Zatímco některá maminka má radost z vytoužené holčičky, jiná je zklamaná. Jsou takové, které jsou se svými dcerami kamarádky, ale najdou se i ty, které na své mladší kopie dokonce žárlí.

Paní Milena byla na základní škole spíše ošklivým káčátkem. Na střední se malinko klubala do krásy a na vysoké už to byla kočka, za kterou se otáčeli spolužáci i kantoři.

žárlivost

Vysokou školu však nedodělala, ve druhém ročníku otěhotněla a studium přerušila. Coby svobodné matce se jí narodila dcera, které dala jméno Tamara. Vychovávala ji společně se svými rodiči, a i když jí nabízeli, že jí s dcerkou pomůžou, ať školu dodělá, ke studiu se už nikdy nevrátila. Hned po mateřské nastoupila jako sekretářka do firmy, kde pracovali převážně samí muži, kteří ji obletovali jako čmeláci kytku. Byla to prostě kočka. Už si však dávala pozor, nechtěla mít další dítě a nechtěla se ani vázat. S muži flirtovala a spíš si s nimi jen tak pohrávala. Po čase se s dcerou od rodičů odstěhovaly a vystačily si samy, nic jim nechybělo.

Tamara se svým spolužačkám na základní škole mockrát chlubila, jakou má bezvadnou mámu, že jsou jako dvě kamarádky. To také byly, ale jen do té doby, než se z Tamary, stejně jako kdysi z její maminky, začala z ošklivého káčátka klubat krásná slečna. A na rozdíl od Mileny už na střední.

Milena si této proměny všímala, ale místo toho, aby byla na svou dceru pyšná a chlubila se s ní, tak ji spíš před ostatními shazovala.
„Prosim tě, co to máš na sobě, vypadáš jak běhna, vůbec ti to nesluší.“
Sama přitom ještě ve svých čtyřiceti letech nosila minisukně a chodila zmalovaná jako klaun.

Když si Tamara poprvé v patnácti letech dala společně s kamarádkou na vlasy melír, a oběma jim to hodně slušelo, Milena ji hned donutila dát si svoji barvu vlasů zpátky.
„Nejsi normální, takhle si ničit vlasy.“
Sama přitom chodila odbarvená už od sedmnácti.  

Nejhorší to bylo s oblékáním. Tamara si ještě nevydělávala a z brigády moc nenašetřila. Většinu oblečení, včetně bot, jí tedy kupovala máma. Ale jaké to byly „kousky“. Zatímco sobě kupovala kdejaký módní výstřelek, dceru oblékala jen z výprodejů a bazarů. Prý z toho stejně brzy vyroste.

Milena byla zvyklá na to, že je odjakživa středem pozornosti mužů. Možná i proto se nikdy nevdala, aby nebyla jen s jedním. Ale nikdo nemládne, ani ten nejlepší make-up nezakryje všechny vrásky a udržet si štíhlou a svůdnou postavu dá více práce než v -nácti.

Čím dál častěji slýchávala od svých přátel a známých:
„Ta Tamarka, to je fakt kočka, celá ty zamlada.“

Sakra, zamlada. Pokud šla Milena se svými vrstevnicemi, byla bezkonkurenčně středem pozornosti, ale se svou, dnes již sedmnáctiletou dcerou si připadala najednou stará.

Tamara matčinu averzi vůči své osobě cítí, není hloupá. Mrzí ji to. Má svou mámu ráda, ví, že ji vychovala sama, bez táty, i když strejdů bylo někdy víc než dost.

A právě jeden z nich tomu nedávno nasadil korunu, když je pozval obě na večeři a v žertu prohodil.
„Teda Milenko, já být mladší! Ta tvoje dcera... abych si vás jednou nespletl.“  
Milena se urazila a utekla z restaurace pryč.
„Co se jí stalo?“ zeptal se překvapený „strejda“ Tamary.
„To jsi neměl říkat, máma na mě asi žárlí.“
„Žárlí? Vždyť jsi její dcera!“

Tamara jen smutně pokrčila rameny.

Čtěte také:

Reklama