Tak tohle je opravdu vtipné! Čtenářka Dimsy nám popsala, jak by asi vypadal její porod v přirozeném domácím prostředí. Skvělá představa!

Tohle by se v Praze zcela určitě stalo, kdyby člověk zrovna něco potřeboval! Moc Vám děkuju, milá Dimsy, a přeju pěkný den.


Pořád nechápu, proč některé ženy mermomocí chtějí rodit v „pohodlí“ domova.

Představa mého porodu v pohodlí domova je asi taková: Pár dní před porodem zajedu do OBI, kde koupím několik balíků igelitu, nafukovací bazének (budu rodit moderně do vody) a kýbl. Vyvařím všechna prostěradla a ručníky a vyžehlím je z obou stran, aby byly dostatečně desinfikované. Vydesinfikuji nůžky (tedy pokud se nerozhodnu pupeční šňůru překousat, pod heslem: když přirozeně, tak se vším všudy!). To vše zabalím do igelitu.

A teď to začne! První porodní bolesti na mě přijdou ve chvíli, kdy nikdo není doma.

Zavolám manželovi. Ten mě ujistí, že už jede, jen co skončí schůze. Zavolám asistentku, ta mě ujistí, že skáče do auta a je tam za minutku. Teda pokud nebude někde zácpa, nebo bouračka.

Já zatím vytáhnu igelity a zabalím do nich byt. Nafouknu bazének uprostřed obýváku, nanosím do něj kýblem vodu, vybalím prostěradla a ručníky... Kruci kam jsem dala ty nůžky! Hledám... Voda mi praskne na místě, kde jsem zrovna jako na potvoru ten igelit zapomněla natáhnout.

Asistentka ani manžel nikde.

Kleknu na kolena a vytřu tu spoušť, při pravidelném prodýchávání bolestí.

Volá asistentka, že uvízla na Jižní spojce.

Chodím po bytě, držím se střídavě za kříž a za břicho.

Volá manžel, že už jede. Upozorňuju ho, že spojka je zacpaná. Vezme to prý jinudy. Když položím telefon, napadne mě, že když je zacpaná spojka, bude to všude stejné.

V bolestech se omylem opřu o okraj bazénku. Voda se rozlije po obýváku a zateče pod igelit. Házím na to prostěradla a ručníky, abych nevytopila sousedy. Zase nevím, kam jsem dala ty zatracený nůžky!

Zoufale chodím po bytě, občas lezu po čtyřech, nevím, jestli už mám vlézt do toho bazénku, nebo ještě ne.

Hledám telefon.

Volám asistentku, ta to nebere.

Volám manžela. Slyším „Už jedu, ale je to zacpaný.“

Brečím...

Volám 155.

Sanitka je před domem za pět minut. V nemocnici jsme za deset. Na porodním sále za dvě.

Ani si nestačím uvědomit, kolik doktorů a sester a „cizích“ lidí je okolo. Je mi jedno, že ležím „nepřirozeně“ na zádech a neráchám se v bazénku...

Přinesou mi čisté dítě, převezou mě na pokoj. Všude okolo je uklizeno, čisto. Ne jako teď u mě doma.

Přijíždí manžel.

Za hodinu po něm asistentka...

Ještě, že už nikdy rodit nebudu. To dilema, jestli rodit doma nebo v porodnici by mě snad zabilo!

Dimsy

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne je: Domácí porody

  • Co si myslíte o domácích porodech?
  • Kde jste rodily?
  • Co vám vadilo?
  • Rodily byste doma?

Prosím, další příspěvky už neposílejte. V 16 hodin se dozvíte, kdo vyhrál dnešní dárek: dětské čistící mléko PRIMALBA od firmy A-DERMA.

mlik

Reklama