Bulvár

Moje pravoslavné Vánoce

Vánoce jako Vánoce, ty pravoslavné jsem slavila s českým pravoslavným arcibiskupem, vladykou Kryštofem, kterého znám už mnoho let. Sedíme u stolu v jeho rezidenci, na stole je mísa se smaženým kaprem, pečená zelenina, bramborový salát, kandované ovoce, sladké pirohy, každý na přivítanou dostaneme stopku pětihvězdičkové metaxy. Je 7. ledna.

christmasNenechte se ale mýlit, podle juliánského kalendáře je dnes 24. prosince, takže Vánoce vlastně probíhají úplně stejně jako u nás. Jen stromeček si pravoslavní nezdobí baňkami, ale jen trochu řetězy. Je to proto, aby zdůraznili chudobu Ježíšovu.

„V České republice jsme k menšinám tolerantní, takže i když Vánoce oficiálně slavíme podle současného gregoriánského kalendáře stejně jako všichni křesťané, pro zdejší ruskou, srbskou a ukrajinskou menšinu děláme další Vánoce i 6.-7. ledna. Šestého večer se oslavuje takzvaný šočelnik, což je předvečer narození Krista. Je to velká liturgie, něco na způsob půlnoční mše, i když v tomto případě ji sloužím odpoledne,“ vysvětluje český arcibiskup, jehož oficiální oslovení by mělo znít Jeho Vysokopřeosvícenost či Blaženost. Všichni mu ale říkají Vladyko.

My jen blaženě pojídáme dobroty uvařené biskupskou kuchyní a posloucháme výklad o českých pravoslavných Vánocích. Do debaty se zapojila i vladykova tajemnice Eva Šuvarská, která má za úkol komunikovat s médii. „Za jediný velký rozdíl mezi katolickými a pravoslavnými Vánoci považuji přísný půst, který pravoslavní mají dodržovat celých šest týdnů před šočelnikem. Spočívá to v zákazu konzumace živočišných bílkovin, to znamená nejen masa, ale i vajec, sýra, mléčných výrobků, ryb. V EU to ale mají ortodoxní těžké, protože musí překonat i nástrahy Vánoc podle gregoriánského kalendáře a hlavně pak oslavu Nového roku – jolku. A tak si myslím, že správný půst už dokáže dodržet jen hrstka těch nejvytrvalejších,“ se smíchem vysvětluje.

Ještě že už je po půstu, který se na svaté půdě dodržuje bez reptání a zcela samozřejmě. I když – před lety jsem se čtrnáct dní stravovala jen po pravoslavných klášterech, kde maso na stůl nepřišlo ani jednou, a musím říct, že jsem si v životě tak nepochutnala. Ovčí sýry, papriky, rajčata, cibule, česnek, lilky, domácí chleba… pohádka.

Teď ale sedíme nakrmeni rybou a zeleninou a upíjíme z pohárků zlatou Metaxu z Řecka – dar věřících. U stolu plyne tichý klidný hovor, občas si někdo zahřeší vtipem o pravoslaví, takže žádná škrobená důstojnost. Když odcházím, mám příjemný pocit smysluplně stráveného večera. Jako dárek si od Vladyky odnáším láhev speciálního arcibiskupského vína.

Tak to byly moje pravoslavné Vánoce.  

   
11.01.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme