Rodina

Moje miminko má rozštěp patra

Asi každá maminka se modlí, aby její děťátko, které nosí pod srdcem, bylo zdravé. Díky bohu tomu tak skutečně ve většině případů je, ale většina případů neznamená 100 %.

 

Když se mi narodil Adámek a já ležela celá šťastná na porodním sále, ani ve snu mě nenapadlo, že se za pár minut dozvím, že má rozštěp patra. (Proč by také měl mít nějakou vrozenou vadu, když veškeré testy byly v pořádku?)

 

Pravdou je, že když mně a manželovi přišla dětská lékařka říct, že má syn rozštěp, nijak to se mnou nezamávalo.

Mělo by? Syn byl jinak zdravý, vada byla skrytá, čili já tuto informaci vzala jako fakt – stalo se stalo – a věřte, že mi to nijak nezkazilo radost z toho, že mám krásné, zdravé miminko.

(Ano, brala jsem to tak, že je syn zdravý. Vada mu neohrožovala život a bylo to krásné donošené dítě).

 

Pochopitelně, že rozštěp měkkého patra má veliký vliv na kojení. Dítě totiž díky vadě není schopné vysávat z prsu mléko – nedokáže vytvořit takový tlak, aby mléko z prsu teklo – takže jsem se sestřičkou v porodnici přišly na úžasný zlepšovák. Já mléko odsávala, ona ho přelila do kojenecké láhve, která měla dudlík s prostřiženým otvorem. Otvorem dost velikým na to, aby mléko vytékalo samo a Adámek nemusel sát ;o)

 

Když byly malému tři měsíce, jeli jsme na kontrolu a na vyšetření do Vinohradské nemocnice, kde nám řekli, že operace patra se provádí až ve třech letech. Dostali jsme také několik pokynů, které jsme museli dodržovat:

-          dítě si nesmí cucat prsty

-          nesmí mít dudlíka

-          nesmí spát na břiše

 

Když budu upřímná, ne vždy se nám podařilo tyto pokyny dodržet na 100 %, ale snažili jsme, co to šlo.

 

Na kliniku plastické chirurgie jsme dojížděli na pravidelné kontroly a po třech letech jsme dostali termín nástupu na operaci.

Pochopitelně jsme absolvovali řadu vyšetření (krevní obraz, vyšetření pediatra apod.) a můžu vám říci, že Adam byl tak statečný, až by to vyrazilo dech.

 

Do nemocnice jsme nastoupili v úterý, v mrazivý únorový den a naštěstí jsem měla tu možnost, být v nemocnici se synem, což mi skutečně spadl kámen ze srdce.

 

Při nástupu jsme opět prošli vyšetřením, tentokrát i zubařským a posléze se zabydleli na nemocničním pokoji.

Věřte, nebylo mi ani trochu dobře. Žaludek jsem měla sevřený, srdce nepřestávalo bít na poplach, ale štěstěna mi přihrála perfektní spolubydlící s chlapečkem, jen o rok starším, než byl ten můj.

 

První den jsem přečkala s nervozitou v celém těle, ale navenek jsem byla tou nejveselejší maminkou. Adámkovi jsem ukazovala nemocniční hračky, pobíhali jsme spolu po chodbě, hráli si a myslím, že synek z našeho nástupu nebyl nijak vyděšený či plný strachu.

 

Sestřičky i doktoři byli naprosto úžasní a za to jim patří můj dík. Moc pomohli nejen mně, ale především všem dětem (a že jich tam bylo!), které měli před, či po operaci.

 

Ve středu ráno nás čekal okamžik „O“.

Adámek měl naplánovanou operaci na devátou ráno, takže již od šesté hodiny ranní jsme měli frmol. Vysprchovat, umýt vlásky, zkrátka podstoupit kompletní předoperační hygienu.

 

Poté synek dostal kapičky, které ho měly uklidnit. No... nevím, zda na jiné děti skutečně účinkovaly tak, jak měly, ale u nás spustily záchvaty vzteku, rozzuření a stále křiklavého „Nechci!...“

S vypětím všech sil jsme tento stav přečkali a pak už si syna odvezli na operační sál.

 

Lékařem nám bylo sděleno, že pokud by Adam měl tak veliké krční mandle, že by překážely v operaci, budou mu je muset nejprve vytrhnout a až poté (zhruba po měsíci) by následovala sama operace patra.

Tahle věta mou nervozitu vehnala až na pokraj únosnosti a já se rozbrečela jak malé dítě. Myslela jsem, že syn to bude už mít vše za sebou a teď se dozvídám, že může nastat tohle?

Asi díky tomu, že jsem se snažila být silná a před synkem stále veselá, přišel absolutní zlom a já vzlykala a vzlykala a vzlykala.

Věděla jsem, že takováto operace není nebezpečná a že je daleko, daleko horších nemocí, které děti postihují, ale přesto.... Operovali přeci mého chlapečka!

 

Vše dopadlo naštěstí dobře. Mandle zůstaly na svém místě a Adámek byl po hodině převezen na JIP.

Operace se vydařila a mé nervy si trochu oddychly.

 

Proč jen trochu?

Na JIP jsem pochopitelně v den operace nemohla, takže mě i manžela sestry poslaly domů.

Musela jsem být hrozně otravná, protože jsem co chvíli volala do nemocnice a ptala se na stav mého syna (naštěstí jsem o několik dní později dozvěděla, že tohle dělá většina maminek a že sestřičky už jsou na to zvyklé ;o) ), a pochopitelně, celou noc jsem nezamhouřila ani oko.

 

Druhý den ráno mi volala lékařka, že se synovi daří dobře a že se mohu k němu vrátit do nemocnice a být tam s ním až do dne propuštění.

 

Čtyři dny byl Adámek na JIP, kde jsem s ním trávila celý den - jen na noc chodila spát do svého pokoje přes chodbu - a díky pravidelným návštěvám manžela jsem se dobíjela energií, optimismem a sílou.

 

Pochopitelně i po operaci na mě přišly chvíle, kdy se mi chtělo hrozně brečet a nejraději bych vzala synka a utekla s ním domů. Ale pokaždé jsem se snažila s tímto stavem co nejrychleji porvat a zahnat ho pryč z mé mysli.

Říkala jsem si, že nemám právo tu brečet jako malá holka, ale naopak být silnou matkou, která je oporou pro své dítě. Tohle přesvědčení mi většinou pomohlo se fofrem uklidnit, zahnat slzy a nasadit úsměv při čtení pohádek ;o)

 

V nemocnici jsme strávili jedenáct dní. Já si tam našla kamarádku, Adámek kamarády a nyní už na ty chvíle vzpomínám s úsměvem a s podivnou nostalgií.

 

Dnes jsou Adámkovi čtyři roky a věřte, nebo ne, jeho patro vypadá, jako by nikdy žádný rozštěp ani neexistoval.

Pravdou je, že stále chodíme na logopedii, protože děti s rozštěpovou vadou mají problémy s výslovností, ale i ta už je na dobré cestě.

 

Závěrem bych chtěla poděkovat celému kolektivu dětské plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Díky za vaši péči, díky za váš přístup, díky za to, co pro naše děti děláte.

 

   
08.03.2005 - Těhotenství a porod - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [47] Mánička [*]

    Hanula_m: myslím, že ve 27. týdnu už se strachuješ zbytečně... na vrozené vady se myslím dá "zadělat" jen v prvním trimestru... teď už Tvoje mimčo jenom roste a nabírá na síle

    superkarma: 0 10.03.2005, 07:52:54
  2. avatar
    [44] Mánička [*]

    Holky já tedy nevím, ale co by pisatelka podle vás měla dělat, i kdyby to nakrásně zjistili, že malej má rozštěp patra... nejsem žádný odborník, ale v dnešní době je to snad záležitost spíš estetická, ne? Nějak si nedovedu představit, že by kvůli takový "prkotině" mohla nějaká mamča jít na interrupci

    Jinak co se týče pobytu v nemocnici, tak jsem téměř musela zatlačit slzu.... můj syn se narodil s vrozenou vadou ledviny (mmch zjištěná byla už 2 měsíce před narozením) a na operaci byl ve třinácti měsících... ty tři hodiny, co byl na sále, byly ty nejdelší v mým dosavadním životě... ale ja JIP jsem s ním mohla být hned potom, co ho přivezli ze sálu. Myslela jsem si, že u malých dětí je to normální, ale asi ne...

    superkarma: 0 08.03.2005, 21:11:17
  3. avatar
    [42] Visnery [*]

    Můj kamarád má rozštěp horního patra, rtu i nosu. Má obrovský talent a přesto se na konzervatoř nedostal a jako důvod mu bylos děleno "kosmetická vada" - měla jsem chuť toho pedagoga zabít!!! Když jsem pak viděla Horem pádem a kde Macháčkovi udělali rozštěp schválně...´tenhle by ho měl aspoň pravý!

    superkarma: 0 08.03.2005, 12:31:01
  4. avatar
    [38] Žábina [*]

    Lowel: no ona asi myslela vyříznout, právě při té operaci..ale pak by vlastně tu operaci patra nemohli dělat, tak nechápu proč ty mandle nevyřešili dřív...
    Adámek měl štěstí, mandle velké neměl, ale kdyby měl ,tak by se kvůli tomu zrušila celá operace a v niveč by přišly složitý předoperační vyšetření

    superkarma: 0 08.03.2005, 10:59:20
  5. avatar
    [35] Gabi [*]

    Prima, že to dobře dopadlo.
    Jen nechápu dvě věci.
    a) problém s krmením dětí s rozstěpem je přece poměrně známý, proč na to nejsou sestry na novorozeneckém přímo školené a nemají vhodné pomůcky?
    b) proč v rámci předoperačních vyšetření neokoukl někdo i krční mandle?

    superkarma: 0 08.03.2005, 10:11:05
  6. [31] Jana 01 [*]

    Jsem moc ráda, že moje děti na žádnou operaci zatím nemusely, ikdyž i tak jsme si, jako většina maminek, s doktorama užily svoje (Vojtovo cvičení, vdechování protiastmatických aerosolů, ortopedické cvičení a nákup speciálních vložek a další starosti). Kamarádka má dítě s rozštěpem přirození, měla to horší, než autorka článku, protože museli jet celkem asi čtyřikrát na operaci přes celou republiku až do Prahy. Ta porucha zdánlivě nevadila, ale občas přinášela urologické problémy, záněty močového měchýře nebo i ledvin. Takže si moc oddychne, až to budou mít v těch necelých šesti letech konečně za sebou.

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:47:30
  7. [28] Majkii [*]

    Kakika : my sme si s manzelom nechali urobit geneticke testy a pan doktor sa nam pytal, ci niekto v rodine nemal rozstep pusy. Myslis ze je to dedicne? Ma to este niekto vo vasej rodine alebo len mamina?

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:23:04
  8. [27] Majkii [*]

    Poznala som holku ktora mala rozstep, na operaciu ju u nas vzali az niekedy v 10 rokoch, aj tak to nebola potom ziadna slava, pusinku nema ako ine deti. Myslim ze vela zavisi aj od sikovnosti plast. chirurgov. Ale na Adamkovi to vobec nevidno, krasny chlapcek

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:19:37
  9. avatar
    [26] Žábina [*]

    Když mu dělali předoperační vyšetření, proč mu taky na ORL nevyšetřili velikost mandle? to se přece dělá běžně, na operačním sále až před samotnou operací mě to přijde divné....

    jinak moc hezky napsaný článek

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:18:57
  10. avatar
    [25] emma [*]

    misam: nejen, že neodhalí všechny vady, ale někdy dokonce vyjdou testy pozitivně, ale narodí se zdravé dítě. a pak běžte třeba podle těch testů na interrupci... a stejně se třeba amniocentéza neprovádí všem matkám (pouze při nějakém podezření nebo ve věku nad 30 let), takže se ani na některé vady nemůže přijít

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:04:25
  11. avatar
    [24] Markýza [*]

    Náš malý si ve třech letech roztrhl měkké patro, šili mu to v nemocnici na krčním, já tam sním být nemohla, ale za tři dny ho půstili domů. Jen jsme museli chodit na penicilínové injekce, aby nedostal zánět.

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:03:51
  12. avatar
    [23] Markýza [*]

    Markéto

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:01:16
  13. avatar
    [19] Arči [*]

    přeju zdraví a pevné nervy. Článek se mi moc líbil.

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:13:47
  14. avatar
    [18] Suzanne [*]

    Přeju moc štěstí!!!
    Jen se ptám, proč si spousta lidí myslí, že nemá právo plakat Ne třeba před malým, ale máš právo na pláč, není na něm vůbec nic špatného

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:11:24
  15. avatar
    [17] koza roza [*]

    Moc, moc, moc

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:03:42
  16. avatar
    [15] Hanela [*]

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:41:09
  17. avatar
    [14] sara.l [*]

    tak to je skvělé,že to dopadlo dobře....ty nervy,které musí mamina zažít když s něco je jsou strašné,ale vy už to máte za sebou u nás v ulici je kluk taky měl stejný problém,rodiče se hrozně styděli..a dnes když potkávám na ulici stejného,ale 16ti-letého mladíka tak nikdo nic nepozná....vypadá skvěle a nikdo neví,že nějaký rozštěp měl

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:38:10
  18. avatar
    [13] Olina [*]

    Taky přeju hodně
    Jedna mamky kamarádka má syna a jeho holka čeká tuším v květnu mimčo. No a před nedávnem jim řekli, že zjistili, že to mimčo má rozštěp patra a rtu. A do tý doby taky byly všechny testy vpořádku.

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:35:00
  19. avatar
    [11] Pajinka [*]

    Taky přeji hodně a zdravíčka.

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:23:44
  20. avatar
    [10] Mab [*]

    Přeju Vám hodně štěstí a hlavně zdraví. Jen bych nesouhlasila s tím, že maminka nemá právo brečet jak malá holka. Právě že má! Každý přece ze sebe potřebujeme dostat svůj strach a bolest. A slzy vše smyjí.

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:18:03
  21. [9] Sárra [*]

    moc hezky napsané, přeji hodně zdravíčka a pohody

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:08:55
  22. avatar
    [8] Zuzana N. [*]

    Moc hezky napsané.....přeji hodně štěstí oběma

    superkarma: 0 08.03.2005, 06:09:31
  23. avatar
    [6] Léthé [*]

    superkarma: 0 08.03.2005, 04:09:27
  24. avatar
    [5] Eva_CZ [*]

    Jste oba uzasni! Moc stesti!

    Taky mam Adama - uz je plnolety i tady, bylo mu prave 21 let...

    superkarma: 0 08.03.2005, 02:27:58
  25. avatar
    [3] elfos [*]

    Moc hezky jsi to napsala, Markétko
    Přeji vám oběma i nadále spoustu pohody a sluníčka (právě ta pohoda a optimismus z Tvého povídání krásně vyzařují )

    superkarma: 0 08.03.2005, 01:25:53
  26. avatar
    [1] teb [*]

    Já jsem se taky narodila s rozštěpem horního měkkého patra. Z prsu jsem taktéž nevysáhala nic, takže maminka odstříkávala mléko ručně do lahve (prý měla prsa samou modřinu) Na operaci jsem byla ve čtyřech letech v Brně. Tehdy ještě neexistovalo, aby mohli být rodiče s dítětem v nemocnici. Jelikož nebydlíme zrovna blízko Brna, chodila mě navštěvovat aspoň sestřenice, která v Brně bydlela. Vždycky jsem měla strašnou radost když přišla a taky jsem hrozně brečela, když odcházela. Kvůli breku jí potom personál zakázal za mnou chodit. A já si ze vzdoru pokadila papučky...
    Operace dopadla dobře, na logopedii jsem chodila asi do osmi let. Naučili mě mluvit perfektně (někdy prý až moc dobře ). Není na mně vůbec nic poznat. Myslím, že tyto operace mají doktoři celkem dobře zvládnuté, není se takřka čeho bát.

    superkarma: 0 08.03.2005, 00:19:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme