Nebuď hysterická! Ty jsi hrozná hysterka! Také už vám tyto věty někdy nějaký muž řekl? Asi by se divil, kdyby zažil opravdovou hysterku. To je totiž nemoc, dnes nazývaná histrionská porucha osobnosti.

hysterkaLidí s touto poruchou je docela hodně, až jsem se divila, když jsem se o hysterii začala zajímat víc. A bude asi hodně těžké s někým takovým žít. Soudím tak z vyprávění paní Jiřiny, jejíž sestra Katka touto poruchou trpí. Tedy - paní Jiřina je přesvědčená, že histrionskou poruchu má, Katka to ale odmítá a myslí si, že je všechno v pořádku. „To je na tom nejhorší, nemůžu ji přimět, aby si zašla někam k psychologovi nebo k někomu, kdo tomu rozumí. Určitě by jí to potvrdil.

Naše Katka byla zvláštní dítě odmalička. Narodila se, když mi bylo osm let, takže si všechno pamatuju, už v dětství to s ní bylo těžké. Jako miminko hodně brečela a pořád chtěla chovat, když pak trochu vyrostla, nesnášela, když se rodiče věnovali něčemu nebo někomu jinému. Pořád je otravovala až obtěžovala dotazy, chodila za nimi a neustále se vyptávala a mluvila, i mě z toho občas bolela hlava.

Podle toho, co vyprávěli rodiče, to bylo nejhorší v pubertě. Katka pořád chtěla být středem pozornosti, a tak dělala všechno možné, aby si jí pořád někdo všímal. Předváděla se před rodiči, příbuznými, kamarádkami i před kluky, postupně se s ní skoro všichni přestali bavit, protože to bylo opravdu neúnosné. Všechno přeháněla - chování, grimasy, oblečení, líčení... Často si také vymýšlela a lhala nám, urážela se a trucovala, když se jí něco nelíbilo, vždycky měla pravdu. Dětství s ní bylo hrozné! Naštěstí jsem brzy odešla z domu, takže jsem její pubertu sledovala jen zpovzdálí.

Když ji někdo moc neznal, nejdřív ji považoval za úžasnou holku. Než zjistil, že je toho moc. Když měla Katka prvního kluka, bylo jí asi patnáct, okatě před ním flirtovala s ostatními, všude se předváděla, takže toho měl brzy plné zuby. A tak to bylo i se všemi ostatními chlapci. Každého provokovala, sváděla, ale nevím, jak moc to bylo hrané, protože dneska je jí 22 let a pořád je panna. Aspoň to tvrdí. Nebo je to zase jen hra pro diváky? Opravdu nevím.

Snažím se Katce už dlouho říct, že její chování není normální. Mám kamarádku psycholožku, která mi potvrdila, že všechny tyhle projevy jsou známkou histrionské poruchy. Jak ji tam mám ale dostat, když ona jakékoliv náznaky, že by to byla porucha, odmítá?“

A co na to psycholožka psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.?

Histrionská porucha osobnosti byla dříve nazývána hysterií, hodně se jí zabýval S. Freud (mezi jeho známé dílo patří Studie o hysterii). Postihuje zejména ženy, ale i muže. Projevuje se tak, že člověk pořád potřebuje být středem pozornosti, ostatní lidi bere jen k potvrzování vlastní osoby, vlastního úspěchu, aby ho obdivovali. Ale nezajímá se o city druhých, maximálně jen tehdy, když jsou to city vůči němu samému. Takový člověk také potřebuje mít pořád kolem sebe diváky, proto dělá rozruch a divadlo. Prostě na sebe strhuje pozornost.

Ve vztazích bývají takoví lidé dost strašní. Zpočátku jsou okouzlující, zaujmou na první pohled, potom toho druhého tyranizují neustálými potřebami projevů pozornosti, náklonnosti, potvrzování vlastní osoby. Často bývají nevěrní (potřebují se utvrdit, že jsou neustále přitažliví), někdy také páchají demonstrativní sebevraždy bez úmyslu se zabít. Vztah s takovým člověkem je peklem!

A jelikož je to porucha osobnosti, postihuje člověka zpravidla na celý život. Pokud se ten dotyčný rozhodne pro terapii, je to běh na dlouhou trať a příznaky se mohou zmírnit. Ale neléčí se farmakoterapií, jen psychoterapií. Je velmi obtížné takového člověka přesvědčit, aby na terapii začal docházet.

Další články v našem magazínu:

Reklama