Jakým autíčkem jezdí naše čtenářka s nickem Dante Alighieri? To se dočtete v jejím příspěvku, za který samozřejmě moc děkujeme

Moje auto

Moje řidičské začátky byly těžké. V autoškole jsem se potila a praktické zkoušky jsem udělala až napotřetí! Musím říct, že říjen 2006 byl díky tomu nejhorším měsícem v tomto roce (říjen 2007 mimochodem taky, protože se mi rozpadl dlouholetý vztah s první láskou). Pokaždé jsem čekala na opravnou zkoušku tři týdny, takže jsem šest týdnů nespala.

Po získání řidičáku jsem získávala praxi jen velmi pomalu - řídila jsem asi tak 2x měsíčně, když jsme s rodinou jeli k babičce. To měl táta Nissan Sunny a já měla to auto moc ráda, protože mi hodně „dovolilo", nechcípalo při každém nedošlápnutí. Potom si táta koupil Kiu Sorento a já chcípala na každém semaforu 3x. Bohužel jsem při svém učení zbořila auto svému tehdejšímu příteli, protože se rozhodl, že mě naučí couvat. Práskla jsem to zadkem do stromu...

V lednu 2008 jsem si našla přítele v Českých Budějovicích (jsem Pražák) a o rok později mě přestal bavit dálkový autobus, který jsem chtě nechtě musela využívat pro přepravu za svou láskou. Musela jsem se samozřejmě podřizovat jízdnímu řádu a odjet z ČB do Prahy pokaždé dřív než bych chtěla.

Dne 9.6.2009 - den po státnicích na VŠ - jsem si konečně jela pro svoje auto, které mi sehnal táta, protože pracuje v prodejně a servisu aut a měl to hledání jednodušší, než kdybych se já plížila někde po bazarech. Mám auto po jedné známé herečce, která ho v servisu prodala na protiúčet a koupila si nové. Dokonce jsem se s ní setkala a dala jí do ruky peníze.

Je to už 15 měsíců, co spolu jezdíme, obouchala jsem tomu předek a boky - otřela jsem se asi 4x o sloupy v podzemních garážích, ale naštěstí to není vůbec vidět. Rovněž jsem si ulomila zrcátko. Taky mi nikdo neřekl, že bych měla kontrolovat tlak v gumách a po nějaké době jsem zjistila, že asi půl roku jezdím na silně podhuštěných pneumatikách.

Myslím, že teď už můžu konečně říct, že umím řídit. Jsem za volantem klidná, reaguji rychle a zabránila jsem už několika nehodám, protože se kromě řízení dokážu plnohodnotně věnovat i přemýšlení za ostatní řidiče.

Posílám fotku tý mojí nákupní tašky.

Dante Alighieri

Předvídat a myslet za ostatní řidiče je opravdu hodně důležité. Přeji vám, ať neusnete na vavřínech a vaše obezřetnost vám zůstane.

Co vy na to, milé ženy-in? Mohla byste o sobě říct, že jste dobrá řidička? Napíštete nám také něco o svých zkušenostech za volantem? Jaké auto řídíte? Jaké auto zůstane navždy ve vašem srdci?

Svoje příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama