Vztahy

Moje milovaná V.I.P. seznamka

Seznamka nemusí vždy probíhat jen na internetu. A lze ji provozovat jako koníčka. Existuje „Kecal“ v sukních a působí dokonce v Praze...

seznam

Seznamování mě okouzlovalo vždycky, pamatuju se, jak mě coby puberťačku oslovil muzikál Hello Dolly a jak moc jsem se právě onou Dolly toužila stát.

Asi před 15 lety jsem řešila nějaký ten přivýdělek k mizernému státnímu platu, a tak mě napadla právě seznamka. Tehdy se internet teprve rozjížděl, frčela Annonce a agentury typu „Hodíme se k sobě, miláčku“. Vymyslela jsem pouze to, co dnes už dávno běží: kavárenský systém napojený na kancelář s databází klientů, na astrologa, psychologa a především společenské akce pořádané právě v kavárně. Uvažovala jsem ovšem velmi nepodnikatelsky, protože jsem se domnívala, že bych v rámci svého podnikatelského záměru potřebovala onu kavárnu (a kancelář) vlastnit, a bála jsem se zadlužit. Mé konto bylo totiž minusové - proto jsem ostatně chtěla začít podnikat. Když jsem oslovila své gastronomicky vzdělané bratry, nápad odmítli s tím, že by podnik přitahoval nekalé živly, prostitutky a pasáky, a odtamtud už je jen krůček k drogám a mafii. Tak na to jsem si opravdu netroufla...

Rozhodla jsem se seznamováním začít prostě jen bavit a stát se takovým novodobým Kecalem z Prodanky „v sukních“. Prověřené známé a známé známých budu seznamovat se zárukou serióznosti. Rozhlásila jsem po oněch známých, že mám agenturu a že přijímám klienty. A jelikož mám známých hodně a zřejmě mým dohazovačským schopnostem pevně věřili a věří stále, za 15 let se mi podařilo dát úspěšně dohromady poměrně hodně dvojic. Jako honorář jsem si účtovala max. zaplacení útraty v restauraci, kde případně seznamování probíhalo. Dnes už většinou měním pouze maily či mobily, a ať si lidičky smluví rande sami... Dala jsem dohromady asi 15 dvojic, tedy zhruba za rok jednu, a budu Vám vyprávět příběhy dvojic nejúspěšnějších - první z nich vychovává potomka a druhá vstoupila ve zralém věku ve svazek manželství.

Jaroslav a Veronika
Prvního klienta mi přihlásila jedna kamarádka. Jedná se prý o sympatického, pohledného, VŠ vzdělaného a finančně zajištěného majitele firmy něco po třicítce. Bylo mi divné, že zrovna takový muž potřebuje pomoci, a tak jsem se s ním sešla. Problém byl v tom, že Jaroslav byl chytrý až moc, jeho IQ se evidentně pohybovalo nad normou obyčejných lidí, a tomu odpovídal i způsob myšlení a hlavně jednání - lehce nestandardní, občas až komický. Moje první klientka, Veronika, kterou přihlásila pro změnu kolegyně z práce, byla moc milá, společenská, kultivovaná, vzdělaná a hezká... ale hlavně praktická žena oběma nohama na zemi. Padli si do oka. Chodili spolu, nežili spolu - Jaroslav si to prostě nějak nedovedl zřejmě představit. Navíc každou chvíli mně zavolal a vyprávěl, že se „právě zamiloval“. Šlo o květinářku v obchodu, kam šel koupit Veronice kytku, nebo třeba o barmanku či slečnu na poště... většinou ženy o 15 až 20 let mladší, než byl on. Nechápal to jako něco špatného, a když ho Veronika kvůli tomu na čas opustila, hrozně trpěl. Měl to v hlavě prostě poskládané jinak. Jako každému chlapovi se mu líbily ženské, nevěděl ale přesně, co znamená „zamilovat se“, a hlavně, nenechával si to pro sebe, nýbrž otevřeně to hlásal všem, tedy i své partnerce. Měla jsem ho moc ráda a moc jsem mu chtěla pomoci. A především Veronika chtěla dítě... Pravda, musela si chvilku počkat, ale když spolu zplodili holčičku, dokázala téměř nemožné: Dnes žijí jako úplně normální lidé hezky spolu, jezdí na dovolené... Prostě hepáč. Radost se podívat. Jen pevně doufám, že brzy dojde ke svatbě.

Jindřich a Johana
On byl kolega a kamarád z práce, „ajťák“, ona speciální pedagožka a vdova po hudební celebritě. On byl menší, štíhlý - ona vyšší, „junonické“ postavy, jak říkávala má tchyně o urostlých ženách. Oba už po padesátce. Jindřicha jsem postupně seznámila asi s pěti ženami - jedna byla moc hubená, druhá moc tlustá, třetí moc hodná a čtvrtá... už ani nevím jaká. Jindřich říkal: Vykašli se na mě, já nevím, co chci, já zůstanu sám. A navíc byl pořád ženatý s „bejvalkou“, co mu utekla. Ona dlouho sama. Sedíme spolu tak jednou s Johanou ve vinárně, pijeme vínko, vidím, že Johana zhubla, vypadá dobře: „Tak co,“ ptám se: „Konečně nějaký chlap?“ A ona že furt nic a že čeká, až jí někoho najdu. Měly jsme už decku v sobě, říkám, že mám volného jen Jindřicha, i když v tu chvíli jsem si je spolu fakt nedovedla přestavit. Johana zazářila a přes sklenici vína mi podává svou vizitku. Jenže vizitka spadla do vína a já to začala považovat za znamení. Popadla jsem okamžitě mobil, vytočila Jindřichovo číslo a oznámila mu zcela nekompromisně, že bude mít rande. Neodvážil se protestovat a Johana zářila. Za několik dní za mnou přišli spolu do divadla. Zírala jsem: On jakoby vyrostl a ona jakoby se zmenšila... prostě jim to spolu úžasně slušelo! Za pár let se vzali. Každé setkání s nimi je nádherné - fantastický pocit - oni k sobě prostě patří a vždycky patřili!

V poslední době jsem se rozhodla svou výdělečnou činnost nasměrovat jinak a svou V.I.P. seznamku provozovat stejným způsobem jako předešlých 15 let. Talent mi zřejmě nechybí: více i méně spokojených sezdaných dvojic všeho věku na svědomí mám, ale po prozkoumání trhu jsem usoudila, že jsem už „zaspala“ svou příležitost. A jako hobby je to hezké, nemyslíte? :)

Čtěte také:

Jak se seznamovala Mineralka7

jak jsem se seznamovala já, Anai

   
10.11.2011 - Ona s ním - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. [7] Jala [*]

    Moc pěkné počteníčko!

    superkarma: 0 16.12.2011, 21:24:11
  2. [6] kajinek [*]

    Sml16Sml16Sml16

    superkarma: 0 25.11.2011, 13:55:35
  3. [5] mapela [*]

    .Sml16

    superkarma: 0 24.11.2011, 20:58:33
  4. avatar
    [4] mineralka7 [*]

    Anai — #3 Já nejsem ani bohatá, ani restituentka, ale pohořela bych úplně na tuti, znám se. Jsem totiž v podstatě ideální zaměstnanec, nedožaduju se prémií (i když jimi rozhodně nepohrdám!!!), ale nesu se pomalu jak královna, když slyším "Děkuju". Takže na první uskutečněné svatbě ze seznamky bych zamáčkla slzu dojetí a místo provize bych si vzala maximálně kousek dortu Sml52.

    Teď mi aktuálně nabízejí místo v realitce, ale fakt to nemůžu vzít. Protože kdybych našla třeba mladým manželům, kteří čekají dítko, jejich vysněný domeček, ještě bych jim do něj ze svého koupila aspoň novou ledničku, aby se jim tam dobře žilo.Sml30Sml30

    superkarma: 0 10.11.2011, 13:36:23
  5. [3] Anai [*]

    mineralka7 — #1 Kdybch byla hodně bohatá dědička či restituentka, nepracovala bych sice zdarma, protože tím bych  svou práci degradovala, což by nebylo fér k méně solventním kolegům, ale založila bych třeba nějakou nadaci Sml16

    1. na komentář reaguje mineralka7 — #4
    superkarma: 0 10.11.2011, 13:00:08
  6. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Koníček je to fajn. Já nemámčuch na lidi a patrně bych si spíš mohla založit rozvodové poradenství Sml30

    superkarma: 0 10.11.2011, 12:35:08
  7. avatar
    [1] mineralka7 [*]

    Pěkné...

    Já bych nic takového dělat nemohla, protože mám obrovskej problém. Nedokážu za nic, čím udělám druhému radost, chtít peníze. Takže bych zkrachovala dřív, než bych začala Sml30. Jako koníček je to ale fajn.

    A nelituj promarněné příležitosti, zase jsi se v životě posunula někam jinam. Sml67

    1. na komentář reaguje Anai — #3
    superkarma: 0 10.11.2011, 12:31:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme