Moje mindráky a jak jsem se jich zbavila

Už od dětství jsem byla povahou introvert, tj. uzavřený, nespolečenský člověk. Takový člověk se také dost pozoruje a hlavně si nevěří. Nedávno jsem si našla na internetu, že jsem vlastně trpěla sociální fobií - tj. strachem z lidí.

Nemyslím si, že jsem ošklivá, ale zkrátka jsem si nevěřila ani co se týká vzhledu, ani co se týká schopností. To se ještě zhoršilo po narození dcery, když jsem přibrala asi 15 kg a ne a ne se jich zbavit.

Jak jsem se svých mindráků zbavila?(Nebo aspoň většiny?) Docela kuriózním způsobem. Před pár lety jsem měla autonehodu a po ní jsem zůstala na vozíku ochrnutá na větší část těla. Změna nenastala hned, ale postupně jsem se stala průbojnější (možná i proto, že jsem musela bojovat za svá práva a hlavně za získání tzv. osobní asistence, abych mohla zůstat doma se svojí dcerou a rodiči a nemusela někam do ústavu) a hlavně jsem si uvědomila, že většina mých dřívějších mindráků byla v porovnání se současnými problémy naprostými hloupostmi.

Po úrazu jsem zhubla, a i když občas nějaké to kilo přiberu, zkrátka chvíli držím dietu, omezím množství jídla a bez problému zhubnu.

Nevím, jak je to možné, ale zbavila jsem se i sociální fobie - už mně nedělá problémy navázat kontakt a hovořit s jakýmkoliv člověkem.

No a pár dalších mindráků - jako že nemám dokonalou pleť a že se mně rychle mastí vlasy - to už jsou úplné "prkotiny".

Jana

Milá Jano,
moc a moc vám fandím. Váš příspěvek by se k tomu dal tesat zlatým písmem do kamene. Spousta mindráků je způsobena tím, že v dnešní konzumní společnosti prostě nemáme žádné pořádné starosti. Když se dříve muselo denně vyrazit do továrny, předtím na pole a ještě předtím na sběr plodů, nebyl čas zbytečně se pozorovat, lidé se museli ohánět.

Dnes naopak máme času tolik, až to není hezké (i když každý tvrdí, že ho nemá) a máme čas rozebírat ty prkotiny.

Vy jste se, Jano, dostala někam, kam mnoho z nás ani nenahlédne, a jste úžasná, že jste to zvládla takhle skvěle. Ještě jednou – blahopřeji vám k tomu, je to skvělé.

18.08.2006 - Společnost - autor: Richard Klíčník

starší příspěvky » konec >
Stránky: 2 1

[44] monca13 [*]

bokul: díky za přání a já ti zase naopak přeji pevné zdraví a štěstí v životě
karma: 0 19.08.2006, 16:24:07
[43] monca13 [*]

RenataF: asi jste měly podobný osud
karma: 0 19.08.2006, 08:32:48
[42] monca13 [*]

petra1975: díky za přání, doufám, že syn se uzdravil a přeji zdraví celé tvé rodině, protože člověk si ho častozačne opravdu vážit, až o něj přijde
karma: 0 19.08.2006, 08:29:16
[40] RenataF [*]

petra1975: tomu nerozumín, tato slova jsem použila viz příspěvek č. 3 ???
karma: 0 18.08.2006, 21:01:37
[39] bokul [*]

Priznam se, ze jsem take zazila nekolik zivotnich zlomu a ackoli (Bohu diky) na tom voziku zatim jeste nejsem, tak svet s kazdym zlomem chapu jinak a verim ze lepe. Mnohdy mi i ten jiny pohled na svet pomohl uspet. Jani, drzim palecky at mas vzdy silu se vsim bojovat!
karma: 0 18.08.2006, 21:01:03
[37] Vera.Macík [*]

Kocicka: aby to nebylo zase jenom na chvilku. Tohle si musí každý zapsat do srdíčka. Každý kouká s otevřenou
karma: 0 18.08.2006, 17:10:29

starší příspěvky » konec >
Stránky: 2 1

[36] monca13 [*]

Asdareel: taky děkuju
karma: 0 18.08.2006, 17:07:49
[35] monca13 [*]

statid: tak to moc držím palce
karma: 0 18.08.2006, 17:06:52
[34] LudPa [*]

Vždycky,když něco takového čtu,připadám si trapně,že se mi něco nelíbilo a vlastně prkotina.
karma: 0 18.08.2006, 15:54:49
[32] monca13 [*]

Dedida: to je ale asi normální a lidské
karma: 0 18.08.2006, 15:35:12
[31] Handa [*]

Občas by se měl člověk zamyslet, pak by svoje problémy viděl jinak. Já se také někdy trápím něším úplně zbytečným v porovnání s problémy jiných.
Jano, hodně
karma: 0 18.08.2006, 15:30:08
[30] Kocicka [*]

jo, takovádle věc hned otočí pohled na svět
karma: 0 18.08.2006, 13:53:33
[29] edith1975 [*]

Dedida: To je fakt.
karma: 0 18.08.2006, 12:51:24
[28] Dedida [*]

To bychom nebyli my, lidičky! Teprve tehdy, kdy máme fakt problém, si začneme uvědomovat malichernost těch "problémů" předchozích! Bohužel, brzy nám pak zase odtrne!
karma: 0 18.08.2006, 11:50:13
[27] markousek [*]

je škoda,že jsi to zjistila,až když jsi musela bojovat o právo být se svou rodinou a dětmi,ale moc ti fandím a jsi moc statečná.Přeju ti moc štěstí
karma: 0 18.08.2006, 11:48:51
[25] Asdareel [*]

Tak hodně štěstí
karma: 0 18.08.2006, 11:34:42
[24] zindule [*]

hodně štěstí
karma: 0 18.08.2006, 11:10:23
[23] georg [*]

Klobouk dolů, držím palce a přeji hodně zdraví a síly do dalších dnů
karma: 0 18.08.2006, 10:46:39
[21] Zuzana N. [*]

pěkný článek , hodně
karma: 0 18.08.2006, 10:36:54
[19] monca13 [*]

Zzuzzka: taky se divím, že to dřív nešlo, ale zkrátka nešlo
karma: 0 18.08.2006, 10:32:34
[18] monca13 [*]

xantypa: přesně tak
karma: 0 18.08.2006, 10:31:03
[17] monca13 [*]

xjannickax: díky, ale když už se něco takového stane, člověk má jen dvě možnosti - buď to vzdát nebo se s tím snažit poprat, vyrovnat se s tím asi nedá v žádném případě
karma: 0 18.08.2006, 10:30:12
[16] anas [*]

moc vám fandím!!!
karma: 0 18.08.2006, 10:08:20
[15] FAXÍK [*]

Obdiv a pěkný článek,přeji moc štěstíčka.
karma: 0 18.08.2006, 10:04:57
[12] jitkamarsalkova [*]

máš můj obdiv
karma: 0 18.08.2006, 09:59:45
[11] xantypa [*]

az tehndy si clovek uvedomi ze predtim velke problemy jsou vlastne horzny picovinky
karma: 0 18.08.2006, 09:59:33
[10] xantypa [*]

krasne napsane a hlavne obidvuju tu silu doknce i ukapla
karma: 0 18.08.2006, 09:58:48
[9] Zzuzzka [*]

Škoda, že to všechno musel změnit tak vážný úraz! Máš můj obdiv!
karma: 0 18.08.2006, 09:55:20
[8] Janecka [*]

Dost mě článek vzal u srdíčka a strašně moc blahopřeji v překonání sebe sama
karma: 0 18.08.2006, 09:53:01
[7] Anai [*]

Obdivuju Tě a přeju moc a moc
karma: 0 18.08.2006, 09:50:53
[6] berulinka [*]

Jani,musíš být silná osobnost,přeju ti jen samé štěstí v životě
karma: 0 18.08.2006, 09:48:38
[5] bonda [*]

Tak průbojnější jsem se taky stala po tom, co jsem se znovu narodila. To se i moje okolí divilo, kde se ve mně ta bojovnost vzala. Janě moc fandím.
karma: 0 18.08.2006, 09:47:51
[4] fructia [*]

Naprosto souhlasím. Já na se na sobě snažím vidět chyby, které můžu odstranit, ale jsou to jen blbůstky. Abych si řekla pravdu, že jde o malichernosti, na to mi stačí i obyčejná nemoc, kdy se necítím dobře.
karma: 0 18.08.2006, 09:35:34
[3] RenataF [*]

Vím o čem Jana píše. Taky jsem řešila spoustu "prkotin", které pro mne přestaly existovat v momentě, když nám vážně onemocněl syn. S takovými zkušenostmi a zážitky se v člověku většinou něco změní. Janě přeji hodně životního optimismu.
karma: 0 18.08.2006, 09:34:35
[2] xjannickax [*]

úžasně silná žena!
karma: 0 18.08.2006, 09:33:06
[1] Olca [*]

je to tak, tatka vzdycky rika, ze nemaj co delat tak si vymysli
karma: 0 18.08.2006, 09:32:03