Vztahy

Moje maminka umřela


Nevím, kde bych začala. Nejmoudřejší asi je se nejdřív představit: tak je mi čtrnáct… takže jsem prakticky ještě dítě - puberťák, nepatřím na tenhle web, ale přesto sem ráda chodím. Poslední dobou sice ne… jsem v devítce a mám hodně učení.

A teď to hlavní, co chci psát. Před rokem mi onemocněla máma. Zjistili jí rakovinu. Ani jsem se pořádně do dneška nedozvěděla, kde přesně ji vlastně měla. Neměla jsem sílu se rodičů ptát, nepřišlo mi to moc vhodné. Přibližně touhle dobou, ale před rokem byla na operaci, byl to snad možná už přelom října a listopadu... nepamatuju se přesně.

Tenkrát byla ještě naděje! Máma měla energii bojovat. Stáli jsme za ní... její kamarádky, rodina, přátelé… hledala varianty léčeb. Vyzkoušela jich strašně moc. Jezdila i na Slovensko za doktorem. Byla všude. Postupem času začala trpět hodně bolestmi. Ze začátku ji to jenom bolelo v místě, kde měla jizvu po operaci, nemohla spát, nemohla si vůbec lehnout. Bolelo to. Chodila na chemoterapii. Takže jí začaly padat vlasy. Ale pořád byla naděje…pak se i jednou nádor zmenšil… měla strašně velkou radost a bylo vidět, jak je jí líp! Byla jsem hrozně ráda. Koupila si pěknou paruku... někdy i měla elán… ještě tak do srpna chodila na procházky ven, i když třeba už nemohla, protože se to horšilo.

Nevím přesně… nepamatuju si přesně měsíce, jak se to vyvíjelo, ale asi tak trošku to odpovídá. Asi od toho září, myslím, už venku nebyla... možná přeháním… v té době nejspíš i ještě byla. Nejmíň aspoň jezdila na to Slovensko. Mezitím už nastoupila do invalidního důchodu. Nádor se začal zvětšovat... prorůstal orgány… měla ho třeba už i na plicích, začalo jí být strašně zle… nejvíc poslední měsíc a půl. Jenom pořád naříkala, jakoby se svíjela bolestí…vždycky jakoby sykala… nevím, jak to mám vysvětlit.

Prostě strašný pohled… nemohla jsem jí nijak pomoct… nejhorší je teď, když se na to koukám, že mi tehdy vadilo, že byl furt někdo doma… poslední rok jsem nebyla ani chvilku sama doma… rok ani chvilka klidu… mrzí mě to… koukala jsem na to tak… teď bych byla ráda, kdyby ještě máma teď seděla v tom křesle, v jakém seděla... měla to vymakané, měla v něm peřiny a tak. Měla to hrozně pohodlné.

Během toho, co byla máma doma, ten poslední rok, tak tu byla i babička. Vždycky odjela jenom na pár dní domů… starala se o ni. Taky aby tu nebyla sama, když byl táta v práci nebo já ve škole. Taky proto, že to byla její dcera.

S babičkou jsme stejné povahy, tvrdohlavé… hodně jsme se hádaly a hodněkrát jsem babičku urazila, ale to bylo jenom, když mi ujely nervy. Mrzelo mě to vždycky. Celý poslední rok jsem se snažila co nejmíň štvát rodiče, a o to víc mámu. V normální situaci bychom se už třeba hádaly, kdyby byla zdravá, ale snažila jsem se co nejmíň provokovat, nezlobit, aby se máma nerozčilovala, protože jí ten nádor (jizva) vždycky začal bolet.

Mrzí mě, že jsem se vždycky, když jsem přišla domů, zašila do svého pokoje a moc jsem s ní nebyla. Je mi to teď hrozně líto, ale já se na ni nemohla dívat. Bylo mi jí strašně líto... taky mě hrozně rozčilovalo, jak byla nemotorná, když chtěla něco říct, trvalo jí to dlouho… ne rozčilovalo, ale byla jsem z toho hrozně nervózní, nevydržela jsem to.

Neuvědomovala jsem si, že by se mohlo něco stát. Nemyslela jsem na smrt, neuvědomovala jsem si to, nechtěla jsem si to uvědomit. Taky je zvláštní, že jsem tak od ledna vůbec nebrečela… přece jenom jsem puberťák a ty jsou psychicky labilní, že?! :-) Nebrečela jsem kvůli ničemu. Dusila jsem všechno v sobě. Ale před třemi týdny jsem ve škole "vybouchla".

Při první hodině jsem cítila hrozně velký tlak za očima a ještě jsem se držela, ale přesto mi ukáplo pár slz… všimla si toho jedna kámoška a vytáhla mě o přestávce pryč ze třídy a já to nevydržela…strašně moc jsem se rozbulela. Naše třídní za mnou přišla a uklidnila mě. Je strašně hodná. Brečela jsem až tak … znáte to, jak nemůžete vůbec mluvit a jakoby hýkáte :-). 

Vybrečela jsem se… bylo mi líp… myslela jsem, ještě jsem doufala v zázrak, ale příští týden ve čtvrtek se všechno "posralo"… ten celý den, co jsem byla ve škole, jsem měla skvělou náladu. Nemyslela jsem si, že by se mohlo něco stát. Ještě když jsem přišla domů, tak nic. Nikdo tu nebyl, jenom bráchova přítelkyně... bydlí totiž s námi, brácha je už dospělý.

Neřekla mi nic… myslela jsem, že je máma s tátou u nějakého doktora. Asi za hodinu přijel táta. Úplně vyřízený, jenom mi řekl, že máma měla hrozný záchvat a odvezla ji sanitka... něco jako mozková mrtvice, nebo tak. Ale ještě nic, nikdy jsem nikoho takového neviděla… nemyslela jsem na následky. Ano, brečela jsem, ale ještě jsem nemyslela na nejhorší.

Vybavila jsem si věci, na které jsem už úplně zapomněla. Jako myslím vzpomínky… jak si ke mně máma třeba někdy chodila lehnout do postele a povídaly jsme si… přitom jsme provokovaly našeho pejska a pak k nám vždycky vyskočil… a takový kraviny… prostě to nej.

Nic víc jsem nevěděla... jenom to, že je v nemocnici. Nikdy jsem před rodiči na téma mámina nemoc nebrečela, chtěla jsem je podržet… ne, aby si se mnou ještě dělali starosti, ale v neděli, když jsem šla s tátou, babičkou a jednou máminou kamarádkou za ní, nevydržela jsem to. Víte, jaký to byl pohled??? Příšerný!!! Vždyť to nebyla vůbec moje máma!!! Ležela na posteli. Už ani nemluvila. Ani se moc nehýbala, jenom jednou rukou, protože ta druhá - pravá jí, ještě když byla doma, odumírala (nemohla skoro vůbec psát, držet předměty, prostě byla necitlivá).

V nemocnici, když jsem ji držela za ruku, ještě tam byla trocha energie, ale už byla strašně moc unavená. Jednou mi i tu ruku stiskla trochu víc, i se na mě usmála… aspoň mi to tak přišlo (udělalo mi to hroznou radost v duši)… jinak měla tu pusu hrozně zkřivenou - prostě po mrtvici. Oči měla, ale prázdné. Neviděla jsem jí v nich. Mrtvé oči. Hroznýýý!!! Ty oči budu vidět do konce života!

Nebyla jsem u ní moc dlouho… radši jsem šla domů. Uvědomila jsem si vlastně, co se děje. Když jsem přišla domů, hystericky jsem se rozbrečela. Naštěstí tam nikdo nebyl. Brácha s jeho přítelkyní v práci, táta s babičkou ještě u mámy. Jenom náš pejsek. Nechápal, co je se mnou… je to vlastně fena, ale nechci sem psát její jméno. Na plný pecky jsem si pustila Divoký Billy. Je to úžasná muzika... jediná, co mi pomůže… perfektně ponuré písničky… sice většina o válce, ale perfektní.

Zapálila jsem za mámu svíčky. Strašně jsem brečela... hrozně moc… jak nikdy jindy v životě… byla jsem fakt strašně mimo… kývala jsem se ze strany na stranu jak blázen. Taky jsem třeba měla v jednu chvíli hrozný záchvat breku, a pak najednou nic. Seděla jsem a čuměla doblba... vyschlé oči, a pak najednou zase… mraky, moc slz. Probírala jsem se maminčiným šatníkem... koukala se po prázdném bytě, sedala si do křesla, ve kterém proseděla poslední rok a uvědomovala jsem si, že je KONEC! Tohle trvalo asi 2 hodiny, pak přišli z nemocnice.

Byla jsem úplně vyřízená, bolela mě hrozně hlava, ale stejně jsem nemohla usnout… ani se soustředit na učení… nic. Usnula jsem hrozně pozdě… brečela jsem… sice ne už tak moc, ale stejně…. Znovu a víc jsem si ji vybavovala… a při každém "nikdy" - jako nikdy už mě nebude utěšovat, když mi bude zle… nikdy už si ke mně nelehne a nepopovídáme si… nikdy už mi neporadí…. nikdy už neuslyším její hlas… nikdy mě už neobejme… nikdy, nikdy, nikdy… se mi udělalo zle. Ale stejně jsem ještě doufala v zázrak….

V pondělí jsem byla jak smrtka… jeden fajn kamarád ve škole mi řekl, že vypadám strašně… nikomu jsem neřekla proč... neměla jsem zájem o nic! Včera se to spravilo a chtěla jsem jít ještě zítra za mamkou… věděla jsem, že už to asi moc dlouho nevydrží, tak abych ještě mohla být chvilku s ní...

Dneska je středa 14. prosince… asi kolem páté přišel táta s babičkou od mámy z nemocnice… asi za půl hodiny, co byli doma, zavolali tátovi z nemocnice… přišel za mnou… zrovna jsem něco dělala... slyšela jsem divný tón v jeho hlase... koukla jsem se na něj a věděla jsem! UMŘELA!!!

Po roce bojů, po roce utrpení, po strašném a posledním roce v jejím životě… UMŘELA!!! JO... Bylo to už pro ni vysvobození, ale budu sobecká… Co teď budu, proboha, dělat já, táta, všichni, co jsme tu na tom zatraceném světě zbyli???

Bez ní!!! Bez mojí nejúžasnější maminky???

Je mi přece čtrnáct!!! Jsem ještě dítě!!! A bez mámy!!! Musim se rozhodovat, na jakou školu půjdu… zkoušky, stres a ještě tohleto!!! Já to nezvládnu a ještě jsou k tomu teď Vánoce… první Vánoce bez mámy… netušila jsem, že ty minulé jsou už poslední…

Ne, nemůže to být pravda!!!

NE, prostě NE!!!

Nevím, jak to bude vypadat čtyřiadvacátého… bude to strašné… chci, aby tenhle den někdo úplně vymazal a dnešek taky!!! Naštěstí si to ještě nepřipouštím… ještě jsem si za těch pár hodin neuvědomila, co se vlastně stalo… kdybych si to uvědomila, vůbec bych tohle nemohla napsat. Jediná věc je, že už vlastně vím, že umře… I když jsem neznala doktorské posudky, viděla jsem ji, už nemohla, byla unavená. Taky jsem s ní prožila poslední rok a viděla jsem ji celou dobu, jak na tom je. Proto možná na tom teď nejsem tak strašně… i když to berte dost nadneseně… je mi strašně, ale nehroutim se… dneska asi vůbec neusnu… automaticky se mi budou objevovat obrazy z minulosti… proboha, co bych dala za jediný den, aby tu byla ta stará dobrá, zdravá, energická máma… byla by v pohodě… a byla by tu!!!

Ráno bychom se spolu všichni nasnídali a takové ty věci… prostě happy… ale to už NIKDY NEBUDE… Teď jsme na to s tátou sami, musíme se to naučit. Problém také je, že táta je takový ten uzavřený člověk… neumím za ním přijít, obejmout ho a říct mu: "Mám tě ráda."

Děkuji, jestli to zveřejníte, byla bych ráda, vypsala jsem se, aspoň chvíli nemyslela, ale jenom psala z duše… nepřemýšlela… a i když jsem psala o mámě… jo, brečela jsem, ale ne když bych jenom seděla a přemýšlela…

Taky vám chci něco říct… važte si zdraví… není to něco automatického, zajištěného… nikdy mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát v naší rodině… sice už se mně jako malý něco stalo... ne se zdravím… něco, co se taky nestává každému, a to u máminýho zdraví asi taky udělalo svoje… stres.

Taky vám chci říct… mějte rádi své děti. Máma mě měla ráda moc…bojím se, jestli, jak byla v té nemocnici... jestli jí to normálně myslelo, tak to muselo být hrozné… jako co bude s námi a tak…nechci, aby s tím ještě ke konci měla starosti.

To je asi všechno. Jo a taky… vůbec!!! se nekoukejte na chyby… nebo jestli můžu požádat redakci, aby mi je opravila, abych nepobouřila zdejší ženy, a taky jenom, jestli byste pro mě neměli nějakou radu… nenapadá mě jakou.

Je toho strašně moc, co se budu muset naučit… zacházet s pračkou, vařit a takové ty domácí věci, žít bez mámy… bude to strašně moc těžký rok… půlrok stresu ze zkoušek a jestli se někam dostanu a pak nástup na novou školu, a to všechno bez mámy, která by mi radila a prostě ty maminkovské věci, které tátové neumí, nebo také, ale spíš ty mámy, no…

To je teda asi konec, ještě jednou díky… a buďte všichni šťastní, važte si toho, co máte… zítra to už nemusí být pravda!

P.S.
Je ještě strašně moc věcí, co se dělo… jako s mámou… různé další, ale to by nebylo na tři stránky, ale nejmíň na deset :-).

Papajjja

   
16.12.2005 - Láska a vztahy - autor: Radek Kříž

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [137] christee [*]

    papajjja: Děkuju moc, to víš, taky bojujem a byly velice těžké chvíle, ale co se dá dělat? Nezbývá, než nějak to přežít...
    Držím ti palce a přeju sílu.

    superkarma: 0 20.12.2005, 08:57:40
  2. avatar
    [136] papajjja [*]

    Lubar: Zvládla si to... A to je asi to nejlepší co de.Měla si to o to horší,že si se musela starat o mladšího sourozence.Ale taky ...no nevím...já sem nejmladší,ale možná si na to tolik nemusela myslet,když si měla povinnosti.Ale to si jenom myslím...jak je to daleko od pravdy netušim.Včera dala babička máminu fotku do rámečku a dala jí do obýváku a u toho svíčky...nevím,ale myslím si,že to není to nejlepší.Hned až odjede domů...dám jí pryč...Necítím se na to,abych kdykoliv tam přídu hned jí viděla.Je to divný...určitě až se z toho u nás všichni zchopěj,tak tu někde viset bude,ale teď? Příde mi to divný.

    superkarma: 0 19.12.2005, 17:27:52
  3. avatar
    [135] papajjja [*]

    christee: ahoj christee =) MOje sestra je postižená už od mala..má nedokrvenej mozek.Při porodu máma ztratila hodně krve a myswlím,že porod byl i předčasnej.Pak byla v inkubátoru.Rodiče to zjistili až když Verunka nezačla mluvit.Taky nemluví,ale reaguje.Nemá vyvinutý mluvíci ústrojí nebo co to je,ale jinak jako vydává zvuky.Neumí číst nebo,tak ani zanakouvku třeba. A opravdu je v moc hezkym zařízení.Je to pro měntálně postižený..jako už od malička.Je to ve vesnici,která se menuje Odlochovice .Tak se zkus třeba pozeptat,ale nevím jestli je to i pro takové jako je tvoje sestra.Ale taky to musíte mít hodně těžký.Každá tragédie se těžkou zkousává.

    superkarma: 0 19.12.2005, 17:22:44
  4. avatar
    [134] soptice [*]

    papajjja: Jsem také bez maminky od svých 17ti. Vím jak strašné to je a jakou obrovskou bolest máš. Posílám Ti na dálku veliké obětí. Jsi statečná holčina. Přeji Ti, aby čas teď rychle ubíhal a všechnu bolest odvál. Přeji Ti do života mnoho síly a obrovskou oporu v rodině.

    superkarma: 0 19.12.2005, 11:28:27
  5. avatar
    [133] Girasole [*]

    Milá Papajjo tvoje milovaná maminka je stále s tebou. Ve tvém srdci. A ty všechno zvládneš. Jsi skvělá a báječná holka a já ti přeji moře lásky. Kdybych mohla, obejmu tě. Hodně z nás ti posílá svoji energii a myslí teď na tebe. Vydrž, holčičko. Bude to dobré. Hodně hodně štěstí.....

    superkarma: 0 19.12.2005, 10:42:35
  6. avatar
    [132] christee [*]

    Papajjo, na tvůj článek jsem už reagovala a přála ti sílu. Ale zarazila mě jiná věc. Zmiňuješ se o postižený sestře. Co se jí stalo a kde ji máte? Mně totiž umřela máma v roce 1999 a v roce 2002 srazilo moji krásnou a chytrou mladší ségru (23 let,studovala vysokou školu) auto tak, že je zřejmě navždy postižená. Neslyší, nemluví, je nepohyblivá, komunikujeme spolu jen tak, že nám prstem ukazuje písmenka na papíře a my z toho skládáme věty. Někdy váhám, co je lepší, když ten člověk přežije nebo ne? Nevěřila jsem, že k téhle myšlence dospěju, ale asi by pro ni bylo lepší, kdyby tam tehdy zůstala...
    Stará se o ni její táta (jsme nevlastní) a ústavy mi zatím připadaly všechny dosti strašný. Proto mě zarazil tvůj názor o zařízeních pro postižený.... Měli jste asi štěstí, že jste narazili na slušný...
    Jinak ti držím palečky.

    superkarma: 0 19.12.2005, 08:44:01
  7. avatar
    [131] Lubar [*]

    papajjja: zažila jsem to, když jsem byla jen o rok a půl starší než ty ... a měla jsem na starosti o víc jak šest let mladšího bráchu ... ten první rok byl strašnej, ale každým dnem se to zlepšovalo pořád mi máma občas strašně schází (a to je to už patnáct let), ale už s tím umím žít ...
    že se s máminou smrtí začínám vyrovnávat mi došlo ve chvíli, kdy jsem si až večer v posteli uvědomila, že jsem si v průběhu dne na mámu ani jednou nevzpomněla ... nejdřív mi z toho bylo strašně, ale zpětně mi došlo, že tohle začíná být zase ten normální život ....
    držím palce, ať to zvládneš a ať jste si s rodinou vzájemnou oporou ...

    superkarma: 0 18.12.2005, 23:37:04
  8. avatar
    [130] papajjja [*]

    channah: Njesem věřící...možná někdo nad náma je,ale možná i nejsem věřící kůli tomu,že od nás z rodiny nikdo v boha nevěří a taky...ta historie ..samý války a utiskování.Sice mělo bejt všechno fajn,ale dopadalo to trošičku jinak

    superkarma: 0 18.12.2005, 21:50:12
  9. avatar
    [129] Channah [*]

    papajjja: máš pravdu, do jisté míry je to úleva, teď to nemyslím nijak špatně, je to prostě tak. Nevím, jestli jsi věřící, já ano, takže myslím, že Tvojí mamince se taky ulevilo, i když určitě pro ni nebylo lehké nechat vás tady. Bude to těžké, ale nejsi na to sama, máš rodinu a nás, kdyby ti bylo moc ouvej, klidně napiš

    superkarma: 0 18.12.2005, 19:07:43
  10. avatar
    [128] papajjja [*]

    Tanzánie: Ani nevíš jaká já!!

    superkarma: 0 18.12.2005, 19:06:27
  11. avatar
    [127] papajjja [*]

    channah: Snažila a moc..někdy až moc
    No taky mě to napadlo,ale zatim sem na zkoumání neměla čas...ale čteš mi teda z duše =) ...no tenhle rok bude docela fuška,ale pak si myslim,že už to bude fajn.Bude to úplně jinej život ... a docela se na něj už těšim,protože to mezidobý trvalo už strašně dlouho...rok no

    superkarma: 0 18.12.2005, 18:59:09
  12. avatar
    [126] Channah [*]

    papajjja: hlavně moc nezkoumej, jestli jsou tvé reakce normální nebo ne - po takovém šoku máš nárok na cokoli, být šíleně nešťastná, lhostejná, smát se... Nevyčítej si, že s trápíš moc málo, ani se neboj, že se trápíš moc, teprve časem najdeš rovnováhu

    superkarma: 0 18.12.2005, 18:39:53
  13. avatar
    [125] Tanzi [*]

    papajjja: to jsem sama ráda.

    superkarma: 0 18.12.2005, 18:37:46
  14. avatar
    [124] Channah [*]

    papajjja: teprve teď jsem si přečetla tvůj příběh, jsi úžasná a silná holka, budu asi jen opakovat, co napsaly už holky přede mnou, ale budu ti moc držet place, aby ses dostala přes to nejhorší a abyste to s celou rodinou zvládli Skoro každý se musí během svého života vyrovnat se smrtí rodičů, ale tebe to zastihlo tak mladou a ještě navíc tak dramaticky Hlavně si nic nevyčítej, bylo toho na tebe moc a snažila jsi se ovládat, abys mamku netrápila, neboj, určitě to viděla Hodně síly do dalších těžkých dnů

    superkarma: 0 18.12.2005, 18:18:43
  15. avatar
    [123] papajjja [*]

    Tanzánie: Už je to vyřešený!!!konečně ...sehnala sem dneska všechno co sem potřebovala ..no babička..ta se jako snaží,ale ta by mě navlíkla do takovejch hrůůůůz fakt nééé.I když je to pohřeb a má se jít v tmavym,tak nemůžu jít jak strašidýlko z podsvětí.Přece jenom tam budou všichni příbuzný a těch je celkem dost a různý známý...ale jako jo to se snažili =) ale já fakt v šatníku neměla nic černýho krom triček

    superkarma: 0 18.12.2005, 18:05:39
  16. avatar
    [122] Tanzi [*]

    papajjja: bratrova přítelkyně ti nemůže pomoci? a co babička? neříkej, že tě v tom nechají. (mluvím o tom oblečení na středu)

    superkarma: 0 18.12.2005, 15:04:50

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [121] papajjja [*]

    risina: No dneska du ještě shánět dárky,tak se i po něčempodívam...no boty taky nemam... jenom hěndý tenisky a pohorky

    superkarma: 0 18.12.2005, 13:12:47
  2. avatar
    [120] papajjja [*]

    luciepodarilova: no já snad doufam,že její místoještě někdo,,zastoupí´´ doufám,že si táta někoho ještě najde.Když mámě bylo ještě celkem dobře a uvažovala,tak mi řekla ať ho hlídam a někho si najde až tu nebude.Já jí řikala prosimtě nech toho a brala sem to na lehkou váhu... no a teď až bude vhodná chvíle až po pohřbu ..tak to tátovi chci vyřídit.Přece v padesátitřech letech je ještě mladej na to,aby zůstal sám jako jeho táta,kterej je teď neskutečně zahořklej a zlej

    superkarma: 0 18.12.2005, 13:11:24
  3. avatar
    [119] papajjja [*]

    risina: no jedny černý kalhoty mám šusťáky,který sem měla na vodáku,sou roztrhlý na koleně a teď v nich chodim jenom běhat...rači za tmy =) a kabát sice mam...je takovej starorůžovej..nebo růžovo lososovej...no prostě tak nějak =) no taky fakt bezva

    superkarma: 0 18.12.2005, 13:07:58
  4. avatar
    [118] narciska [*]

    Posilam pusu a objeti...

    superkarma: 0 18.12.2005, 12:44:40
  5. avatar
    [117] risina [*]

    papajjja: A nemáš nějaký tmavý kalohty - ne džíny? Mikina snad nevadí, stejně budeš mít bundu, nebo ne?

    superkarma: 0 18.12.2005, 12:19:25
  6. avatar
    [116] risina [*]

    papajjja: Kočičko, moc ti držím palce a tátovi taky , abyste zvládli ten pohřeb i vánoce. Klidně breč, i před ním, a neboj se ho obejmout. On to třeba neumí, ale potřebujete to oba. A je moc dobře, žes to sem vypsala, i ty negativní pocity, které jsi kolem máminy nemoci měla. Nic si nevyčítej, ona určitě věděla, že ji máš ráda.

    superkarma: 0 18.12.2005, 12:18:11
  7. avatar
    [115] papajjja [*]

    Bobša: No snad sem to vzala za správnej konec...to se ještě uvidí.
    Taky si říkam,že mi to asi něco dá...jako budu se umět o sebe postarat .. i když sem už byla dost samostatná..teď budu ještě víc než bych ve svym věku byla.To je dobrý,ale zase si řikam za jakou cenu?!Je to krutý Ale myslim,že do mě vkládáš moc nadějí

    superkarma: 0 18.12.2005, 12:16:16
  8. avatar
    [114] papajjja [*]

    Libča: Seš mocmocmocmocmoc hodná Jediný co mě teď trápí... je,že si nemam co vzít na pohřeb..jako oblečení..což je docela problém.Vážně se tam džíny ani hnědá nebo modrá mikina nehodí K profesionálům se snad nedostanu..už s nima mam zkušenosti a kdybych tam měla jít,tak asi zcvoknu spíš z toho.Je mi to proti srsti

    superkarma: 0 18.12.2005, 12:12:09
  9. avatar
    [112] Agnes X [*]

    papajjja: Drž se... a hodně sil.... ..a štěstí

    superkarma: 0 17.12.2005, 21:47:22
  10. avatar
    [111] Bobša [*]

    Papajjjo:
    Čtu tady z tvých reakcí, že jsi to vzala za správný konec. Bude to dobré, uvidíš! Povedeš svůj život, ve kterém bude mít tvá maminka a její láska vždycky své místo. Máš co nabídnout, dostala jsi od maminky obrovskou dávku lásky, kterou jsi i v těžkých chvílích schopna rozdávat a to ti nikdy nikdo nevezme. Je to její obrovský dar pro tvůj život. Může být na sebe pyšná, že tě tak vychovala. Časem se s tou křivdou, která se ti stala, smíříš a ještě tě obohatí. Držím ti pěstičky a nemám o tebe vůbec strach! Jsi silná, statečná holka!

    superkarma: 0 17.12.2005, 20:03:28
  11. avatar
    [110] Libča [*]

    papajjja: holcicko placu tu s tebou, moc a je mi to silene moc lito.... maminku mas v srdicku ona tam stale pro tebe zije, ver mi, a jsi taky cast tve maminky, nekdy je ten zivot tak kruty a tohle je jedna z jeho stran.... holky tu rekly silene moc veci, ja jen bych ti chtela rici, kdyby jsi neco potrebovala, poradit i klidne s pranim, varenim, vykecat se napis mi, vzkazem... a ve stredu budu na Tebe moc myslet.. jsou to moc moc moc smutne vanoce.... drz se.... drz se moc.
    To jak tu popisujes to vse co jsi prozila, je podle me uplne normalni chovani, sok, smireni s tim vsim, snazeni se to nejak jakoby vymazat ze svych myslenek, konfrontace se skutecnosti, a pak ten sileny sok... ze maminka odesla... kdyby jsi citila ze to nezvladas, mas nejake potize obrat se klidne i na profesionaly...
    drz se jsi jeste tak mlada holcicka....

    superkarma: 0 17.12.2005, 19:33:52
  12. avatar
    [109] papajjja [*]

    berussskaa: To ej taky smutnej příběh Jo taky si vyčítám pár věcí,který sem mohla udělat jinak,ale už to nezměnim =( Navždycky si bdu pamatovat její poslední slovo,co mi řekla Ráno když sem odcházela do školy mi řekla ,,opatrně´´...já jí řekla no jasně a pomyslela sem si zase něco o moc starostlivejch rodičích netušila sem,že je to to poslední ... co sem od ní slyšela

    superkarma: 0 17.12.2005, 18:29:04
  13. avatar
    [108] papajjja [*]

    revka: ty si to taky musela mít pěkně těžký

    superkarma: 0 17.12.2005, 18:25:46
  14. avatar
    [107] papajjja [*]

    1981: Máš pravdu..kdo nezažije neuvěří...jenom aspoň si trošku postěžuju na to zdravotnictví... zezačátku,když máma byla po operaci ...tak za delší dobu byla ještě v jiný nemocnici...teď už nevím kůli čemu,ale jako sice se starali a tak,ale ty doktoři nebyli moc dobrý..jako opora nebo tak pro pacienty...mámu docela zdeptali,protože jí před ní řikali,že je to s ní špatný a tak...vůbec jí to nemuseli říkat...ubrali jí tim síly...ale naštěstí to bylo ještě v začátcích..kdyby jí to řekli ke konci brala by to hůř ...a taky jak měla tu mrtvičku..to bylo strašný zařízení! Pro pacienty,který mohli chodit a potřebovali třeba na záchod...vůbec místo..před mísou asi 5 cm...prostě hrůza a taky hnusný zařízení apod...to už to maj i postižený lidi hezčí...dneska sme byli s tátou a dědou za mojí postiženou ségrou a maj to tam fakt pěkný.Nevím proč sou v tom takový rozdíly

    superkarma: 0 17.12.2005, 18:24:34
  15. avatar
    [106] papajjja [*]

    átéčko: Děkuju jo je mi líp a vážně se divim, že to na to co se stalo nesu ,,dobře´´ to vážně nekhorší bylo v neděli....to em to všechno za ten rok ze sebe ,,smyla,vybrečela´´ smířila se s tim a teď je to vážně už dobrý...nechápu to.Ale asi něco jinýho bdu říkat ve středu

    superkarma: 0 17.12.2005, 18:17:20
  16. avatar
    [104] revka [*]

    papajjja:moc mi tvůj příběh připomněl moje dětsví. Mně zemřela maminka přesně na Štědrý den a mně bylo 10 let. Už nikdy nebylo nic jako dřív. Ale poznala jsem mnoho jiných lidí, kteří mi pomohli se v životě vyznat a od kterých bych si to nikdy nedovedla představit, že mi pomohou. Ale maminka chybí ještě dnes, i když je to víc jak 40 let. Drž se, budu na tebe na Štědrý den myslet a svíčku zapálím i za tvoji maminku.

    superkarma: 0 17.12.2005, 16:47:44
  17. avatar
    [102] átéčko [*]

    átéčko: Taky poslouchám Divokýho Billa.

    superkarma: 0 17.12.2005, 16:07:25
  18. avatar
    [101] átéčko [*]

    papajjja: Doufám. že ti je trošku lépe, holčičko. Ještě ten pohřeb vydrž, drž se tatínka, to bude těžké. Musíš být silná. Kdybys něco potřebovala, můžeš vždycky napsat. I kdyby sis chtěla jen o něčem popovídat,aby ti nebylo tak smutno.

    superkarma: 0 17.12.2005, 15:57:36
  19. avatar
    [100] Miriel [*]

    superkarma: 0 17.12.2005, 00:49:07
  20. avatar
    [99] papajjja [*]

    Vůbec se nedivím..dobrou zkušenost určitě už mám...a zůstane do konce života

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:46:42
  21. avatar
    [97] papajjja [*]

    to sem ráda,že nejsem už blázen nebo tak ...to bych si teda ještě dala

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:38:17
  22. avatar
    [96] Vivian [*]

    papajjja: myslím, že se toho nemusíš vyloženě bát, lidská psychika takhle funguje, je to přirozená obranná reakce.

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:35:54
  23. avatar
    [95] papajjja [*]

    Vivian: No já právě se snažim něco dělat,když si vzopemenu...právě byl zajímavej jev,když sem to psala...psala sem o ní,ale bolelo to míň než když bych seděla a myslela na ní a brečela...

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:34:07
  24. avatar
    [94] papajjja [*]

    JO a ještě...dneska asi nepudu spát...hrozný =)...mno,jak ste psali teřab čas to zahojí...uvidí ...jak už sem psala v článku...už mám zkušenosti ...tuhle věc čas zahojil a dneska je mi ta věc úplně fuk..akorát mě štve,že byla a mohla sem mít hezčí dětství,ale stalo se.Nevím mám pocit,že jak máma umřela,tak začínám novej život..jako úplně jinej...budu mít možná věčí volnost,ale nemyslim si,že bych skončila špatně..na to mám zase nějaký ambice a nechci skončit někde na ulici...ani si nedokážu představit,že by tu teď byla..je to divný...sama se bojim toho co si myslim...je to vážně divný

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:32:31
  25. avatar
    [93] Vivian [*]

    papajjja: stejně musíš být ale silná holka ... já ztratit ve svých čtrnácti mámu, tak bych nebyla schopná napsat ani řádku, natož chodit na internet... já bych asi jen seděla a řvala jak želva , nejspíš bych skončila někde na psychiatrii

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:28:48
  26. avatar
    [92] papajjja [*]

    a docela se i divím,že ste mi toho tolik napsali=) ale sem za to moooc ráda Pomohli ste mi .... moc! Ještě tisíckrát děkujuuuuuuuuuuu

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:22:41
  27. avatar
    [91] papajjja [*]

    budu chodit... =)teď sem prolomila asi ten led...kdy sem chodí člověk jenoma čte...a pak začíná psát...mam to tu ráda...na začátku roku mi pomohla rubrika hubnutí a teď je to psychický....prostě vám toho moc dlužím

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:20:32
  28. avatar
    [90] papajjja [*]

    petera: Neboj se sem živá osoba z masa a kostí....jestli se chceš přesvědčit přiď ve středu na pohřeb do Motola Nedivím si,že nevěříš....ale je to pravda....a všichni odsaď sou moc skvělý!!!i kdyby to nebylo doopravdy...tak vidíš,že i oni maj problémy....akorát to sem nenapíšou...já sem váhala jestli to odeslat mám,ale nakonec sem to udělala a sem za to moc!! ráda!

    superkarma: 0 16.12.2005, 23:18:53
  29. avatar
    [89] medved [*]

    nevim, co ti napsat...dole uz bylo asi vsechno receno...maminku budes mit v srdci naporad hodne sily a tahni s tatkou za jeden provaz, i on to ma tezky...a ve dvou Vam bude lip

    superkarma: 0 16.12.2005, 22:51:25
  30. avatar
    [87] berulinka [*]

    Milá Papajjko,je mi to MOC líto ,pláču tady jako želva,ale to ti asi nepomůže...Jen souhlasím s ostatníma,přijď kdykoliv mezi nás,je nás tu maminek celá spousta Pohladíme tě na dálku ,pohladíme i hezkým slovem...pomůžeme jakoukoliv radou,třeba takovou holčičí,na kterou tatínci moc neznají odpověď,když budeš chtít a potřebovat.Já mám doma velkou holku,ta je už sama maminkou,tak když se budeš chtít na cokoli zeptat,napiš.Dobrou noc,a´t se ti něco hezkého zdá,sny bývají milosrdné

    superkarma: 0 16.12.2005, 22:30:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme