Takhle hezky oslovuje své miláčky čtenářka Věrulinka. Fenku Besinku a kočičku Madlenku. Ze začátku se holky moc nemusely, ale nakonec si na sebe zvykly a dá se říct, že se mají dokonce rády. Více se dočtete v příspěvku od Věrulinky

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Moje milované holky zvířecí.

Fenku Besinku mám již víc jak 9 let. Vzala jsem si jí, co by malé 3 měsíční štěňátko. Vybrala jsem si jí sama, a musím říci, že jsme si vzájemně spolu padly do oka. Fena-její máma už měla jenom dvě štěňata a první, kdo ke mně běžel, byla Besinka. Vybírala jsem srdcem, prostě mě na první pohled upoutala a já si v ten moment myslela, ano, ona si vybírá mě.

Ani jsem nepřemýšlela, zda bude třeba ošetřování srsti, taky proč, vždyť je to,, voříšek?. Až později jsem zjistila, že žádný zvláštní procedury s ní nejsou zapotřebí, mimo jednou, nebo dvakrát do měsíce vyčesání srsti. Že by to milovala, to se říci nedá, ale drží, protože musí.

Přestěhovali jsme se na vesnici, což většina z vás už dávno ví a přišla řeč na kočičku. Kočka přece k domečku také patří. Vybírala jsem delší čas, dá se říci rok. Měla jsem přání určitého zbarvení, ale to se nedařilo a nedařilo. Až jednoho dne přijdu k sousedce se podívat na koťátka a úplně jsem zjihla, protože jedno se opět kulilo ku mně a já byla v ten moment rozhodnuta, ano, ty budeš moje Madlenka. Jméno ze mne vypadlo zcela spontálně, sama nevím proč, i když jsem dlouhodobě čekala na kotě, nad jménem jsem nepřemýšlela.

Kotě muselo být ještě u maminky a během 3 týdnů jsem ho viděla asi 2x, vždy byla maminka s nimi někde venku., domů s nimi chodila jenom na noc. Tím ale mnou vybraná Madlenka zdivočela, protože sousedi mají kočky v kotelně, do bytu jim nesmí.(což nechápu) Šla jsem na kafe k sousedce a honem se běžím podívat do kotelny na Madlenku. Ta, jak mě uviděla, utekla a já jsem zůstala stát, div jsem nebrečela, proč mi utekla. Chytit se nedala ani od sousedky.

Vydrž, říkala sousedka, večer jí odchytím a přinesu ti jí domu. Měla jsem vše potřebné pro kočičku nachystaný a nemohla jsem se dočkat, až sousedka mi mojí Madlenku přinese. Hlavou mi začaly lítat myšlenky, co bude dělat Besinka, ona zrovna moc kočky nemusela vidět. Jak se na zahradě objevila kočka, už po ní šla. Samozřejmě kočka utekla a já na ní řvala na celou vesnici.

Manžel byl klidný, věděl dopředu, že se holky budou mít rády. Konečně přišla sousedka s Madlenkou, měla jsem velikou radost. Hned jsem si jí chovala, sice jsem měla ruce poškrábaný, protože jí se to nelíbilo, ale měla smůlu, já jí musela pomuchlovat. Dala jsem jí do připraveného pelíšku, ze kterého utekla a šup pod postele, kde byla v jistotě, že na ní nemůžu.

Ale já měla připravený syrový hovězí masíčko a ležela jsem u postele a dala jí kousek pod postel. Vzala si a pro další kousek si vyšla k misce, kterou jsem jí nenápadně odstrkovala dále a dále, až jsem jí měla na klíně a krmila rukou.

Besinka byla celá vedle, žárlila neskutečně. Jeden kousek masa Madlence, druhý kousek Besince, aby se necítila odstrčena. Najednou začala Madlenku olizovat, ale ona pěkně zasyčela a šla jí drápky po čumáčku. Besinka se stáhla do svého pelíšku a já dala Madlenku na její záchůdek. Očichala si vše a odešla, no odešla, šla si lehnout opět pod postel, což se mi moc nelíbilo. Co když se tam vyčůrá?

Ne, nevyčůrala, sama šla na záchůdek, i když později nejméně 2x udělala loužičku jinde. Ihned jsem octovou vodou umyla a od té doby, už chodila jenom na svůj záchůdek.

Nějakou dobu trvalo, než se holky vzájemně snesly, zkraje se pouze respektovaly, ale nyní se mají rády, hrají si spolu, honí se po bytě a ven chodí spolu ráno. Jak jde Besinka na ranní pochůzku po zahradě, Madlenka běží s ní a domů jdou obě společně. Mám je moc ráda obě, ale manžel mi vyčítá, že je očividné, že upřednostňuji Madlenku.

Asi má pravdu, Besinku nemůžu vzít do ruky a pochovat, ale Madlenku ano. Kamkoli jdu, jde se mnou, a když jdu k sousedce na kafe, pláče doma a manžel mi volá mobilem,, pojď domů macecho, pláče ti tu dítě?. Nikdy by mě nenapadlo, že budeme na sobě až tak závislý. Když někam jedeme na delší čas, jak hodinu, jsem nervózní, co dělá moje Madlenička?

noční siesta

Madlenka, žádnou údržbu nepotřebuje, občas jí vyčešu srst a je hotovo. Klíšťata letos ještě tady neřádí, ale samo sebou budou, to je jistý.

Přeji vám všem děvčata a vašim miláčkům krásné Velikonoce a pěkně počasí jarní, což tedy zatím nevypadá jarně.

Zdraví Věrulinka

Milá Věrulinko, já vám také za redakci přeju hezké Velikonoce a počasí přinejmenším takové, jaké je dnes

 

 

 

 

 

 

 

Reklama