Ahoj v redakci,
blbá jsem byla určitě vícekrát a také jsem si vícekrát řekla "jak jsem mohla být tak blbá!"
Ale moje  PRVNÍ  NEJVÍC  litovaná blbost se projevila už před 50ti lety (fuj, to vypadá napsané hrozně)
 
V té době mi byly 3 roky a byla jsem s rodiči v Poděbradech v divadle na dětském předtsvaení s kašpárkem. Nepamatuji se o čem to bylo, ale nakonec si kašpárek přinesl na podium stoličku a vyzval přítomné děti ať se přihlásí ten, kdo se s ním chce pomazlit.
 
STRRAŠNĚ jsem ho chtěla pomazlit, tak strašně, že si všimla i maminka a začala mě pobízet , přihlas se, no tak zvedni ruku, podívek jak se ostatní hlásí......  kromě té strašné touhy se pomazlit s kašpárkem jsem se také strašně styděla a jakmile mě začala maminka pobízet, zasekla jsem se.
 
Už už jsem zvedala prstíček a vtom si už kašpárek vybral jinou holčičku..
a ona seděla na podíu na té stoličce,a kašpárek jí hopsal na klíně a já měla pocit, že už nikdy nic tak krásného nebude.
 
I dnes po té dlouhé době si vzpomínám na ten nešťastný pocit a na to jak jsem stála před divadlem a naši mi vyčítali, proč jsem se nepřihlásila když jsem to chtěla.
 
Škoda , že jsem se nepoučila a ještě mnohokrát v životě jsem byla blbá a neudělala to po čem jsem toužila, škoda, že na to aby člověk nebyl blbý musí často dospět do tak neatraktivního věku
 
 klér
 
Za příspěvek děkujeme a přejeme více smělosti v životě!
 
Reklama