě je přece jen něco jinéhoSml80 Vždycky je něco za něco.Sml24

    superkarma: 0 25.07.2014, 06:25:31
  26. [5] kf [*]

    gerda — #4 treba proto, ze vzorce,ktere si neseme z detstvi, jsou velmi silne? Ze se boji, ze nakonec skonci stejne jako oni? Protoze vlastne nevi, jak se ta rovnovaha mezi praci a soukromym  zivotem hleda a nachazi? Protoze je povahou asi spis pecliva a hodna holka a tusi, zeprave takovym se naklada (si nakladaji) nejvic?

    1. na komentář reaguje gerda — #6
    superkarma: 3 25.07.2014, 06:05:16
  27. avatar
    [4] gerda [*]

    Proč by měla mít hrůzu z toho, co bude dál? Nějak té větě nerozumím. Přece to záleží na ní. Studuje (jistě i úspěšně VŠ), může se osamostatnit, může se přestěhovat třeba na opačnou stranu zeměkoule a žít po svém. Nebo chce do smrti poslouchat tatínka a maminku?Sml2

    1. na komentář reaguje kf — #5
    superkarma: 0 25.07.2014, 05:21:23
  28. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    * absolvent samozrejme

    superkarma: 0 25.07.2014, 03:27:26
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    peetrax — #1 je to takove, jake si to udelas. Muj jogovy guru je basolvent filosofie, ale na vsechno se vyprdl, zije v komunite joginu na Havaji a zivi se ucenim jogy a poradanim ruznych skol a kurzu. Takze praci ma jako konicka a myslim, ze je stastny. FAKT stastny. 

    https://www.facebook.com/allowah

    superkarma: 1 25.07.2014, 03:22:43
  30. avatar
    [1] peetrax [*]

    Dnes to není o moc jiné, člověk se musí otáčet, aby si vydělal na živobytí.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #2
    superkarma: 0 25.07.2014, 00:03:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie