Tuhle větu, jako vystřiženou ze sladkobolného románu 19. století, pronesla teprve pětatřicetiletá temperamentní a krásná mladá žena.

Tím ovšem podobnost navozující představu osamělé viktoriánské staré panny končí. Vysoká a atraktivní blondýna Simona je totiž žena, patřící do současnosti.

paní

Dokonce se třikrát (!) vdala a porodila dvě děti. Přestože si vždy myslela, že tentokrát to třeba i vyjde, že unikne své osudové, nesmyslné lásce, štěstí nenalezla ani s jedním ze svých manželů a po pár letech se vždy rozvedla. Její osudová, naprosto neperspektivní láska ji vždycky nakonec dostihla a pohltila.

Neměla sílu dál žít se svými manžely, a tak se rozváděla a rozváděla… Proč? Kvůli komu…?   

„Miluju ho od patnácti a čím dál víc. Raději budu sama a budu ho mít - nemít alespoň takhle, než se zase pár let tvářit, že je mi po chuti někdo jiný, když tomu tak ve skutečnosti není. Nebude jednoduché uživit děti - plat nic moc, kariéru zatím dělat nemohu.“

Rostislav je o 20 let starší než Simona a byl, je a zřejmě do konce života bude nejlepším kamarádem jejího otce, též umělce – malíře. Pro Simonu byl od narození cosi jako „druhý táta“, což se v pubertě převrátilo úplně někam jinam, a to z obou stran. Vše samozřejmě v přísném utajení – nikdo nic netuší. Nebo tuší, a jak to v podobných případech bývá, „hraje mrtvého brouka“, protože ví, že dvojici by odhalení ublížilo.

Scházejí se tu v hotelu, tu ve vypůjčeném bytě, a poslední Simonin manžel, se kterým se nyní rozvádí, prý už o Rostislavovi i ví, a docela s ním i srovnal (také asi proto, že si našel rovněž přítelkyni).

Jenže situace i přes relativní klid je stejně neúnosná a vyžaduje řešení…

Simona má dva kluky, jeden chodí už třetím rokem do školy a druhý se letos chystá. Nároky stoupají a alimenty „nic moc“. Simona pracuje jako učitelka v mateřské škole, a tak si jistě její výdělek dovedete představit….

„Budu žít s dětmi sama a protloukat se docela těžce, ale co nadělám…“ konstatuje Simona, „když už dál takhle žít nemohu.“

Proč se nerozvede i  Rostilav?

„Kvůli dětem, ženě, majetku...prý už je starý na to, aby ještě někde zakládal a budoval nanovo. Prý takhle dožije a basta…“ smutně dodává Simona.

Neveselý příběh a nezáviděníhodný osud, že?

Myslíte, že jednou, třeba jako žena středního věku, Simona konečně prohlédne, odmiluje se a pochopí, že tudy cesta nevede, a najde si konečně takového životního partnera, se kterým vydrží až do smrti?

 A co si myslíte o mužském aktéru příběhu? Změní někdy názor a opustí manželku, až budou děti dospělé? Já osobně si myslím, že mu tento stav naprosto vyhovuje. Simoně slíbil, že když už se po rozvodu, který právě probíhá, znovu nevdá, bude ji finančně podporovat. Alespoň malá útěcha... ale bude tomu opravdu tak?

Čtěte také:

Reklama