Bulvár

Moje poslední nikdy

Říká se, nikdy neříkej nikdy. Jak to funguje v praxi, nádherně popsala další čtenářka. Přečtěte si o její stěhovací anabázi. Kde myslíte, že skončila?

Já jsem se narodila a do nějakých dvaceti žila ve městě na Moravě, celkem spokojeně v rodinném domku. Vychodila jsem školu, našla si práci... A jak je známo o Moravácích - říkala jsem: „Nikdy bych nemohla bydlet v Praze." 

Rok se s rokem sešel a já se stěhovala - do Prahy. A zase přišlo na moje oblíbené „Já a vesnice? No to nikdy, tam bych žít nemohla." Pár let jsme si tam žili v klidné čtvrti, pořídili si psa, pak dítě... a znova jsme se stěhovali... Žijeme na vesnici tak 20 km od Prahy a je nám tam dobře. Dneska už bych neměnila. Je fakt, že k nám jede autobus „ráno a ve středu“, obchod tam sice máme - má základní věci, ale prodavačka si nemůže vzít dovolenou, jinak jsme bez chleba...

Děti od 1. třídy jezdí autobusem do školy, do školky jsme se vozili autem - ale zase se projevily vesnické vztahy - jezdila jedna mamina a vozila 5 dětí... Střídaly jsme, se kdo ráno, kdo odpoledne, a fungovalo to. Klasická venkovská zábava - dobrovolní hasiči - jo jo, už k nim taky patřím a moje děti taky... Je tam veselo. :-)  

Ve městě nenajdu takový klid - vracím se z práce kolem páté hodiny - a nic není lepší než kafe na terase, sedím, koukám a relaxuji, než vlítnu zase na „druhou směnu“ doma. Není fajn z rozpáleného letního velkoměsta prchnout do stínu stromů, zchladit se v bazénu (nebo v rybníku) a v podvečer se jít projít se psem do lesa? Jak to dokáže uklidnit stresované nervy z práce... A nesmím zapomenout na největšího koníčka - moji zahradu. Jako mládě jsem mámu nechápala, proč se vrtá v hlíně. Teď už to vím. Ne, opravdu bych neměnila.

P.S.: Moje poslední „nikdy“ - byly slepice. Já bych přece nemohla...  Ale mohla... :-)

Jak já vám rozumím. A mimochodem, už ty slepičky máte? A kolik snášejí?

Co tomu říkáte, milé čtenářky? To má tak někdo štěstí. Máte podobný příběh se šťastným koncem? Tak se pochlubte a napište na adresu: redakce@zena-in.cz.

Dnešní téma ještě nekončí a dárky jsou moc pěkné

   
10.11.2009 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Hanďule [*]

    myše — #2 Sml52Sml67

    superkarma: 0 10.11.2009, 23:58:02
  2. avatar
    [4] Sonne [*]

    myše — #2 Sml30 Sml67 Moc pěkný článek! A heslem NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY se už pár let řídím, protože se mi tahle životní pravda už párkrát potvrdila a opravdu NIKDY nevíš...

    superkarma: 0 10.11.2009, 22:03:41
  3. avatar
    [3] myše [*]

    jo, příhod z vesnice, jak to tady funguje a jak ne mám plný pytel... člověk občas kroutí hlavou a nechápe...

    ale je to tak.

    já zase nechápu paneláky a život tam.Sml22

    superkarma: 0 10.11.2009, 16:07:29
  4. avatar
    [2] myše [*]

    moje Dorotky? opravdu jsem tvrdila, že já do kurníku nepolezu a vajíčka taky sbírat nebudu, jelikož se slepic bojím že mě klofnou...Sml30

    Občas klofnou, to jo, jsou to snad nejpitomější zvířata na zemi, ale stejně je mám ráda a chodím za nimi nebo na ně jenom tak koukám... mají se dobře - výběh na pole, žrádýlko jedna báseň, hrabou se v kompostu...

    Mám jich jenom 6 (na každého člena rodiny jednaSml16) a naprosto nám to stačí a ještě nosím do práce rozmazleným pražákům bio-vejceSml52

    1. na komentář reaguje Sonne — #4
    2. na komentář reaguje Hanďule — #5
    superkarma: 0 10.11.2009, 16:06:22
  5. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml67Sml67Sml67 mluvíš mi z duše Sml67Sml67Sml67Sml30, já jsem sice neříkala nikdy, měla jsem to naopak, ale je to prostě jiný a klidný život na vesnici Sml67

    superkarma: 0 10.11.2009, 14:33:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme