Čtenářka Nugyna nám poslal příběh své maminky i svůj. Byla vychovávána velmi volně a je za to své mamince vděčná.

Dobrý den přeji redakci i všem čtenářkám,

toto téma je pro mě aktuální, jelikož dítě mám a nechci zůstat jen u jednoho.

Moje maminka byla vychovávaná velmi tvrdě, dodnes nechápu, jak mohla svému otci odpustit a ještě si ho vážit. Mlátil jí za maličkosti..jako že neumyla denně boty, nesebrala smítko, kterého si všiml, nebo jen tak, že se špatně vyspal.

Dělal v chemických závodech a nechápal, že mamce chemie nešla, tak jí mlátil i za to. Musela pak docházet na psychiatrii a tam jí dávaly do pořádku a zařekla se, že své děti mlátit nebude. A taky se tak stalo.

Ale mě zase vadilo, že mi raději občas jednu nevrazila..místo toho jsem musela poslouchat hodinové vysvětlování, proč by to tak nemělo být a proč je to tak špatné. Ale vždy mi věřila. Ať jsem sešla z cesty a dala se jinou, než ona doufala..pořád mi byla oporou.

Když jsem se měla rozhodovat o svém povolání, vůbec jsem nevěděla, co bych chtěla dělat. Byla jsem vždy průměrné dítě, jen mi nešel dějepis a učitelka mi k mým 3 trojkám na konečné vysvědčení dala pětku z dějepisu, který není vlastně rozhodující se slovy, že se mám jít učit na prodavačku a že na nic jiného nemám...

Mojí maminky se tohle hodně dotklo, ale nechtěla mi do toho mluvit, myslela si, že mám na víc. Ale nechala mě zase poznat samu sebe. Šla jsem se vyučit na prodavačku a po vyučení jsem zjistila, že tuhle práci už nikdy nechci dělat.

A šla jsem do práce jako dispečerka...tam mou pozici zrušily a já zkusila telefonní operátorku. A teď jsem na mateřské. Za celou dobu byla moje maminka vždy při mě. Řekla mi vždy jen svůj názor, ale nechala mě ve všem si to zkusit. Nic mi nezakazovala. Ale teď s odstupem času si uvědomuju, jak moc to pro  ní muselo být těžké.

Ona předem věděla, že prodavačka ze mě nikdy nebude, věděla, že první moje láska není hodna mé lásky, neboť to byl feťák, ale nechala mě, abych to zjistila sama. A dobře udělala. Kdyby mě nutila, asi bych na just udělala hloupost.

Chci své děti vychovávat jako vychovávala ona. Nechám je jít si svou cestou. A pokud budou v něčem dobří, budu je v tom  jen podporovat. Musí najít hlavně sami sebe. Do ničeho je nutit nebudu. Jen budu mít těžké srdce, když budu vědět, že mé dítě udělalo velkou hloupost a musí na to přijít samo.

Nevim, zda co jsem napsala se vůbec hodí na dnešní téma, ale chtěla jsem jen tím vším říct, že bychom neměli své děti nutit do něčeho, co oni nechtějí...to je to nejhorší co můžem udělat.

Vzít jim jejich identitu... aby pak nevěděli, co vlastně chtějí.


přeji pěkný den Nugyna
Text nebyl redakčně upraven


Děkuji Nugyno za váš příspěvek. Vy mluvíte stále jen o své výchově, jako by ve vašem světě neexistoval mužský výchovný element. Jak se to líbilo vašemu tatínkovi? Co otec vašeho dítěte, ten tento názor sdílí s vámi? Víte, já mám krom 10letého syna i 18letého, a ten právě dělá jednu z obrovských chyb a já to velmi těžce nesu a rozhodně se nechci podílet na tom, že ho nechám zničit si život leností... I za cenu, že mne bude chvíli nenávidět, mu jeho počínání nebudu schvalovat. A budu ho nutit velmi tvrdými prostředky, aby tu chybu neudělal. Ale cítím, že být matk, je trochu o něčem jiném než být otec….

Dnes máme téma dne: Čím chcete, nebo byste chtěly, aby vaše děti byly. Umělci, nebo sportovci?

  • Je to jinak u holčiček a u kluků.
  • Musela jste někdy volit u sebe, nebo u dětí? Jak?
  • Nebo se má nechat dítě být, ať si dělá, co chce? Opravdu vždy?
  • Těch možných podtémat je spousta a věřím, že na ně samy upozorníte.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním ještě dnes překvapením. Počítám, že přesně v 16.00.

Reklama