Nionetin článek mi připomněl moje „telecí léta“.
Ještě mám v dobré paměti, když mi maminka ušila manšestrovou minisukni a po dojezdu na internát jsem ji o 5 cm založila, v pátek záložku vypárala a v neděli zase zakládala, protože rodičovská délka minisukně se neshodovala s momentální módou.

Z prostěradla se staly „Tuzexové“ batikované minišaty, trička s holým pupíkem (už před 20 lety) jsem pletla ze zbytků vlny ve škole pod lavicí. A u kalhot musely být nohavice dole široké nejméně 30 cm. Jelikož maminka byla dámská krejčová, vozila jsem jí látku a rozměry spolužaček a zpátky jsem vozila hotová díla.

A což teprve když mi ušila „čtyřpukáče“ to jsem byla za hvězdu. Kupovaly jsme barvy ve spreji, vystřihovaly šablony a stříkaly originály trika. Takové polokecky s fixem vyvedenými názvy hudebních skupin byly taky in. Bezva na tom všem bylo, že všechno vyšlo na pár kaček. Háčkovala jsem kabelky z umělého lýka (šly na odbyt), z kancelářských PVC desek a barevného obrázku z módního časopisu se důvtipným přehnutím a sešitím stalo „psaníčko z dovozu“. Z dekorační látky za pár šupů jsem měla exkluzivní „lacláče“, z chemlonu jsem si uháčkovala „kožíšek panenku“ i s „kožešinkou“ kolem krku. Ze starých džín se spíchnul na hlavu „širák“. Tyhlety vychytávky za pár kaček jsem mnohokrát využila, když byly děti malé a móda bylo nedostatkové zboží. V obchodech samý krimplen a dederon a já šila dětské džíny i s originál nášivkami. Díky této škole jsem byla schopná ušít i dcerám do tanečních modely za hubičku včetně plesových šatů. Naposledy jsem takhle řádila letos v březnu, kdy jsem z úplně nové příšerné „mamutí“ sukně z bezvadného materiálu ze sekáče za 10,- Kč na sebe spíchla originál plesovky během jednoho dne.

Nejhorší vzpomínky mám z doby, kdy jsem byla jako sud a móda nemóda byla jsem nucena oblékat to, do čeho jsem se vešla a ne zrovna to bylo „šik“, ale zkuste nacpat do minisukně otesánka. Teď se snažím oblékat tak středně ke svému věku, ale krátké sukně jsem nezavrhla ani teď, jen už nejsou tolik mini, neboť nejhorší je, když se říká“ „zezadu lyceum, zepředu muzeum“. Ano móda nás částečně ovládá všechny, ale musíme to brát s rozumem.

Vikina007


Zavzpomínejte i vy ostatní na módu svého dětství, či mládí! Jaké modely jste nenáviděla a co naopak jste přímo zbožňovala?
Těšíme se na vaše příběhy!

 

A nezapomeňte se zapojit do diskuse pod dnešním článkem Portrét Věry Chytilové Pokud napíšete pod článek smysluplný komentář, můžete vyhrát super dárek!

 

Reklama