Když jsem skončila školu, užívala jsem si ještě 2 měsíce prázdnin, a protože jsem nikdy nedostávala kapesné (ale zase jsem skoro vše potřebné měla), těšila jsem se na svoji první výplatu.

První měsíc v září, kdy už jsem pracovala, byl pro mne strašný, protože pracovat s vědomím, že ještě tento měsíc nedostanu výplatu... no nepotěší to.

Ten druhý měsíc už jsem byla celá natěšená na peníze.
Když jsem je dostala do ruky, poprvé jsem držela v ruce vlastní vydělané peníze, a kolik jich bylo? 6 800 Kč.
Představovala jsem si, jak sobě a rodině našetřím na dovolenou k moři, protože jsme ještě nikdy u moře nebyli...
Jenže penízky se rozkutálely, ani jsem nevěděla jak, a taky se stále kutálejí.
Mamce, protože ještě bydlím u rodičů, dávám každý měsíc 2 a půl tisíce.
Takže mi zbudou 4 000.
Myslela jsem si, že aspoň z toho ušetřím.
Jenže... přišly Vánoce... teď jedny narozeniny za druhými...
s přítelem si zařizujeme byt.
Sem tam koupím domů něco k snědku.

Jen se za penězi zapráší.
Můžu jen říct... že obdivuji svou mámu a vůbec všechny, že s penězi vystačí....
Myslím si, že kdyby se výplaty zvedly a ceny produktů zůstaly stejné, možná by se i lidé v domácnosti méně hádali.


 

Milá čtenářko,
to už je taková nepříjemná vlastnost peněz, že se kulájejí, až se za nimi práší.
Možná budete časem nucena vymyslet nějakou brzdu, protože se budou kutálet čím dál rychleji.
Nejlepší je obrátit směr jejich kutálení, ale to dá fušku.

Reklama