Před několika lety jsem koketovala s myšlenkou, že si nechám něco malého vytetovat a do pupíku si nechám dát také nějakou ozdobu. Žádný odpůrce se nenašel, protože moje milovaná maminka tak nějak to vše vzdala (mluvení do duše, výchovu a rozmlouvání). Jsem dospělá a mám si dělat, co chci. Pak nemám chodit brečet atd… Však to znáte. Bylo mi tenkrát 23. A přítel žádný ani na obzoru.

myš

Vykročila jsem do studia. Na doporučení známých. Pán „tetovatér“ je malíř čili umělec, tedy osoba tvůrčí a s citem. A proto jsem si řekla, jsem v dobrých rukou. Přečetla jsem si o něm, že nedávno vystavoval své obrazy v Holandsku, a tak jsem se cítila tak nějak dobře, že opravdu ví, co dělá, a nemůže se nic stát. Miluji tyrkys, a tak trochu jsem romantická duše. Zeptal se mě na mou představu. Byla jsem překvapená, že mi nevnucuje nějaké katalogy s vystříhanými obrázky typu srdce, lebka, křížek, což jsem vlastně čekala a docela mě to vykolejilo. Řekla jsem si, pane bože, jak mu mám vysvětlit, co chci, když mu to nemůžu ukázat? Ale řekla jsem něco o tyrkysu, keltském slunci a květinách, a on začal malovat!!! Řekla jsem si: On mi namaluje můj vlastní obrázek?! A bylo hotovo. Vlepil mi do dlaně 3 různé obrázky a poslal mě domů. Řekl:

„Vyberte si a přijďte za týden.“


Celý týden jsem různě převracela obrázky a přikládala na různá místa, a pak jsem se rozhodla. Při další návštěvě už mi bylo ouvej. Říkala jsem si, tak a teď to přijde… Určitě to bolí… No, ale měla jsem na to týden se připravit. Pán vyhodil zbylé dva obrázky a prohlížel si ten, který jsem si vybrala. Řekl: „Vezměte si ho a dejte si ho na nějaké viditelné místo, kde ho budete mít stále na očích, a po týdnu přijďte, a i když i potom ho budete chtít, udělám vám to…“
Bác ho. Samozřejmě mi potom vysvětlil, proč to tak udělal. A taky mi řekl, že kdybych za ním přišla, že chci vytetovat propíchnuté srdce nebo lebku apod., poslal by mě jinam. „Jsem malíř,“ řekl, „a lidská kůže je nejdražší malířské plátno na světě“.

Přišel den D. Pohodlně jsem se usadila na křeslo. No, byl to spíš takový polosed (jako na transfuzní stanici při dávání krve). Pustil mi televizi, udělal čajíček a podstrčil popelník (v té době jsem ještě kouřila, fuj). Nebudu to natahovat. První hodinu jsem byla v křeči, ta druhá hodina byla skoro bezbolestná a poslední hodinu už jsem chtěla odejít a občas mi ukápla slza. HOTOVO.
„Máte štěstí, že jsme to zvládli takhle „rychle“, jinak bychom museli pokračovat jindy, aby se barvy nerozpily," řekl. Postavil mě k zrcadlu a já jen zírala a zírala a zírala.
Pak vzal foťák a vyfotil si mě. Pak jsem zaplatila a dostala jsem instrukce, jak se léčit a mazat a koupat atd… Bolelo to, jako když máte na celém rameni velkou modřinu, a neustále vás někdo do ní bouchá. Ale pocit, že mám na ruce originál, který už nikdy nikdo jiný mít nebude, všechny ty trable spojené s tetováním rozbil.

Musím říct, že výsledek byl hezký a i moje stále remcající maminka pochvalně kývala hlavou. Je tomu už 10 let, co tetování nosím, a stále se mi líbí a mám ho ráda. Lístky jsou vystínované bílou barvou a tyrkysový kámen, který je vložený ve sluníčku, je opravdu tyrkysový!!! V létě, když jsem opálená, to vypadá krásně plasticky. Jsem spokojená a nikdy jsem nezalitovala. Můj bratr pronesl: „Až ti bude 90, tak ten obrázek bude mít úplně jinou podobu a barvu…“ jenže já říkám, že až mi bude 90 (jestli vůbec), tak mi bude úplně jedno, jak ten obrázek vypadá, budu mít jiné starosti.

 

 

 

Reklama