Četba je krásná záliba. Já sama čtu ve volných chvílích, i když teď takových chvil zrovna moc nemám. I tady ovšem platí, že nic se nemá přehánět a všeho s mírou. Jak to dopadá, když si někdo čte pořád?

„Ach jo, už si zase čte!“ Tohle je asi nejčastější povzdech jednoho z mých známých. On sám nikdy čtenář nebyl, čte jen noviny a občas nějaký odborný časopis. A moc nechápe, jak může někdo pořád ležet v knížkách.

Přečtěte si také:

„Já už jsem na to asi alergický, a to mě vytočí máloco. Vadí mi už jen to, že někde vidím položenou knížku. Vanda je má všude - na nočním stolku, u počítače, na skříních, v kuchyni na lince. Ona čte prostě neustále, v každé volné chvíli. Vaří, něco míchá v hrnci a u toho má v druhé ruce knížku a čte. Když přijdu z práce, sedí na gauči a čte. V koupelně i na záchodě čte. Když si jdu lehnout do postele, čte... Mám pocit, že už žije jen v těch svých knížkách, snad ani nevnímá normální realitu. A mě.

číst

To je samozřejmě přehnané, protože Vanda chodí normálně do práce a jinak funguje, jisté ale je, že to s knihami přehání.

Když jí někdy nesměle navrhnu, že by si mohla přestat číst a povídat si se mnou (nebo koukat na televizi, někam jít, jet na kolo...), odpoví jen, že si musí dočíst stránku, kapitolu, popřípadě knížku. Počkej chvilku, až do dočtu..., to říká nejčastěji. Štve mě to čím dál víc.

A taky mě to mrzí, protože to vypadá, že mě vyměnila za knížky. Ona si odžívá nějaké svoje příběhy v tom, co čte, a já tam tak nějak mimochodem patřím. Ani sex už není to, co dřív, nějak jde všechno do háje.

Jak ji mám ale přesvědčit, aby se zase začala trochu víc věnovat mně? Přes to všechno ji mám pořád rád a nechci se s ní rozejít. Třeba pomůže, že si promluvíme, měla by vědět, co cítím a jak to vnímám.. A pokud to nepochopí, asi se porozhlédnu jinde.“

Další články v našem magazínu:

Reklama